archiv detailmona lisa v louvru není mona lisa, tvrdí italský historik a archivář roberto zapperi

Mona Lisa v Louvru není Mona Lisa, tvrdí italský historik a archivář Roberto Zapperi

Mona Lisa v pařížském Louvru není žádná Mona Lisa, ale ideální portrét matky kardinála Ippolita de Medici! Tvrdí to italský historik a archivář Roberto Zapperi. Nejde o improvizovaný výkřik nějakého snílka či fantasty. Zapperi jako vědec má za sebou řadu úctyhodných publikací především o umění a historii barokního Říma. Bádání o díle Leonarda da Vinci věnoval Zapperi několik let života a v příštím roce by v renomovaném mnichovském nakladatelství C. H. Beck měla vyjít jeho kniha o nejslavnějším obraze italské renesance viděném z dosud neznámé historické perspektivy.

Teorii o tom, že obraz vystavený dnes v Louvru je portrétem Mony Lisy, vymyslel autor životopisů slavných italských renesančních umělců Giorgio Vasari. Stručně napsal: „Leonardo se ujal práce na podobizně Mony Lisy, manželky Francesca del Giocondo, ale ani po čtyřech letech ji nedokončil; obraz nyní vlastní francouzský král František." Vasari se narodil v toskánském Arezzu v roce 1511. Když mu bylo osm let, Leonardo da Vinci zemřel ve francouzském Amboise. Takže Vasari měl k životopisu o slavném malíři všechny podklady z druhé ruky!

Obraz Mony Lisy popisuje dosti podrobně. Píše, že oči měly lesk a opravdovou vlhkost, že jamka v hrdle vypadá jako by pulzovala srdečním tepem, že úsměv prý byl tak milý, že to vypadá víc jako dílo božské než lidské... Všechny Vasariho věty však působí víc jako květnaté fráze než opravdová charakteristika obrazu. Není tu nic, co by přesně a nepochybně identifikovalo malbu v Louvru s portrétem, který autor slovně popisuje. O zvláštní horské krajině v pozadí tu není ani zmínka, nepovšimnut zůstal i fakt, že se žena opírá rukou o křeslo. Vysvětlení je zcela prosté. Giorgio Vasari obraz nikdy neviděl a lehce tak mohl jedno dílo zaměnit s druhým!

„Existuje však jeden autentický historický záznam, který bývá trvale ignorován a jasně dokazuje, že Mona Lisa v Louvru není Mona Lisa," uvádí Zapperi. Na zámečku Clos Lucé v Amboise navštívil Leonarda da Vinci kardinál Luigi d'Aragona se svým sekretářem Antoniem de Beatis. Malíř mu ukázal několik rukopisů a tři obrazy. Mezi nimi byl i portrét ženy o kterém umělec tvrdil, že si ho u něj objednal nikoliv nějaký florentský obchodník, ale vlivný šlechtic Giuliano de Medici. Zprávu zaznamenal Antonio de Beatis v dopise v říjnu 1517. Kromě ženského portétu popisuje ještě obraz Jana Křtitele jako mladého chlapce a Madonu s dítětem a se sv. Annou. Všechna díla jsou dnes v Paříži!

O věrohodnosti svědectví není třeba pochybovat, takže závěr zní: portrét ženy v Louvru nemůže být podobiznou Mony Lisy. Giuliano de Medici manželku florentského obchodníka s hedvábím neznal a neměl o ni vůbec žádný zájem. A určitě nenechal namalovat její portrét. Leonardo si tak do Francie přivezl úplně jiný portrét než ten, který popisoval Vasari.

Giuliano de Medici patřil k nejmocnějším mužům Říma, byl bratrem samotného papeže Lva X. Měl vybraný estetický vkus. Jeho portrét namaloval Rafael Santi a jeho náhrobek ve florentském chrámu San Lorenzo vytesal Michelangelo Buonarroti. Do svých služeb přijal v září 1511 i Leonarda da Vinci, tehdy proslulého umělce. Co Leonardo namaloval pro Giuliana, vůbec nevíme. Většina historiků umění tuto fázi téměř pomíjí, protože toho není mnoho, co by napsali. Leonardo prý v té době dělal různé podivné a tajné pokusy, pustil se i do projektu vysoušení močálů. Pro Giuliana de Medici však pracoval nepřetržitě celé čtyři roky! Že by ho uměnímilovný mecenáš nechal jako malíře opravdu zahálet?

Faktu, že Mona Lisa možná není Mona Lisa - žena florentského obchodníka Gioconda, ale nějaká jiná dáma spřízněná s Giulianem de Medici, si povšimli už dříve dva historikové umění Carlo Pedretti v roce 1957 a Alexander Perring v roce 1980. Podle Zapperiho ale nevyužili příležitosti a nepustili se do důslednějšího archivního bádání. O kterou ženu mohlo jít?

Zcela určitě nešlo o vlastní choť Giuliana de Medici, protože tu kardinál Luigi d'Aragona znal a krátce před návštěvou zámku Clos Lucé ji i viděl, takže by si o tom s Leonardem zcela jistě povídali. Milenek a přítelkyň měl Giuliano de Medici spoustu, ale podle Zapperiho jen jedna z nich byla nejdůležitější. Jmenovala se Pacifica Brandani a povila Giulianovi syna Ippolita.

Porod se uskutečnil v roce 1511 v Urbinu. Pacifica krátce poté zemřela a dítě se dostalo na čas do nalezince. Ale před smrtí jeho matka oznámila, že otcem je právě Giuliano de Medici. A ten se k synkovi hrdě přihlásil, ostatně levobočků bylo v rodě Medicejů mnoho a sám Ippolito to později dotáhl až na kardinála. Zapperi tvrdí, že Giuliano de Medici chtěl, aby měl Ippolito na svoji matku nějakou vzpomínku. Objednal si proto její portrét u Leonarda da Vinci. Leonardo ale ženu neznal, takže vzniklo něco, co Zapperi nazývá "ideální obraz matky".

Docela dobře by to vysvětlilo, proč je údajná Mona Lisa svojí tváří tak podobná některým vymyšleným biblickým postavám na Leonardových obrazech. Stačí se podívat na vyobrazení sv. Jana z Poslední večeře v Miláně nebo na svatou Annu z obrazu Sv. Anna, P. Marie a Ježíšek z Louvru. U jiných portrétů taková příbuznost vůbec neexistuje!

Zapperi nepochybuje, že Leonardo v době svého florentského pobytu skutečně vytvořil portrét Mony Lisy. Ostatně v Univerzitní knihovně v německém Heidelbergu se v jedné renesanční knize našla ručně psaná poznámka Agostina Vespucciho z října 1503, že jeho přítel Leonardo právě maluje podobiznu manželky obchodníka s hedvábím, který se celým jménem nazýval Francesco di Bartolomeo di Zanobi del Gioccondo.

Portrét v Louvru ale není podobiznou této Lisy! Vasari, který to v roce 1550 tvrdil, se prý prostě zmýlil. Podle Zapperiho k záměně napomohlo i to, že obraz, který si fakticky objednal Giuliano de Medici, byl nazýván Leonardovými žáky La Gioconda, což italsky znamená veselá, radostná, spokojená. Výraz tváře a zejména úsměv by takové označení přímo navozoval.

Pojmenování obrazu muselo být jistě provizorní. Možná ani sám Leonardo si nepamatoval jméno Giulianovy milenky, proto ani kardinálovi Luigi d'Aragona blíže nespecifikoval, o kterou ženu vlastně šlo.

Pochopitelné by podle Zapperiho bylo i to, proč obraz zůstal v majetku Leonarda da Vinci. Když na jaře 1516 Giuliano de Medici ve věku sedmatřiceti let náhle zemřel, Ippolitovi byly teprve čtyři roky. A tak obraz malíři prostě zůstal a nikdo o něj neměl fakticky zájem. Leonardo možná počítal s tím, že Ippolito si k němu jednou pro portrét své matky přijde. Proto si ho vzal při odjezdu z Říma s sebou do Francie, kam spěšně odjel na pozvání krále Františka I.

Prosadí se důmyslná hypotéza historika a archiváře Roberta Zapperiho? Toť otázka. Možná až vyjde jeho kniha s důkladnou argumentací a dosud nepublikovanými archivními prameny. Pro mnoho lidí však Mona Lisa zůstane asi navždy usmívající se manželkou florentského obchodníka s hedvábím a Zapperiho badatelský výzkum jen jednou z mnoha teorií o tomto záhadném a působivém obraze.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Rozhovor se Zapperim:

http://www.sueddeutsche.de/kultur/617/490988/text/

 

 

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru