modelky slavných umělců detailmodelky slavných umělců: agnes freyová a malíř albrecht dürer

Modelky slavných umělců: Agnes Freyová a malíř Albrecht Dürer

Talentovaný Albrecht Dürer (1471-1528) prožil poklidný život městského malíře, usazeného v bohatém a obchodem proslulém jihoněmeckém městě Norimberku. Jeho žena Agnes žila v představě o umění jako řemesle a nechápala malířskou tvorbu jako poslání. Nicméně Dürer ji měl rád, několikrát ji během celého života kreslil a stala se i modelkou pro jeho nejslavnější obraz sv. Anny, který dnes najdeme v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Agnes Freyová byla dcerou Hanse Freye, norimberského kovolitce a významného člena městské rady. Otec malíře, také Albrecht, byl zas zlatník a se svým kolegou se jednoho dne dohodli, že by bylo dobré, kdyby se jejich děti vzaly. Co oba pánové i jejich manželky mezi sebou dohodli, se skutečně stalo 7. července 1494. Agnes tehdy měla devatenáct let a Albrecht třiadvacet. Oba novomanželé si na sebe spíše zvykali, než aby mezi nimi zahořela osudová láska. Celoživotní svazek byl asi bez hlubšího porozumění, nicméně plný vzájemného respektu.

Agnes je někdy historiky umění představována jako norimberská Xantipa. Prý bránila Dürerovi ve větším bohémském rozletu, a když se Albrecht třeba zdržel v dalekých Benátkách déle, než měl, museli jí malířovi přátelé dost složitě vysvětlovat, proč je cesta do Itálie pro umělce tak bytostně důležitá.

Patrně i dost žárlila. Na delší cestu do Nizozemí ji už musel Albrecht vzít s sebou, a to včetně služky. Ani géniové to neměli s životními partnerkami snadné. Dürer díky Agnes i dost šetřil. Do deníku z cest si vždy zapisoval každý, i sebemenší výdaj, včetně spropitného v hospodách. Dnes díky tomu mají historikové skvělý přehled o cenách a výši běžných denních výdajů v Německu i Nizozemí!

Zřejmě důvodem k až účetnické pečlivosti bylo, že mu Agnes bedlivě kontrolovala všechny finance, dbajíce na to, aby ve společné sýpce nepřišlo nazmar ani jediné zrno. Na druhé straně je však prokázaný fakt, že Dürer byl nesmírně precizní, takže ho k tomu asi nemusela ani moc nutit.

Xantipou byla Agnes v očích malířových kamarádů. On s ní však byl zřejmě spokojen. Existuje totiž několik krásných kreseb, které dokazují, že Albrecht měl až do konce života svoji ženu velmi rád a často si připomínal její tvář. Nejranější kresba je z doby jejich sňatku. Agnes je tu jako pohledná devatenáctiletá dívka zachycena, jak si podpírá bradu a o něčem intenzivně přemýšlí. Jeden z posledních portrétů pečlivě udělaný stříbrným olůvkem vznikl v roce 1521, kdy Albrechtově ženě bylo šestačtyřicet let a na kresbě vypadá jako spokojená jihoněmecká selka.

Rozhodně nejslavnějším dílem se však stal obraz sv. Anny s Pannou Marií a malým Kristem. Dílo vzniklo v roce 1519 a mělo hluboký náboženský obsah. Anna byl neplodná, ale Božím přičiněním počala dceru Marii a té se zas jako panně narodil Kristus. Obraz měl dokazovat, že Kristův příchod na svět byl skutečný div světa a že syn Boží se zrodil, aniž by byl poznamenán dědičným hříchem Evy a Adama.

Také Agnes stejně jako Anna byla neplodná. Žádný zázrak se však v jejím případě nestal, takže její manželství s Dürerem zůstalo bezdětné. Možná z toho i pochopíme, proč na obraze z New Yorku má Agnes, tehdy čtyřiačtyřicetiletá, tak laskavý mateřský výraz. Byla by z ní asi dobrá máma a jistě by se stejně ráda jako svatá Anna starala o dceru a jejího vnuka. Možná je malba jakýmisi smutným snem a velkou iluzí, osobnější ve vztahu k Dürerově ženě než si většina současných návštěvníků Metropolitního muzea uvědomí.

Na portrét své ženy na tomto obraze se Albrecht pečlivě připravoval. Ve vídeňské Albertině existuje kresba, která do nejmenšího detailu zachycuje tvář Agnes. Možná tu Albrechtova žena působí ještě laskavěji. Dürerův přítel humanista Willibald Pirkheimer však v milé Agnes spatřoval zdroj veškerého zla. Přistřihla mu křídla, tvrdil, a už vůbec prý nechápala Dürerovo teoretické hledání ideální krásy, kterým se zapsal do dějin severské renesance.

Pravdou však asi bude, že i leckterý akt zřejmě vznikl podle Agnes Dürerové a že právě na ní si malíř zkoušel i svoje proměřování lidského těla. Těžko by si člověk mohl představit, že by do Dürerova luxusního domu, stojícího kousek pod hradem , kde se kdysi narodil císaři Karlu IV. budoucí dědic a český král Václav, mířily každý týden desítky mladých žen, které by mistr doma svlékl a bedlivě proměřoval. Norimberk byl ve své době velkoměstem, ale pruderním měšťanům by něco podobného neuniklo. Byl by to skandál. Chtě nechtě musel jako model použít malíř manželku a služky.

A proměřování těla bavilo padesátiletého Dürera stále víc a víc. Stala se z toho vášeň. Uzavíral se stále více do svého badatelství a pomocí dokonalých proporcí chtěl vytvořit vzorec ideální krásy. Lidské údy nakonec měřil s takovou důkladností, že pracoval s "částečkou" míry, která měla necelý milimetr. Po mnoha letech hledání, výpočtů a nákresů však Dürer dospěl k žalostně znějícímu závěru: "Co je krása, to opravdu nevím".

 

PhDr. Peter Kováč

 

Dokumenty a dobová svědectví

 

Estetické názory Albrechta Dürera na lidskou krásu

 

"... V takovýchto případech však považuji umírněné věci za nejkrásnější. Přehnané věci, i když vzbuzují podiv, nejsou vždy pěkné. Je třeba si vzít příklad z mého návodu, aby bylo možno říci: Za pěknou hlavu není považována špičatá ani plochá, nýbrž kulatá, protože tvoří střední míru mezi oběma. Tím ovšem není dokázáno, že každý střed je nejlepší. Platí to však v případech, kdy se říká: to je příliš dlouhý nebo příliš krátký obličej, nebo o částech: to je příliš vysoké, nízké, vyboulene nebo promáčklé čelo. Podobně to platí i o nose, neboť někteří mají nos velký, hrbolatý, dlouhý nebo převislý. Naproti tomu zas někdo má nos velmi krátký nebo tupý, zvednutý, tlustý, baňatý, zatlačený hluboko mezi oči nebo zvednutý zároveň s čelem. Někteří mají oči malé a hluboké, jiní zase velké a vypoulené. Někteří mají úzká očka prasečí a přetahují spíš dolní víčko přes horní než naopak. Jsou i takoví kteří oči široce otvírají, že vidíme jejich celou zornici Někteří vysoko zvedají obočí, jiní je mají přímo v očích, nebo jim visí přes ně. Někteří mají obočí tenké, jiní silné.

Mnozí mají tlustá vyboulená ústa nebo tenké sevřené rty, někomu přesahuje horní ret přes dolní a naopak, často je jeden silnější a druhý slabší. Někdo má ret blízko nosu, někdo zase dál. Mnozí mají silnou, širokou bradu, mnozí malou a špičatou. Někdo má bradu jakoby ubroušenou směrem ke krku. Někdo má bradu vyčnívající, někdo dlouhou nebo zase krátkou, jak ukazují příčné čáry na náčrtku. Někteří jsou stupňovitého obličeje. Hořejší část je nejvíce vysazena a každá spodnější část ubíhá poněkud víc dozadu.

Tyto názory slouží spíše k rozlišení než k vytvoření krásného tvaru. Je však třeba tyto a podobné věci znát, neboť člověk se mnoho naučí jen mnohými zkušenostmi. Nikdo nebude vědět, co je krásný tvar, nebude-li předem vědět, co je tvar špatný... Z takového posunování čar, podle nichž je nakreslen vždy nový tvar obličeje, je vidět, že jsou zde široká nebo úzká čela, zkosené, dlouhé či krátké, blízko či daleko od sebe posazené oči. Lze udělat jedno větší než druhé, s velkými nebo malými víčky, posadil jedno výše než druhé. Podobně lze učinit i s obočím. Jsou zde i široké nebo úzké nosy, posazené výše či níže, křivé a šeredné, baňaté nebo špičaté, hranaté nebo kulaté, úzké vpředu a vzadu u dírek široké, s velkými a širokými, nebo malými a úzkými nosními dírkami.

Prozkoumá-li pilný pracovník důkladně tyto rozdíly, může nalézt mnoho dobrého, co je v těchto názorech skryto. A pozná-li někdo tuto podivuhodnou pravdu, že něco dělal ošklivě a nešikovně, může se z ní poučit a příště se podobných věcí vyvarovat. Čím více znetvořenin odstraníme, tím více pěkného zůstane. Kdo se naučí tyto věci chápat, stále se bude přesvědčovat o správnosti tohoto obráceného postupu. Přinese to velký užitek každému, kdo má věrně zobrazit člověka, malíři i sochaři..."

Albrecht Dürer, Z nauky o proporcích, citováno podle: Rudolf Chadraba, Albrecht Dürer, Praha 1964, s. 165-166.

 

Doporučená literatura:

Česky vyšla malá, ale kvalitní monografie Rudolfa Chadraby, Albrecht Dürer, Praha 1964; z početné zahraniční literatury nutno připomenout alespoň katalog norimberské výstavy Albrecht Dürer, Germanisches Nationalmuseum Nürnberg 1971 a dále četné studie a knihy, které publikoval Fedja Anzelewsky, zejména souhrně Dürer: Werk und Wirkung, Stuttgart 1980, nové vydání i s katalogem tvorby na CD-Rom: Albrecht Dürer: das Gesamtwerk; sämtliche Gemälde, Handzeichnungen, Kupferstiche und Holzschnitte, Berlin 2000. K tématu Agnes jako sv. Anny viz katalog: Nürnberg 1300 - 1550: Kunst der Gotik und Renaissance (Germanisches Nationalmuseum Nürnberg), München 1986 s. 326-328. K estetickým názorům Dürera: Jan Białostocki, Albrecht Dürer jako pisarz i teoretyk sztuki, Wrocław 1956.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru