Loket: Hrad v Lokti hostí jedinečnou výstavu úplného faksimilového vydání Bible Václava IV.

Ve čtvrtek 26. dubna 2012 začala v Dolní baště hradu Loket slavnostní vernisáží unikátní výstava, která české veřejnosti poprvé ve větší míře představí proslulou Bibli českého krále Václava IV.

Originál rukopisu se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni, která jej vůbec nepůjčuje, proto je vystaveno úplné faksimilové vydání tohoto skvostu knižní kultury konce 14. století.

Faksimile celého rozsáhlého manuskriptu (1 214 pergamenových listů) vydalo postupně v letech 1981 až 1991 vydavatelství ADEVA ze Štýrského Hradce. Jedná se o celkem devět svazků, do nichž bylo rozděleno současných šest svazků originálu. Právě ADEVA úplné faksimile zapůjčila.

Rukopis vznikl v Praze pro českého a římského krále Václava IV., který ji měl ve své knihovně na Novém hradě u Kunratic. Po jeho smrti v srpnu 1419 byla jeho knihovna rozkradena a k bibli se nejpravděpodobněji dostal Václavův bratr Zikmund Lucemburský. Dalším majitelem byl pak Zikmundův zeť Albrecht Habsburský, jenž manuskript odvezl do Rakouska, kde již zůstal až do současnosti.

Německy psaná bible Václava IV. je vskutku monumentální. Na téměř dvou a půl tisících stranách o rozměrech 53 x 36,5 cm je k vidění 654 miniatur a další četná vyobrazení v droleriích, na nichž se podílelo minimálně devět iluminátorů. Dílo bohužel zůstalo nedokončeno.

Především výzdoba drolerií je fascinujícím světem symbolů spjatých s osobností Václava IV. Jedná se zejména o vyobrazení lazebnic, ledňáčků, točenic, divých mužů i samotného krále uvězněného v iniciále W. Řada těchto symbolů souvisí se vztahem krále ke královně. Václav IV. je také zobrazen několikrát v majestátu.

Loket byl vybrán záměrně. Historik Vladimír Vlasák uvádí: „Václav IV. zde často pobýval a věnoval pozornost stavbě hradu i privilegiím města. Proto jsme rádi, že zde můžeme dlouhodobě vystavit tento skvost spojený s jeho osobou." Ředitel hradu Václav Lojín se snaží získat sponzory, kteří by pomohli při nákupu faksimile pro umělecké sbírky v Lokti.

Jednotlivé svazky faksimile budou pravidelně otevírány na různých stranách. Výstava v Dolní baště hradu Loket potrvá až do 31. srpna 2012.

Marek Zágora

PhDr. Peter Kováč

Nabízíme malou fotoreportáž z instalace Bible Václava IV. na Lokti! Na obr. 2 - 5 znalec středověké historie Vladimír Vlasák a zástupce firmy Adeva Jan Kocisek (v pozadí) připravují konkrétní stránku na vernisáž výstavy. Foto Peter Kováč.

Výstava: Bible Václava IV., kompletní faksimilové vydání, hrad Loket, křídlo dolní bašty, otevřeno denně od 9.00 do 17.00 hodin, vstupné 110,- Kč dospělí a 90,- Kč děti (vstupné je součástí prohlídky celého hradu).

POZOR:

Rakouské nakladatelství ADEVA má k prodeji ještě posledních 30 kusů kompletního faksimile Bible Václava IV. Všech 9 luxusně vydaných svazků stojí dohromady 19 tisíc eur.

Na českém území jsou žel pouze dva tyto exmpláráře v knihovnách. Kontakt pro případně zájemce: Jan Kocisek 00 43 676 5195068 nebo pošlete email na adresu redakce Stavitelů katedrál: stavitelekatedral@seznam.cz.

NABÍDKA:

Die Wenzelsbibel - Gesamtausgabe

Wien, Österreichische Nationalbibliothek, Codices Vindobonenses 2759-2764, Prag, 1389-1400

ca. 1389-1400, Praha.

Vollständige Faksimilierung der Wenzelsbibel aus dem Besitz der Österreichischen Nationalbibliothek in Wien (Codices Vindobonenses 2759-2764). Insgesamt 8 Faksimile-Bände, 1 Dokumentenband. 2 Kommentarbände mit Beiträgen von G. Schmidt (Wien), H. Heger (Wien), I. Hlavácek (Prag), F. Unterkircher (Wien).

Einband: Leder. Die einzelnen Blätter sind originalgetreu randbeschnitten und dem originalen Lagenverlauf entsprechend handgeheftet. Faksimile in festem Schuber.

Limitierte Auflage: 780 numerierte Exemplare.

Internet:

http://www.adeva.com/

http://www.hradloket.cz/

Bible Václava IV. na hradě Loket

Originál Bible Václava IV., jejíž úplnou faksimilovou edici vydalo nakladatelství ADEVA ve Štýrském Hradci, je v současnosti uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni (kodex 2759 až 2764).

Z rozsáhlé a obsahově bohaté knihovny římského a českého krále Václava IV. se dodnes zachovalo jen torzo reprezentující však díla různých oborů. Teologickou literaturu zastupuje německý překlad bible, výkladový žaltář a slovník biblických výňatků. Z oblasti právní pochází rukopis zlaté buly Karla IV. z roku 1356 doplněný dalšími texty ke korunovačnímu tažení do Itálie. Tři z knih mají astrologický obsah a sféru krásné literatury představuje německý veršovaný román Willehalm.

Rozsahem textu i obrazové výzdoby vyniká nad ostatními zachovanými rukopisy Václavovy knihovny torzo německého překladu bible. Obsahuje skoro celý Starý zákon, chybí však závěr Starého zákona a celý Nový zákon. Monumentální rukopis svázaný v současnosti do šesti svazků tvoří celkem 1214 pergamenových listů formátu 37 x 53 cm.

Oboustranně popsané listy pokrývá text uspořádaný ve dvou sloupcích a napsaný gotickým frakturním písmem. Jedná se o opis druhého nejstaršího německého překladu latinského znění bible nazývaného Vulgáta, který vznikl již kolem roku 1375 a financoval jej finančník lucemburských panovníků a kutnohorský mincmistr Martin Rotlev pocházející z bohaté pražské patricijské rodiny. Skoro celý rozsáhlý rukopis bible je napsán jediným písařem. Jen malé části ve 2. a 6. svazku napsal jiný písař.

Biblické texty doprovází velmi bohatá a osobitá obrazová výzdoba, kterou podobně jako u jiných rukopisů z královské knihovny výrazně ovlivnily požadavky Václava IV. jako objednavatele díla. Celkem 654 barevných obrazových miniatur s biblickými scénami ztvárněnými v dobových reáliích vrcholového středověku dokumentuje v mnoha detailech tehdejší život a jeho podobu a představuje tak prvořadý ikonografický pramen poznání této doby.

Iniciály a okraje stran bohatě vyplňují barevné bordury rostlinných a zoomorfních ornamentů a drolerie s figurálními, heraldickými, živočišnými i fantastickými motivy a scénami, které vyjadřují nejen oficiální, ale zejména velmi osobní, až intimní královy postoje a zájmy. Především emblémům z okrajové výzdoby vděčí jak bible tak i další václavské rukopisy za velkou část své popularity.

Jsou to zejména točenice, do kruhu svázaná stuha s dvěma volně vlajícími cípy, ledňáček, důvěrně osobní symbol králův, lazebnice, často s malým vědrem a věníkem v ruce, muž uvězněný v kládě, kterým bývá sám král Václav IV., monogramy W a E spojované s postavou krále a lazebnice nebo královny a také divý muž. Všechny mají v sobě mnoho skryté a často nevysvětlitelné symboliky, která prozrazuje nebo naznačuje některé typické stránky královy povahy a jeho vztahu k ženám a přírodě a odráží tendence v životě dvorské společnosti směřující od duchovní bohatosti ke světské radosti.

Nedokončenost celého díla dokládá rovněž 600 náčrtků nebo poznámek k další výzdobě. Na ilustracích a okrajové výzdobě bible, v níž iluminátorské umění u nás dosáhlo vrcholu, se podílelo 9 malířů, z nichž však pouze dva jsou známi jménem - mistr Kuthner a dvorský malíř František. Celé dílo Václavovy bible je pražského původu.

Německý překlad bible pořídil pravděpodobně pražský Němec a napsání rukopisu a jeho obrazovou výzdobu provedli zřejmě v letech 1389 a1395 písaři a malíři z pražských dílen pracujících převážně pro panovníka a jeho dvůr. Proč nedošlo k dokončení tohoto díla a zda vůbec bylo původně opatřeno vazbou, se vedou zatím diskuse.

Knihovna Václava IV., která nalezla stálé umístění až v závěru králova života na Novém hradě u Kunratic, byla po jeho smrti v srpnu 1419 za dramatických událostí rozchvácena. Jen malé části nejcennějších Václavových rukopisů, mezi nimiž byla i bible, se zmocnil jeho bratr a nástupce Zikmund Lucemburský.

Po něm bibli zdědil král Albrecht II. Habsburský, v jehož rodě pak na dlouhou dobu zůstala. Císař Maxmilián I. ji měl kolem roku 1500 v pokladnici zámku v Innsbrucku, odkud se dostala v 70. letech 16. století na zámek Ambras v Tyrolsku. V roce 1665 byla nakonec převezena do dvorní knihovny ve Vídni, s níž po roce 1918 vplynula do Rakouské národní knihovny.

Mecenáš vzniku jednoho z nejpozoruhodnějších a nejhodnotnějších biblických rukopisů středověku a jeho první vlastník král Václav IV. (1361 - 1419) převzal vládu nad zeměmi Koruny české a Svatou říší římskou po svém otci císaři Karlu IV. v době, kdy feudální společností začaly otřásat napětí a spory zasahující postupně všechny její vrstvy.

Krizové jevy se vážně projevily i ve vztazích mezi členy vládnoucího lucemburského rodu a nemálo se na nich podílely i některé negativní povahové rysy Václava IV. stojícího ve svých funkcích na samé špičce tehdejší sociální hierarchie. Jeho politický osud zahájený korunovací dvouletého dítěte českým králem již v červnu 1363 a patnáctiletého chlapce římským králem v červenci 1376 se díky naznačeným okolnostem bohužel neslavně vyvíjel až po ztrátu římského trůnu v srpnu 1400 a silnou mocenskou izolaci v posledních dvou desetiletích vlády.

Smrt zastihla bezdětného krále v srpnu 1419 těsně před vypuknutím husitské revoluce. Na rozdíl od politické sféry se alespoň v kulturní oblasti podařilo Václavovi IV. nejen navázat na bohaté kulturní aktivity svého císařského otce, ale zvláště v Čechách je udržet a dále rozvíjet. Příznivé ekonomické podmínky napomáhaly v českém státě rozvoji vzdělanosti spojenému hlavně s Karlovou universitou založenou roku 1348 a rozkvětu řady uměleckých oborů. Dodnes o tom svědčí řada skvostných gotických staveb a jejich sochařské i malířské výzdoby.

Jedním z míst, kde se péče Václava IV.o vznik těchto památek také projevila, je Loket. V roce 1352 zdejší hrad i město podlehly zhoubnému požáru, jehož následky si vyžádaly celkovou stavební obnovu. Při ní se dostalo Lokti od Karla IV. značné podpory a účinné pomoci. Ještě za jeho života začal hrad Loket plnit funkci jedné z rezidencí, kde mohl panovník příležitostně pobývat, vést politická jednání, plnit běžné vladařské povinnosti a také se oddávat zálibám ve chvílích odpočinku.

Této úloze Lokte napomáhala na jedné straně jeho výhodná poloha na cestě mezi sídelní Prahou a nejvýznamnějšími říšskými politickými centry Norimberkem a Frankfurtem nad Mohanem a na druhé straně okolní rozsáhlé lesní komplexy skýtající ideální prostředí pro lov představující jednu z nejčastějších aristokratických zábav. V péči o údržbu hradu a jeho další výstavbu, kterou Karel IV. zahájil, pokračoval bez přerušení jeho syn. Také on dále respektoval císařovo rozhodnutí, které zařadilo Loket mezi nezcizitelné královské statky, a po celou první polovinu své vlády osobně často využíval jeho rezidenční funkci.

Jako první na území Čech poskytl hrad Loket Václavovi IV. v říjnu 1370 pobyt po uzavření sňatku s Johannou Bavorskou v Norimberku 29. září 1370 a na tomtéž místě trávil líbánky se svojí druhou ženou Žofií Bavorskou po svatbě v Chebu 2. května 1389. Na Lokti pobýval také v prvních měsících roku 1376, než odtud se svým otcem vyjel k volbě a korunovaci římského krále. Další Václavovy pobyty jsou zde ještě doloženy v létě 1382, na konci léta 1397 a naposledy na hradě Lokti nejdéle přebýval od srpna do října roku 1398 poté, co se vrátil z dlouhé a náročné cesty do Lucemburska a Francie.

Četnost a délka zdejších pobytů řadí Václava IV. v zájmu o Loket na přední místo mezi českými panovníky. Další politický vývoj a narůstající izolace krále se projevily mimo jiné také v tom, že se stále častěji uchyloval jen na svá oblíbená sídla v centru Čech a mimo ně se již nevzdaloval nejen mimo země Koruny české, ale nakonec i mimo hranice Českého království. Přesto hrad i město Loket prožívaly až do konce jeho dlouhé vlády jedno ze šťastných období svého rozvoje, jehož stopy zde můžeme dodnes nacházet a obdivovat.

Tyto skutečnosti se staly také motivem k tomu, aby úplná faksimilová edice Václavovy bible - jedné z nejvýznamnějších historických a uměleckých památek českého středověku - byla jako jediná v České republice veřejnosti zpřístupněná na výstavě právě v prostorách hradu Loket.

PhDr. Vladimír Vlasák,

historik