modelky slavných umělců detailmodelky slavných umělců: fillide melandroniová a malíř michelangelo merisi zvaný caravaggio

Modelky slavných umělců: Fillide Melandroniová a malíř Michelangelo Merisi zvaný Caravaggio

Osud, jaký prožil zakladatel barokní malby Michelangelo Merisi zvaný Caravaggio (1571-1610), by nevymyslel ani ten nejlepší z hollywoodských scenáristů. Umělec se přátelil s vlivnými kardinály i římským podsvětím. Stejně jako dokázal zručně malovat štětcem, uměl i šermovat se zbraní. Žil s hlučnou partou násilníků a prostitutek, tropil četné výtržnosti, odvážně vstupoval do soubojů, takže církevní mecenáši ho museli každou chvíli tahat z nesnází. Při jedné ze rvaček zabil svého soka a musel z Říma uprchnout. Po zbytek života snil o návratu do Věčného města, kde potkal jako modelku krásnou kurtizánu Fillide Melandroniovou.

Fillide Melandroniová se narodila 8. ledna 1581 v Sieně v jižním Toskánsku, byla tedy o deset roků mladší než Caravaggio. Otec jí záhy zemřel, takže se s matkou a bratrem vypravila do Říma. Poprvé se o ní dozvídáme z dokumentu z dubna 1594, kdy byla jako třináctiletá zadržena městskou stráží, protože se se stejně mladou Annou Bianchiniovou potulovala v noci po ulicích. Důvod byl ale vysvětlitelný. Anna šla udělat jídlo pro nemocnou matku Fillidy a ta pak kamarádku doprovázela domů.

Obě dívky měly společný osud. Staly se prostitutkami a zřejmě se obě dobře znaly s Caravaggiem. Ochráncem Fillide se stal Ulisse Masseti, působící ve službách kardinála Benedetta Giustinianiho. Masseti zřejmě jako první okusil její vrozený erotický talent a svoji spokojenost ocenil i velmi drahým dárkem, což byly úchvatné červené šaty.

Kdy a jak se Melandroniová sešla s malířem, není jasné. Možná, že to bylo při příležitosti, kdy Caravaggio vytvořil její podobiznu, kterou si u něj objednal Giulio Strozzi, florentský šlechtic, jenž přijel v roce 1598 do Říma, okusil rozkoše Fillide a bezhlavě se do dívky zamiloval. Podobu portrétu známe jen ze staré černobílé fotografie. Malba visela kdysi ve sbírkách pruského královského muzea v Berlíně, nicméně od doby bombardování města v roce 1945 je pohřešovaná.

Dívka měla na obraze oválný obličej, jemné vlasy a smyslné rty. Něžně přidržovala rukou kvítka, což vyvolávalo až dojem křehkosti. Rostlinka je zřejmě jasmín, což v tehdejší symbolické řeči byla metafora eroticky chápané lásky. I pichlavé oči nám prozrazují něco o divokém temperamentu dívky, která se uměla ohánět kudlou s dovedností pasáků z podsvětí.

V centru Říma třeba surově napadla jednu svoji kolegyni Prudenzii Zacchiovou, živící se obdobným řemeslem. Poranila ji jen lehce ostřím čepele, ale když ji odtáhli, křičela zuřivě: "Řízla jsem tě do ruky, ty couro, ale chtěla jsem se dostat na ksicht. Žádný strach, ještě se vrátím." Caravaggiovi jako bytostnému dobrodruhovi musela naprosto imponovat její nespoutaná divokost a způsob života vymykající se běžným morálním pravidlům. Ve městě, kde žilo na 13 tisíc prostitutek, se Fillide dokázala vyšvihnout na samotný vrchol a svojí sexuální dovedností nashromáždila poměrně značný majetek.

Tvář žádané a úspěšné kněžky lásky lze rozpoznat na několika dalších Caravaggiových obrazech. Malíř ji zobrazil jako svatou Kateřinu v díle, které náleží k největším pokladům Muzea Thyssen-Bornemisza v Madridu. Kráska tu klečí na podušce, ramenem se opírá o velké kolo a prstem přejíždí přes čepel zbraně. Kolo i meč patřily k tradičním atributům světice, ovšem Prudenzii Zacchiové by asi z gesta ruky naskočila husí kůže. Jiným skvostem malířství, k němuž Fillide zjevně stála modelkou, je náboženský výjev biblické Maří Magdaleny a Marty z Institutu umění v americkém Detroitu. Objevíme ji i jako židovskou Júditu odřezávající hlavu mrtvému asyrskému vojevůdci Holofernovi na malbě, která se dnes nachází v Galleria Nazionale v Římě.

Na obrazech je Melandroniová dobře oblečena v šatech podle poslední módy. Byla ráda, když mohla dát všem najevo svoje bohatství. A malíři šlo vždy o věrnost realitě. Barokní teoretik Giovanni Pietro Bellori třeba detailně popsal, jak Caravaggio vytvořil obraz Maří Magdalény, ke které snad byla modelkou kamarádka Fillide už zmíněná Anna Bianchiniová. Bellori píše: "Nepokoušel se přírodu vylepšovat. Namaloval dívku, sedící na židličce s rukama v klíně, jak si nechává schnout vlasy. Zachytil ji v jejím pokoji a přidal nádobu s mastí, šperky a drahokamy na podlaze a předstíral, že je to Magdaléna." Podobným způsobem postupoval i při malování Fillide jako svaté Kateřiny. Pro zbožné kardinály to muselo být neuvěřitelné zpestření římského umění.

Kurtizána Melandroniová nebyla jedinou římskou modelkou Michelangela Merisiho. Její konkurentkou se stala na samém začátku 17. století dívka jménem Lena, která kolem roku 1603 - 1606 posloužila malíři jako živá předloha k nádherné Loretánské Madoně (Madonna di Loreto, Řím kostel S. Agostino). Lena měla charisma i tělesné tvary podobné Claudii Cardinalové, slavné italské filmové herečce. Nebyla prostitutka jako Fillide, ale pohledná chudá dívka, které matka dovolila, aby za peníze pózovala. Že v případě Caravaggia nezůstalo jen u malování, je nasnadě.

Ostatně ne náhodou její návštěvy u umělce s velkou žárlivostí sledoval mladý notář Mariano da Pasqualone, který se marně usiloval o ruku Leny. Malíř svoji modelku hájil s obvyklou razancí. Pasqualona brutálně napadl 29. července 1605 hodinu po soumraku u domu španělského velvyslance na Piazza Navona. Mariano při výslechu uvedl, že znenadání ucítil ránu do týla: "Neviděl jsem, kdo mě zranil, ale nikdy jsem neměl žádné rozepře s nikým kromě zmíněného Michelangela. Před několika dny jsme se pohádali na Corsu kvůli dívce jménem Lena, kterou můžete najít na Piazza Navona... Je to Michelangelova dívka!" Caravaggio pro jistotu na čas zmizel v Janově. Aby se mohl koncem srpna 1605 vrátit, musel se nejprve Marianovi omluvit.

Vraťme se však k Fillide. Jedním z milencům a pasáků krásné kurtizány byl i Ranuccio Tomassoni pocházející z vlivné římské rodiny. Jeho otec byl dokonce kastelánem papežova Andělského hradu. Právě Ranuccio osudově zasáhl do života malíře. Caravaggio ho v květnu 1606 zabil při souboji na tenisovém dvorci. Umělec zasáhl nešťastně důležitou tepnu protivníka a muž během velmi krátké chvíle vykrvácel.

Malíř se pak potloukal po jižní Itálii a za sebou nechával úchvatné obrazy. V říjnu 1609 ho při rvačce v Neapoli zranili tak, že to vypadalo na smrt. Ale dal se dohromady. Požádal papeže prostřednictvím vlivných kardinálů o milost a nakonec se opravdu mohl vrátit do Říma. V přístavu Palo ho však omylem zatkla stráž a malíři odplula jeho loď i s věcmi a několika obrazy. Bez prostředků vyrazil pěšky do Port‘Ercole, kam bárka směřovala. Uprostřed žhavého léta roku 1610 putoval bažinatou krajinou plnou komárů. Onemocněl a v Port‘Ercole v místním špitále 18. července zemřel.

O Fillide víme už jen to, že díky své sexuální zručnosti značně zbohatla, od roku 1603 bydlela společně s bratrem a tetou ve věhlasné ulici Via Paolina ve farnosti Santa Maria del Popolo a v roce 1614 sestavila svůj testament. V něm uvádí, že její podobizna má být vrácena panu Strozzimu, který jí malbu zapůjčil. Zřejmě k tomu nedošlo, protože jedinečný obraz kurtizány se už v roce 1638 objevil v inventáři sbírky Vicenza Giustinianiho, bratra kardinála Benedetta a prominentního Caravaggiova sběratele.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Doporučená literatura:

Helen Langdon, Caravaggio: a life, London 1998, český překlad Caravaggio, Praha 2002, zejména s. 112-113, 132 a 240; podrobná bibliografie malíř z pera významné odbornice. Langdonová, která je též editorkou dobových barokních životopisů Caravaggia: The lives of Caravaggio by Giorgio Mancini ; Giovanni Baglione ; Giovanni Pietro Bellori. London 2005. Výslech Mariana da Pasqualone přetiskl anglicky Robert Enggass a Jonathan Brown v: Italian and Spanish art: 1600 - 1750; sources and documents, Evanston, Northwestern University Press, 1992, s. 85 a 86.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru