Marii-Thérèse Walterové bylo teprve sedmnáct let, když při bloudění po bulvárech v centru Paříže náhodou potkala pětačtyřicetiletého Pabla Picassa. Líbila se mu, a tak malíř vsadil na to, co někteří starší muži umí: probudil v mladé dívce přirozenou zvědavost.
Na osudové setkání pak Marie-Thérèse vzpomínala celý život. Prý se na ni nejprve hezky usmíval, pak k ní přistoupil a řekl: "Slečno, máte zajímavou tvář. Jsem Picasso. Rád bych udělal váš portrét." A ještě dodal: "Tuším, že my dva spolu dokážeme velké věci."
Známost s mladou dívkou z 8. ledna 1927 - dlouho utajená před celým uměleckým světem - měla na Pabla Picassa okamžitý vliv. Do zátiší začal malovat pro mnohé tajemný monogram MT a i jinak se začal chovat skoro jako zamilovaný student. Blondýnka Marie-Thérèse, která na dobových fotografiích působící velice jemně a křehce, byla také okouzlena. Umělec ji oslnil penězi, slávou i talentem. Milenci se nicméně stali až po půl roce.
Picassova modelka se narodila 13. července 1909 a v Paříži žila se svojí matkou Emilií Margueritou Walterovou. V umělcově tvorbě je s ní spojena celá surrealistická fáze, kdy malíř vytvářel podivné kresby, které vypadají jako projekty k sochám: objekty spojující dohromady ženská prsa a mužský falus. Žena působí víc jako samice a muž spíše jako samec a vzájemně se chtějí téměř pozřít. Vše nabývá i mytologické podoby: mínótaurus, netvor s lidským tělem a hlavou býka, a žena jako jeho sexuální oběť.
Desítky, ba stovky kreseb... A mezi nimi jsou i mnohé poetické obrazy, v nichž se objevuje snivá tvář i nahé vnadné tělo Marie-Thérèse se vším, co na ní Picasso obdivoval.
O malířově lásce věděl jen málokdo. Naprosto nic netušil třeba ani tak důvěrný Picassův přítel, jakým byl obchodník s obrazy Daniel H. Kahnweiler. Pak se ale Walterové v září 1935 narodila dcera Maja (přesněji María de la Concepción, což bylo jméno Pablovy předčasně zemřelé sestry) a Picasso se ke vztahu přiznal. Jeho manželka Olga zuřila. Chtěli se rozvést, ale kvůli španělskému občanství umělce to bylo na úřadech právně natolik složité, že Picasso rezignoval a volil formu pouhého odloučení od lože i stolu. Sám tuto dobu pak označoval "za nejhorší období ve svém životě". V rodném listě Maji bylo pro jistotu zapsáno, že otec je neznámý...
Jako zralou třicátnici Walterovou důvěrně poznala Francoise Gilotová a v knize Život s Picassem (vyšla v roce 1969 i v českém překladu) o ní píše, že sice nikdy nepronikla do malířova uměleckého a intelektuálního života, ale když byl Pablo unavený nebo zoufalý, vždycky u ní nalezl posilu. Její existence mu prý byla odrazem vesmíru. Když byl s manželkou Olgou na dovolené u moře, stačilo, aby se zadíval na modrou oblohu, aby si hned vybavil nádherné oči Marie-Thérèse.
Roland Penrose, malířův důkladný životopisec, vzpomínal na osudovou milenku svého přítele trochu jinak: "Jednala vždy podle svých impulzů a měnila názory a způsob života tak nedůsledně, jako by na ni působil vliv měsíce nebo nějaká ještě více nevypočitatelná síla. Byla robustně drsná a nekonvenční". I Penrose však připomíná, že měla pevnou a pěknou postavu, plavý nordický vzhled a zvláštní povznesenost.
Co si myslel sám Picasso, to nevíme. O svých četných ženách toho nikdy moc neřekl. V srpnu 1936 - téměř rok po narození Maji - se ale znovu zamiloval. Potkal fotografku Doru Maarovou, přítelkyni básníka Paula Éluarda, který ji malíři nepředloženě představil. Maarová - byla to zkratka jugoslávského jména Markovičová - fotila pro Picassa všechny fáze vzniku Guerniky a umělec ji portrétoval na mnoha obrazech, v některých případech i nahou. Nicméně ani ve víru nových vášní nezapomínal na Walterovou. Obě ženy se prý o malíře vzájemně hádaly. Řádit uměla zejména Maarová, která se svým jižním temperamentem měla sklon až k hysterii.
Vztah obou rivalek bystře popisuje Francoise Gilotová: "Pablo mi vždycky říkával, že k Marii-Thérèse měl mnohem větší náklonnost než k Doře. Dora prý ho tolik nepřitahovala, ale byla velmi inteligentní a byl to vlastně jediný člověk, s nímž si konečně mohl popovídat. Marie-Thérèse pro ni v tomto ohledu nemohla být soupeřkou, Pablo ji také nikdy nebral mezi své přátele. Většinu času však byl u Dory, protože byla zábavnější, ale vždycky vyhledal Marii-Thérèse, když změnil názor."
Ustavičné střídání bylo pro obě ženy důvodem ke konfliktům, ale Picassovi nic podobného ani v nejmenším nevadilo. Naopak, Gilotová píše, že to podporovalo jeho inspiraci: "Veliká krása Marie-Thérèse byla něžná a ušlechtilá, velmi ženská - byla samá radost, světlo a mír. Dora se nad vším trápila, byla nervózni a úzkostlivá. Marie-Thérèse neměla žádné komplikace. U ní mohl Pablo zapomenout na svůj intelektuální život a žít instinktivně, zatímco u Dory se jeho duch rozvíjel. Těžil z tohoto vzájemného kontrastu."
Pře mezi smyslnou blondýnkou Walterovou a impulzivní brunetou Maarovou se promítly i do Picassových obrazů a ohlasy prý najdeme i v proslulé a mnohametrové Guernice z roku 1937, protiválečném díle, kterým malíř reagoval na vybombardování španělské vesnice v Baskicku fašistickým letectvem. Ustrašená žena s krásným profilem objevující se v okně a držící v ruce lampu byla prý inspirována pěkným profilem Marií-Thérèse, zatímco postava ženy dramaticky naříkající nad svým mrtvým dítětem je údajně Dora Maarová, kterou Picasso charakterizoval jako "tu, která pořád jenom pláče".
Walterová nikdy s Picassem nežila v jedné společné domácnosti, malíř k ní docházel jaksi "ambulantně", ale ona sama si byla jím a jejich vztahem nesmírně jistá. I v době, kdy si Picasso místo Dory Maarové našel mladou Francoise Gilotovou, Marii-Thérèse stále pravidelně navštěvoval. Chodil k ní každý čtvrtek a neděli na celý den. A důvodem asi nebyla jen jejich společná dcera....
Když se Walterová se svojí novou soupeřkou Gilotovou setkala, řekla jí prý velmi chladně: "Nemyslete si, že někdy můžete zaujmout moje místo." Náhradu si však malíř našel! Když pak Olga Picassová v únoru 1955 zemřela a Pablo byl svobodný, oženil se s novou o pětačtyřicet let mladší přítelkyní Jacquelinou. Marie-Thérèse nakonec 20. října 1977 spáchala sebevraždu v Antibes, pár měsíců po svých osmašedesátých narozeninách a čtyři roky po umělcově smrti.
PhDr. Peter Kováč
Doporučená literatura:
Důležité jsou především dva katalogy: Markus Müller (ed.), Pablo Picasso und Marie-Thérèse Walter: zwischen Klassizismus und Surrealismus, Bielefeld 2004 a Picasso and the Weeping Women : the years of the Marie-Thérèse Walter and Dora Maar, Metropolitan Museum of Art, New York 1994.
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru