ohlasy v médiích detailmagdalena čechlovská

Magdalena Čechlovská

Svatá kaple - Tajemství pařížské Sainte-Chapelle odkrývá nová kniha historika Petra Kováče

Hospodářské noviny, 22. července, kultura, strana 10
HN.IHNED.CZ  22. 7. 2009  00:00  (aktualizováno: 22. 7. 2009  04:29)
http://hn.ihned.cz/c1-37857550-svata-kaple

Magdalena Čechlovská

Svatá kaple
Tajemství pařížské Sainte-Chapelle odkrývá nová kniha historika Petra Kováče.

Kdyby francouzský král Ludvík IX. nezískal v roce 1239 od latinského císaře z Konstantinopole pozůstatek Kristovy trnové koruny, Paříž by byla chudší o jednu významnou gotickou památku a Francie by se nemohla pyšnit svatým panovníkem. Král tehdy nechal nákladně vystavět Sainte-Chapelle (Svatou kapli) jako místo pro uložení relikvie, která v něm prohloubila velkou zbožnost a pomohla mu na cestě ke svatosti.

Příběh Ludvíka IX. později Svatého, způsoby na jeho dvoře i nejmenší podrobnosti, které určily podobu slavné gotické stavby, líčí kniha Petra Kováče Kristova trnová koruna. Vyšla v nakladatelství Ars Auro Prior jako druhý díl autorského seriálu Stavitelé katedrál. Mezi podobně zaměřenými publikacemi je výjimečná rozsahem i zaujetím pro badatelskou práci.

Odborný bedekr

Velká obrazová část a pozornost věnovaná vedlejším, přesto souvisejícím příběhům historických postav dělá z knihy přitažlivého průvodce a dobrou inspiraci k cestě za pařížskou památkou. Jenomže na rozdíl od bedekrů je tahle kniha podrobná, splétá hustou síť souvislostí i malých detailů, má poznámkový aparát, pečlivě uvádí zdroje a citace a ve své druhé polovině zveřejňuje původní překlady částí latinských kronik a dokumentů. Kristova trnová koruna je tak současně výrazným příspěvkem do knihovny odborné literatury.

Kniha chvílemi nabízí zážitek patřící většinou výhradně knihám detektivním. Historik umění Petr Kováč konkuruje svým zahraničním kolegům badatelům, kteří o Sainte Chapelle psali před ním a ve vší zdvořilosti upozorňuje na logické nesrovnalosti jejich tvrzení. Konfrontuje je s vlastními objevy a domněnkami, které opírá o primární zdroje, kroniky, listiny, dobové rytiny a znalosti ikonografie. Autor například tvrdí, že král Ludvík IX. sedával ve Svaté kapli vedle své manželky Markéty Provensálské. Dosud se však uvádělo, že v Sainte Chapelle seděli zvlášť muži a ženy. Kováč argumentuje výzdobou královského výklenku, ve kterém je také iluminace svaté Markéty, odkazující na přítomnost královny.

Kristova trnová koruna

Vzácný přírůstek do králova majetku v podobě řídce propletené, přesto celistvé trnové koruny, kterou král na znamení pokory přinesl do Paříže v čele průvodu pěšky a bos, zasáhl výrazně do příštích královských rozhodnutí. Nejprve nechal pro relikvii vystavět důstojný "přístřešek" v areálu královského paláce, který se stal vzorem gotických staveb v Evropě.

Svatá kaple je dvoupatrová stavba, trnová koruna byla uložena ve větší nadzemní místnosti (v úrovni králových komnat) velmi bohatě ozdobené s pestře malovanými vitrážemi. Zatímco stavba přišla královskou pokladnu na čtyřicet tisíc liber, schránka z tepaného zlata, do které byla relikvie uložena, stála dokonce sto tisíc liber ("obyčejný" klášter v té době bylo možné vystavět za čtrnáct tisíc). Schránka se do současnosti nezachovala, revolucionáři ji na konci osmnáctého století roztavili, trnovou korunu však nezničili, jen ji na čas "přestěhovali" do pařížského Kabinetu medailí a starožitností. Dnes je uložena v pokladnici katedrály Notre Dame.

Svatořečený válečník

Ludvík IX. poctěný tou výsadou, že se mohl denně modlit u Kristovy mučednické koruny, si ale nevyložil Boží přízeň úplně správně. V roce 1248, kdy byla Sainte-Chapelle vysvěcena, se rozhodl pro křižácké tažení. Z šestileté válečné poutě se vrátil pokořený (musel být draze vykoupen ze zajetí) a proměněný. Začal žít téměř asketicky, odmítl drahý šat a dvořany pohoršoval štědrým hostěním chudiny - žebráky často i sám obsluhoval.

Válečných tužeb se ale nevzdal, při dalších pokusech o osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě proslul například historkou o pohřbívání. Ludvík IX. se prý neštítil ani zapáchajících křižáckých mrtvol, těla mrtvých křesťanů nosil do vykopaných jam v rukou, zatímco si ostatní šlechtici zacpávali nosy. I tato historka zachycená na dobových iluminacích posloužila po králově smrti při jeho svatořečení.

Poslední pouť Karla IV.

Relikvie přinesla francouzskému dvoru velkou náboženskou i politickou prestiž, Paříž se díky skvostné palácové kapli stala poutním místem evropských panovníků. V roce své smrti, 1378, sem přijel také římský císař a český král Karel IV. se svým synem Václavem IV. Oba byli krásou kaple i setkáním s relikvií uchváceni. Především zářící světlo pronikající přes barevné vitráže dokáže ohromit i současníka, zvyklého na mnoho efektů. Dobová kronika téměř reportážně vypráví o císařově návštěvě: Dvaašedesátiletý Karel IV. se již téměř nemohl pohybovat, přesto toužil spatřit relikvii zblízka. Na úzkou terasu, kde byl relikviář umístěn, jej museli po točitém schodišti vynést za ruce a nohy, což bylo pro panovníka velmi bolestivé.

Kristova trnová koruna, jejíž drobnější části jsou roztroušeny a uctívány i na jiných místech světa, má svou váhu i pro současné, dokonale sekularizované Francouze. "Na jaře 1940 ji městem neslo procesí, aby se Bohu připomnělo, že je dost důvodů k ochraně Francie před Hitlerem," připomíná Petr Kováč.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru