Londýn: Gotická slonovina 1200 - 1500 a její internetová databáze

Umělecké zpracování slonoviny je prastarým oborem, jehož doklady máme až z doby evropského pravěku a malým zázrakem z tohoto hlediska je tvář ženy objevená v Dolních Věstonicích v táboře lovců mamutů.

Pravěcí lovci vyřezávali do mamutoviny, která jim byla běžné dostupná, se slonovinou se začalo pracovat až ve starověku, zejména v Římské říši a v Byzanci.

Na Západě tradice přetrvala po celý středověk v dílnách karolinských a otonských mistrů, kteří své dědictví zprostředkovali dál umělcům doby románské a gotické.

Slonovina se do středověké Evropy exportovala ze současné Keni, Tanzanie a Mosambiku, z oblastí až tři tisíce kilometrů vzdálených. Obchod organizovali Svahilci, kteří surovinu získávali od domorodého obyvatelstva z nitra Afriky a pak ji dodávali přes prostředníky nejen do Evropy, ale i do Indie a Číny.

Pro Evropu se slonovina převážela loděmi až do Rudého moře, tam se překládala na karavany směřující k Nilu, pak po řece byla transportována do Alexandrie a pak dál přes Středozemní moře do italských přístavů jako bylo Palermo, Benátky, Pisa a Janov, nebo do jižní Francie.

Zlatý věk gotické slonoviny, období let 1250 - 1350, byl i dobou největší prosperity Svahilců. Zatímco kly byly na tržištích běžně k dostání, živý slon se do Evropy objevil jen výjimečně.

Jednoho vlastnil štaufský panovník Fridrich II., dokonce ho v roce 1237 uměl využít i k propagandě svého vítězství nad lombardskými protivníky. Při triumfálním průvodu ulicemi Cremony potupě táhl císařův slon vůz s posvátnými relikvie a válečnými korouhve poraženého města Milána.

Jiného slona věnoval král Ludvík IX. do Londýna anglickému panovníkovi Jindřichovi III. Zvíře bylo drženo Toweru a uvázané přední nohou u mohutného kůlu tu přežilo několik zim. Sám Ludvík IX. ve Francii žádného slona asi nechoval, nicméně za jeho panování i za vlády jeho nástupců se Paříž stala jedním z největších a nejrenomovanějších evropských center uměleckého zpracování slonoviny.

Velmi populární byly francouzské kazety a šperkovnice pokryté scénami s tematikou dvorské lásky, luxusní hřebeny, schránky na zrcadla, rukojeti na nože, šachové figurky, ale i liturgické nádoby a knižní vazby.

Mnohé z toho bylo určeno na export a k oblíbeným vývozním artiklům patřily i drobné oltáříky ve formě diptychů nebo triptychů, vyzdobené mnoha drobnými reliéfy z Nového zákona. Jejich tvůrci se inspirovali knižní malbou i monumentální plastikou, zejména scénami z velkých katedrálních portálů, takže tato malá a snadno přenosná díla zprostředkovávala v celé Evropě důvěrnou znalosti o umění z Paříže, z Chartres, z Remeše nebo z Amiensu.

Řezba do slonoviny tak sehrávala značnou roli v šíření gotického stylu i nových ikonografických motivů a v době vrcholného středověku měla co do významu srovnatelný dosah s vlivem grafiky na evropské sochařství a malířství 15. - 18. století.

PhDr. Peter Kováč

The Gothic Ivories Project - databáze gotické slonoviny

 Dodnes základním dílem pro každého zájemce o gotickou slonovinu je kniha Raymonda Koechlina Les Ivoires gothiques français (Paris, 1924, reprint 1968), mající tři svazky, dílo tak cenné, že na současném antikvárním trhu se jeho cena pohybuje kolem 2 tisíce euro. Zcela zadarmo je však internetová databáze, kterou od října 2008 provozuje londýnský Courtauld Institute of Art. Jsou tu v dobrém rozlišení kvalitní fotografie, pečlivé odborné zhodnocení každého díla a kompletní odborná literatura. V současné době je v databázi 900 uměleckých děl z období let 1200 - 1500; do konce roku 2011 jich má být 1500, to jest více, než kolik jich ve svém katalogu má Koechlin. Courtauld Institute of Art hledá v současné době finanční sponzory, kteří by pomohli v další části projektu. V letech 2011-2014 by tak databáze mohla mít až 4000 objektů.

http://www.gothicivories.courtauld.ac.uk/index.html