zaujalo nás detailmnichov (münchen): zemřel jeden z největších historiků umění a velký znalec katedrální gotiky prof. willibald sauerländer

Mnichov (München): Zemřel jeden z největších historiků umění a velký znalec katedrální gotiky prof. Willibald Sauerländer

18. dubna 2018 zemřel v Mnichově jeden z největších historiků umění a velký znalec katedrální gotiky prof. dr. Willibald Sauerländer. Vystudoval dějiny umění v Mnichově, v letech 1954—1959 pracoval v Paříži, v 60. letech působil na univerzitě ve Freiburgu, Princetonu a v New Yorku. V roce 1970 se stal ředitelem Centrálního institutu pro dějiny umění v Mnichově (Zentralinstitut für Kunstgeschichte), nejprestižnějšího badatelského centra v Evropě, v jehož čele byl celých devatenáct let. Jako hostující profesor přednášel i na Harvardu a na univerzitě v Berkeley. Od roku 1993 spolupracoval jako recenzent s deníkem Süddeutsche Zeitung, který nyní otiskl i rozsáhlý Sauerländerův nekrolog.

Životním dílem Willibalda Sauerländera se stala kniha Gotische Skulptur in Frankreich 1140-1270, pojednávající o francouzském katedrálním sochařství, která vyšla v roce 1970 německy a záhy byla přeložena do angličtiny a francouzštiny. V rámci německé řady dějin umění Universum der Kunst napsal souhrnný přehled o umění 12. a 13. století pod názvem Das Jahrhundert der grossen Kathedralen: 1140-1260 (Mnichov 1990). Četné autorovy speciální studie vydalo anglické nakladatelství Pindar Press v několika výborech: Romanesque Art: Problems and Monuments (2 díly), London 2004, Cathedrals and Sculpture (2 díly), London 1999-2000.

Velmi zajímavý je i výbor autorových recenzí Geschichte der Kunst - Gegenwart der Kritik (Werner Busch ed.), Köln 1999, který reflektuje jeho intenzivní zájem o teorii a metodologii dějin umění a o francouzské malířství 17. a 19. století. Zájem o baroko dokumentuje Saueränderova objevná kniha Der katholische Rubens: Heilige und Märtyrer (München 2011).

Kromě francouzské gotiky zajímalo Willibalda Sauerländera intenzivně i německé umění 12. a 13. století. Podílel se na přípravě monumentálního pětidílného katalogu Die Zeit der Staufer: Geschichte, Kunst, Kultur (Württembergisches Landesmuseum, Stuttgart 1977), do něhož napsal hesla o štaufském sochařství, a do 5. dílu dodatků (1979) přispěl obsáhlou studií Die Naumburger Stifterfiguren o unikátním cyklu světských figur v chóru dómu v Naumburgu (s. 169—245).

V časopise Zeitschrift für Kunstgeschichte Sauerländer publikoval v roce 1978 shrnující pohled na štaufské umění v Sasku a Durynsku v době vlády císaře Fridricha II. (Spätstaufische Skulpturen in Sachsen und Thüringen: Überlegungen zum Stand der Forschung) a jednou z jeho posledních prací na téma Štaufů a jejich uměleckých zakázek byl článek Dynastisches Mäzenatentum der Staufer und Welfen, otištěný ve sborníku Staufer und Welfen: zwei rivalisierende Dynastien im Hochmittelalter (Werner Hechberger, Florian Schuller ed.), Regensburg 2009.

K tomuto výčtu výjimečných a objevných knih a studií musím připojit osobní vzpomínku. S prof. Willibaldem Sauerländerem jsem si pravidelně dopisoval. Jeho první dopis, který jsem od něj dostal, přišel v lednu 2007. Pan profesor v něm udělil souhlas k tomu, aby v mojí knize o dvorském umění svatého Ludvíka mohla vyjít jeho vynikající studie Medieval Paris, Center of European Taste: Fame and Realities, která byla poprvé uveřejněna ve sborníku Paris: Center of Artistic Enlightenment (George Mauner ed.), Abington (Pennsylvania State University) 1988.

Vzpomínám si nejvíce na jeho poslední dopis, kdy mi odpovídal na moji žádost, zda v připravované knize o katedrále v Remeši (vyjde v polovině května 2018), by mohl vyjít celý jeho text, který v Německu (a nyní i ve Francii) vyšel jako samostatná kniha Reims - die Königin der Kathedralen: Himmelsstadt und Erinnerungsort (Berlin, München 2013). Pan profesor mi nejen udělil souhlas, ale k dopisu připojil dovětek pro nakladatele (Deutscher Kunstverlag), že k českému vydání v rámci knihy o Remeši dává nejen souhlas, ale že české vydání textu je i jeho velké přání.

V rámci edice Stavitele katedrál tak vyšly čtyři jeho velké a slavné studie. Ta poslední se objeví v knize Katedrála v Remeši, která se na knižních pultech objeví zhruba za 14 dní po pohřbu pana profesora, který se uskuteční v pátek 27. dubna 2018 ve 12.45 v Mnichově.

 

Peter Kováč

 

V českém překladu vyšly tyto studie prof. Sauerländera:

Středověká Paříž, centrum evropského vkusu: legenda a realita, v: Peter Kováč, Kristova trnová koruna (Paříž, Sainte-Chapelle a dvorské umění svatého Ludvíka), Stavitele katedrál 2, Praha 2009, s. 161-191.

Dva pohledy ze severu: přítomnost a absence Fridricha II. v umění Svaté říše římské; dvorské umění Fridricha II. a opus francigenum, v: Peter Kováč, Úsvit renesance (Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec), Stavitele katedrál 3, Praha 2010, s. 273-292.

Gotická katedrála: sen o neklasickém stylu, v: Peter Kováč, Katedrála v Chartres (Francouzské umění rané a vrcholné gotiky), Stavitele katedrál 1, Praha 2015, s. 305-320.

Remeš - královna mezi katedrálami, v: Peter Kováč, Katedrála v Remeši (Chrám pro korunovace francouzských králů), Stavitele katedrál 5, Praha 2018, s. 13- 55.

 

Oficiální nekrolog Centrálního institutu pro dějiny umění v Mnichově:

 

Prof. Dr. Dr. h.c. Willibald Sauerländer, ehemaliger Direktor des Zentralinstituts für Kunstgeschichte, verstarb am 18. April 2018 im Alter von 94 Jahren.

Willibald Sauerländer wurde am 29. Februar 1924 in Waldsee, Baden-Württemberg, geboren. Er studierte ab 1946 an der Ludwig-Maximilians-Universität München und wurde 1953 als Schüler von Hans Jantzen promoviert (Das gotische Figurenportal in Frankreich: Studien zur Geschichte der französischen Portalskulptur von Chartres West bis zum Reimser Josephsmeister, Dissertation, München 1953). Danach arbeitete er als „Lecteur allemand“ und Fremdenführer in Paris. Er habilitierte sich 1959 an der Philipps-Universität Marburg, wo er von 1959–1961 Assistent war. Nach einem Aufenthalt als Visiting Member am Institute for Advanced Study, Princeton, wurde er 1962 als Professor an die Universität Freiburg berufen, wo er bis 1970 lehrte. Von 1970 bis 1989 war Willibald Sauerländer Direktor am Zentralinstitut für Kunstgeschichte und Honorarprofessor an der Ludwig-Maximilians-Universität München. Er war Visiting Professor in Harvard (1984/1985), Berkeley (1989) und New York (1992) sowie Mellon Lecturer in Washington (1991).

Willibald Sauerländer war Mitglied der Bayerischen Akademie der Wissenschaften und der Bayerischen Akademie der Schönen Künste sowie zahlreicher deutscher und ausländischer Akademien und Träger vieler Auszeichnungen (u.a. Doctor Honoris Causa, Université Strasbourg 1987; Commandeur de l’Ordre des Arts et des Lettres 1990; Bayerischer Maximiliansorden für Wissenschaft und Kunst 1995; Chevalier de la Légion d'Honneur 1999; Perfezionato honoris Causa Scuola Normale Pisa 1999; Grand Prix de la Société française d'archéologie 2007).

Willibald Sauerländer, der zu den international angesehensten Wissenschaftlern seiner Generation gehörte, veröffentlichte zahlreiche Bücher und Aufsätze zur europäischen Kunst des Mittelalters, zur französischen Kunst des 17. bis 20. Jahrhundert, ferner zur Klassischen Moderne sowie viel beachtete Texte zur Geschichte und Methodik der Kunstgeschichte; die wichtigsten Studien zur Kunst der Romanik und Gotik in: ders., Cathedrals and sculpture, Bd. 1–2, London 1999–2000; ders., Romanesque art , Bd. 1–2, London 2004.

Einem breiten Leserkreis war er bekannt durch seine Ausstellungsbesprechungen und Essays im „New York Times Literary Supplement“ und in der „Süddeutschen Zeitung“, die auch als Bücher erschienen.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru