modelky slavných umělců detailmodelky slavných umělců: fryné a sochař praxitelés

Modelky slavných umělců: Fryné a sochař Praxitelés

Řecko doby spisovatele Homéra a filozofa Sókrata bylo naprosto cudné: téměř žádný umělec si nedovolil opěvovat nahé ženské tělo. Archaické a raně klasické řecké umění preferovalo chlapecké akty. Známe nahé sochy mladíků nazývané řecky kúroi, ale jejich protějšek koré neboli mladé dívky se tesaly do kamene vždy oblečené, nejčastěji v bohatě zřaseném oděvu zvaném peplos. Dodnes odborníci neví, proč vyobrazení ženských vnad patřilo v antickém Řecku tak dlouho k naprostým vzácnostem.

Jednou z mála výjimek je z doby kolem roku 460 před naším letopočtem vyobrazení flétnistky na boční straně tzv. trůnu Ludovisi, jehož název je odvozen od římské vily Ludovisi, kde byl cenný unikát objeven v roce 1887. Mladá dívka tu však sedí tak šikovně, že téměř nic není vidět - až na její pohledná malá prsa. Mravy starých Řeků radikálně změnil až slavný sochař Praxitelés, jehož tvůrčí kariéra spadá do let 370- 340 před naším letopočtem. Svoji krásnou milenku a modelku, héteru Fryné, zobrazil v celé její kráse jako Afroditu, bohyni smyslné lásky a krásy, která právě odkládá svoje šaty a nahá vstupuje do lázně.

Hétery byly ve starověkém Řecku vzdělané kurtizány, které za velké peníze poskytovaly duševní i tělesnou potěchu mužům z nejvyšší vrstvy společnosti. Fryné se obzvláště dařilo, a to navzdory tomu, že její přezdívka zněla „ropucha", což prý obdržela kvůli trvalé pobledlosti svých lící. Narodila se ve městě Thespiai v Boiótii, oblasti ve středním Řecku, ale žila v Athénách, kam přišla někdy po roce 371 před naším letopočtem.

Detailů o osudech Fryné známe jen málo, nicméně tvrdilo se o ní, že svým tělem i důvtipem vydělala moc peněz a nabídla rodákům, že nechá postavit nové hradby města Théb, hlavního města boiótského spolku, které zbořil mocný makedonský král. Měla jen požadavek, aby tu byl viditelně umístěn nápis: „Co zničil Alexander, to obnovila hétera Fryné."

Dívka se proslavila i díky skandálnímu soudu. Byla obviněna z bezbožnosti a její čest vášnivě obhajoval řečník Hypereidés. Ten Fryné před porotci dokonce svlékl, aby se samo její tělo stalo důkazem, že patří mezi vyvolené kněžky mocné Afrodity. Událost zaujala malíře v 19. století a nejslavnější obraz na toto téma namaloval Jean-Léon Gérôme, velikán mezi francouzskými akademiky. Obhájce v jeho pojetí dramatickým gestem odhalil před shromážděním nahotu Fryné a její akt, bílý jako slonová kost, přímo oslnil zraky přítomných mužů. Jako by dokonalou ženskou krásu spatřili úplně poprvé.

Veřejné obnažování Fryné ostatně nedělalo potíže, zejména když měla sehrát roli své milované bohyně. Na Eleusinských slavnostech se nahá koupala před zraky všech Řeků, a když vystupovala z vody, tvrdil Athénaios, že to Apellése inspirovalo k tomu, aby namaloval obraz Afrodité (či římsky Venuše) vynořující se z mořských vln. Podle Plinia Staršího však modelkou k této malbě prý byla Kampaspe, kterou malíř získal jako dar od krále Alexandra Velikého.

Není jisté, kdy a jak potkala Fryné sochaře Praxitela, ale o jejich mileneckém vztahu se zmiňuje řada antických autorů. Pro krásnou „ropuchu" měl athénský umělec velkou slabost. Jednou se rozhodl, že jí věnuje nejkrásnější dílo, jaké kdy vytvořil. Kráska však chtěla důkaz, že nebude podvedena, a tak za sochařem poslala svého otroka, aby mu se zděšením v očích oznámil, že jeho dům i ateliér zachvátil požár. A Praxitelés začal křičet, aby zachránili hlavně jeho Satyra a Eróta. Až poté mu Fryné řekla, že vše byla jen lest, aby ve strachu o majetek prozradil, které ze soch si nejvíce váží. Hétera si pak vybrala plastiku Eróta. Příhodu detailně popsal Pausaniás v Cestě po Řecku.

Fryné podle Athénaiose stála Praxitelovi jako modelka pro několik plastik, jedna z nich se dokonce objevila v Delfách, pověstné řecké věštírně, a byla celá pozlacená. Nejslavnější se však stala velká mramorová Afrodita pro svatyni ve městě Knidos ležícím v Malé Asii na jihozápadě dnešního Turecka. Šlo o první a současně zcela nejslavnější akt v antickém sochařství, který Fryné navždy uvedl do historie.

Plinius Starší tvrdil, že mnozí se z Řecka plavili do Knidu jen proto, aby Praxitelovu Afrodité spatřili na vlastní oči. Sochař prý vytvořil dvě varianty. Na jedné z nich byla bohyně oblečená a na druhé zcela svlečená. První sochu zakoupili za obrovské peníze Kojští, protože dbali přísných a počestných mravů, zatímco druhou sochu si pořídili Knidští a neprohloupili, neboť nahota jejich sochu značně proslavila.

Chrám na Knidu stál podle dobových svědectví v nádherné zahradě a byl vybudován tak, že svlečenou Afrodité bylo možné spatřit z několika míst, protože byla krásná z různých pohledů. Dalo se k ní přijít zepředu i zezadu.

Původní mramorový originál, k němuž Fryné stála modelem, se nezachoval. Anglický historik umění Kenneth Clark, autor nejzajímavější knihy o aktu v dějinách umění, uvádí, že existuje devětačtyřicet antických kopií Praxitelovy Afrodité, žádná však neposkytuje plnohodnotnou představu o dokonalosti mistrovského díla, které bylo kdysi barevné.

Tuto polychromii čili barevné pomalování vytvořil jeden z předních malířů Nikias, takže ženské télo bylo až šokujícím způsobem realistické, což vyvolávalo u mužů velmi smyslné představy. „Říká se," tvrdil antický spisovatel Plinius Starší, „že kdosi zachvácen šílenou láskou k ní se ukryl v noci v chrámě, přilnul k soše a zanechal na ní skvrnu jako doklad své touhy." Čím a jak skvrna vznikla, římský spisovatel taktně pomlčel...

Praxitelova socha se stala trvalou inspirací v dějinách umění. Ještě impresionista Pierre-Auguste Renoir v roce 1870 svoji modelku Lisu Tréhotovou zachytil tak, aby vypadala jako Afrodita Knidská (obr 2) a vzorem pro malíře se stala její mramorová kopie v Louvru. Bohyně krásy jen dostala v tváři konkrétní rysy mladé Francouzky.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Dokumenty a dobová svědectví

 

Fryné píše Praxitelovi, aby se nebál skandálu s její sochou

„Neměj strach, že z toho bude nějaký skandál. Co na tom, žes postavil sochu své milenky v posvátném háji. Vytvořil jsi přece něco tak skvělého, že ještě nikdy nic takového z lidské ruky nevyšlo. Dopřej mi tu čest, že tam stojím mezi tvou Afrodítou a tvým Erótem! Vždyť kdo se na mne podívá, chválí Práxitela, a protože mě vytvořilo tvé umění, nepovažují to Thespijští za hřích, že jsem uprostřed bohů. Tvému daru chybí k úplnosti už jen jedno: abys přišel za mnou a abychom se v tom háji spolu pomilovali. Nemůžeme i přece ničím urazit bohy, které jsme si sami stvořili."

Citováno podle: Listy hetér, Praha 1970 (překlad Václav Bahník), s. 42.

 

Fingovaný požár a dar sochy krásné Fryné

„Když ho Fryné jednou prosila o nejkrásnější dílo z jeho prací, jako milenec prý slíbil, že jí je daruje, ale nechtěl povědět, které se mu zdá nejkrásnější. Tu přiběhl Frynin otrok se zprávou, že oheň zachvátil jeho příbytek a zničil většinu jeho prací, ale že všechno ještě nepřišlo nazmar. I vyřítil se Praxitelés ze dveří ven se slovy, že je jeho námaha marná, jestliže zachvátil oheň Satyra a Eróta. Fryné však mu řekla, aby jen bez obav zůstal, že se mu žádné neštěstí nepřihodilo, že ho jen lstí donutila prozradit nejkrásnější sochu z těch, jež vytvořil. Tak si tedy Fryné vybrala Eróta."

Citováno podle: Pausaniás, Cesta po Řecku, 1. díl, Praha 1973 (překlad Helena Businská), s. 61.

 

Praxitelova Afrodite z Knidu

„Avšak nejznamenitější dílo, a to nejen Praxitelovo, nýbrž na celém okrsku zemském je Venuše na ostrově Knidu, kam se mnozí plavili jen za tím účelem, aby ji spatřili, Praxitelés vytvořil dvě a současně je prodával: jednu z nich zahalenou, a té dali přednost Kójští, kteří dostali právo volby mezi nimi. Koupili ji za velikou sumu; považovali tu koupi za doklad svých přísných a počestných mravů. Tu odmítnutou pak zakoupili Knidští a mezi oběma díly byl pak veliký rozdíl v pověsti. Tu druhou chtěl později koupit král Nikomédés a nabízel zato zaplatit za obec knidskou všechny dluhy - a ty nebyly malé. Ale Knidští chtěli raději vše trpět, jen aby nepozbyli sochy, kterou Praxitelés ostrov proslavil. Chrámek je tak umístěn, aby odevšad bylo na sochu Venušinu vidět. Podle pověsti sama bohyně při práci vedla ruku Praxitelovu. Je ze všech stran krásná a obdivuhodná. Říká se, že kdosi zachvácený šílenou láskou k ní ukryl se na noc v chrámě, přilnul k soše a zanechal na ní skvrnu jako doklad své touhy."

Citováno podle: Plinius Starší, Kapitoly o přírodě, Praha 1974 (překlad František Němeček), s. 291-292.

 

Doporučená literatura:

Detailní údaje nabízí především kniha Christine Mitchell Havelock, The Aphrodite of Knidos and Her Successors: A Historical Review of the Female Nude in Greek Art, University of Michigan Press 2008.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru