modelky slavných umělců detailmodelky slavných umělců: joanna hiffernanová a malíř gustave courbet

Modelky slavných umělců: Joanna Hiffernanová a malíř Gustave Courbet

Za nejskandálnější malbu 19. století se považuje Snídaně v trávě, kde jsou namalováni dva oblečení pánové ve společnosti dvou nahých žen. Kdyby však v Paříži ve stejné době vystavil malíř Gustave Courbet svůj Počátek světa, stal by se proslulým on, a nikoliv Edouard Manet. Courbet byl programově realista. Neměl rád alegorie a jinotaje. Chtěl vše pojmenovat přímo. A tak když maloval prapočátek všeho, zvolil si k jeho zachycení místa, kudy každý z nás ve chvíli zrození prošel. Obraz by se mohl jmenovat i Brána zrození...

Modelka, která Courbetovi odhalila svůj klín, byla Irka Joanna Hiffernanová (nebo také psaná jako Johanna Heffernanová), přezdívaná Jo. Narodila se zřejmě v roce 1843 a navzdory keltskému původu vypadala atraktivně a svůdně, což je v Irsku výjimka. Její otec Patrik odešel s rodinou z rodné země v době hladomoru a usadil se v Londýně, kde provozoval živnost kaligrafa a učitele úhledného písma. Prý dost pil, a tak byla Jo víc vázaná na matku Kateřinu.

Když matka v roce 1862 zemřela, rozhodla se pohledná rusovláska, že se osamostatní. Podnětem se stalo i osudové setkání s malířem Jamesem McNeillem Whistlerem, který měl ateliér nedaleko jejího bydliště. Nastěhovala se k němu a stala se na několik let jeho múzou i milenkou. Ostatně už v sedmnácti mu ochotně stála jako modelka k prvním obrazům...

Rodina Whistlerů, žijící v USA, nebyla moc nadšená ze známosti jejich syna s irskou dívkou. Joanna byla z nižších vrstev a měla jen nejzákladnější vzdělání. Byla však pohledná i průbojná a ráda se dobře oblékala. Sám malíř se za ni nestyděl a v Londýně ji bral i na četná intelektuální posezení, třeba v domě básníka a malíře Danta Gabriela Rossettiho. A ve Francii, kde se spolu usadili, ji ochotně představil malíři Courbetovi, kterého považoval za svůj umělecký vzor. Ten byl dívkou přímo nadšen a namaloval její portrét známý jako Krásná Irka. Dívka si na něm rukama prohrabává svoji rusou hřívu a dívá se při tom do zrcadla. Fakt, že Courbet malbu nikdy neprodal, sám o sobě svědčí o jeho velkém zájmu o pěknou Joannu.

V době delší nepřítomnosti Whistlera v Paříži přemluvil Courbet Jo k pózování pro obraz Počátek světa. Irka podlehla - a možná i ráda, a to nejen při malování. Výsledné dílo se asi stalo jedním z důvodů její roztržky s Whistlerem. Oba milenci však na sebe nikdy nezapomněli. Joanna dokonce - jako „tetička Jo" - po jistý čas vychovávala Whistlerova syna, kterého měl malíř s jinou.

O dalších osudech Hiffernanové toho moc nevíme. Prý svůj život dožila v Nice, kde se živila jako obchodnice se starožitnostmi. Kdy a jak zemřela, není známo. Poslední zpráva o ní je z července 1903, kdy přijela na pohřeb Whistlera do Londýna. Stála prý dlouho vedle rakve a o tom, že se jí nevede špatně, svědčily nádherné a drahé šaty, pro které měla po celý život značnou slabost.

Jaký byl její poměr ke Courbetovi a zda se stala i jeho milenkou, není jasné. Faktem však je, že mu byla inspirací k několika nejkrásnějším obrazům, jaké kdy vytvořil.

Obraz Počátek světa, pro který odkryla Jo v roce 1866 svoje nejintimnější místa, koupil od Courbeta arabský mecenáš Khalil Bey, jehož rodina pocházela z Egypta, ale on sám byl vychován ve Francii. V roce 1855 měl v Paříži na starosti egyptskou expozici na Světové výstavě. Vstoupil pak do služeb Turků a na čas působil v diplomatických službách v Aténách a v Petrohradu.

Nakonec se Khalil Bey usadil v roce 1865 v Paříži, kde vlastnil luxusní apartmá v centru města. Na Francouze působil jako princ z orientálních pohádek, který měl vášeň pro krásné ženy, hazardně hrál karty a miloval divadlo i malířství. Jeho umělecká sbírka byla pověstná. Nacházelo se v ní na sto obrazů, řada z nich od největších francouzských mistrů. Část kolekce tvořily i odvážné erotické kompozice, z nichž nejslavnější byly Turecké lázně od malíře Ingrese s početným množstvím ženských aktů a dráždivý obraz Courbeta zvaný Spánek, zachycující dvě lesbické přítelkyně, které právě usnuly po milostném vzrušení. Rusovláska v popředí s úžasnou postavou není nikdo jiný než irská modelka Joanna Hiffernanová.

Courbetův přítel Lucien Descaves ve svém deníku popsal vznik „lesbiček" takto: Khalil Bey přišel do ateliéru malíře a uviděl tam Venuši a Psyché, dílo odmítnuté porotou Pařížského salonu jako nemravné. „To chci!" prohlásil Egypťan. „Už je to zadané," odvětil umělec. „Tak mi namalujte kopii!" „To nedělám, ale vytvořím něco podobného." A tak vznikl Spánek, nazývaný také Lenost a Rozkoš. Arabský sběratel za něj zaplatil dvacet tisíc franků, což byla - na dílo oficiálně odmítané akademiky - dosti závratná suma.

Žel nikdo se nikdy nezmínil o Počátku světa. Sám Khalil Bey, který se se svou sbírkou kdekomu chlubil, měl tento obraz pečlivě ukrytý, takže se na světlo světa dostal až ve chvíli, kdy princ tisíce a jedné noci pozbyl všeho a musel svoji galerii rozprodat. Když nahou Jo nahou uviděl spisovatel Edmond de Concourt, napsal o ní nadšeně: „To břicho je krásné jako Corregiův akt!" Čili si Courbetova díla cenil stejně jako velkých italských renesančních mistrů.

Joannin klín se přes různé majitele nakonec dostal do rukou psychoanalytika Jacquese Lacana; příbuzným jeho ženy byl surrealistický malíř André Masson, který Počátek světa naprosto zbožňoval a dokonce si na jeho základě nakreslil i svoji vlastní fantazijní variantu.

Po Lacanově smrti francouzský ministr financí souhlasil s tím, aby pozůstalí vyrovnali dědickou daň věnováním skandálního Počátku světa do pařížského Musée d'Orsay, což se stalo v roce 1995.

Prý záhy po instalování ve stálé expozici byl určen speciální dozorce, aby malbu o rozměrech 46 krát 55 centimetrů hlídal před možnou vášní publika. Důvodem k ostražitosti bylo mimo jiné, že v únoru 1994 museli pařížští knihkupci stáhnout z výkladních skříní román Adorations perpétuelles od Jacquese Henrika, na jehož obálce byl klín rusovlasé Irky Joanny Hiffernanové. Gustave Courbet, který zemřel v roce 1877, tak iritoval mravokárce i po více než sto letech.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Dokumenty a dobová svědectví

Živé umění - Courbetova estetika

„Označení realista mi bylo vnuceno, stejně jako generaci třicátých let byl vnucen název romantiků. Podobná označení ještě nikdy nevyjadřovala přesnou představu; kdyby tomu bylo jinak, umělecká díla by byla zbytečná... Studoval jsem bez předem stanovených zásad a bez předpojatosti umění staré i moderní. Nechtěl jsem kopírovat prvé ani napodobovat druhé; mým úmyslem také nebylo dosáhnout pochybného cíle umění pro umění. Ne! Chtěl jsem prostě načerpat ze souhrnného poznání tradice zdůvodněný a nezávislý výraz vlastní osobnosti.... Být schopen vyjadřovat zvyky, myšlenky, charakter naší doby, jak já ji vidím; být nejen malířem, ale i člověkem, jedním slovem dělat živé umění, to je mým cílem."

Citováno podle: Gustave Courbet, Dokumenty, Praha 1958, str. 156 a str. 218; text z katalogu Courbetovy samostatné výstavy v roce 1855.

Doporučená literatura:

K obrazu Počátek světa a ke Courbetově modelce speciálně kniha: Günther Metken, Gustave Courbet, Der Ursprung der Welt, München 1997; poslední velká monografie k dílu Courbeta je obrovský katalog výstavy: Gustave Courbet, ed. Sylvain Amic, Kathryn Calley Galitz, Laurence des Cars Dominique Lobstein, Bruno Mottin, Thomas Galifot , Bertrand Tillier, Hatje Cantz 2008.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru