Naumburg: Úžasný katalog výstavy Der Naumburger Meister. Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen

Německé město Naumburg se stalo na několik málo měsíců hostitelem unikátního mezinárodního výstavního projektu, který asi dlouho nebude překonán. Zemská výstava spolkové země Sasko-Anhaltsko nazvaná „Der Naumburger Meister. Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen" je fascinující prezentací katedrální gotiky 13. století, přičemž hlavní důraz je kladen na dochované dílo proslulého Naumburského mistra a jeho dílny. Návštěvník se na výstavě seznámí se skutečnými skvosty vrcholné gotiky, jež vznikly a zároveň se dochovaly na území dnešní Francie a Německa, ale nechybí i exponáty z dalších oblastí západní Evropy.

„Osobnost" tzv. Naumburského mistra je stále a to již několik desetiletí zahalena tajemstvím, i když tvůrci výstavy přišli s řadou nových a zajímavých poznatků, které vnášejí na řadu problémů nové světlo. Naumburský mistr i jeho monumentální dílo bývalo v minulých letech nahlíženo většinou z nacionálního hlediska. Němci v něm viděli typického Němce, jenž ve svém díle dokázal zachytit vše „germánské", Francouzi jej zase vnímali jako svého krajana, který mimo jiné „zavítal" i na německé území, a tam vytvořil a zanechal po sobě několik děl. Hlavně němečtí nacionalisté zneužili jeho díla ve svůj prospěch, jak se můžeme dočíst i v úvodních příspěvcích katalogu.

Jak dokazuje výstava, ale ještě více nádherný katalog, Naumburský mistr byl spíše „Evropanem", jehož obdivuhodné dílo tehdejší Evropu spojovalo. Naumburská výstava jej zařazuje do širšího evropského kontextu a tento pohled je zcela nový a bezesporu i správný.

Anonymní Naumburský mistr a jeho dílna je pojmenován podle místa, kde se dochovalo jeho nejznámější dílo, kterým je dvanáct soch zakladatelů naumburského dómu, jež zdobí jeho západní chór. Mezi sochami v životní velikosti, o jejichž identifikaci se rovněž vedou neustále diskuse, nalezneme mimo jiné i známou a zároveň tajemnou Utu z Ballenstedtu, jež je považována za jednu z nejkrásnějších žen německého středověku. I když je možné, že socha znázorňuje někoho zcela jiného, jedná se o hlavní symbol výstavy, jemuž je i v katalogu věnován velký prostor. Uta byla a stále je velice inspirativní „bytostí", o čemž svědčí i jedna část výstavy nazvaná „Mythos Uta", v níž jsou představeny vlivy díla Naumburského mistra od 19. století až téměř do současnosti. V období německé třetí říše byl např. vydatně podporován a uctíván Utin kult.

Naumburský mistr se podle všeho vyškolil v severofrancouzských katedrálních hutích a jako již hotový mistr se pak přesunul na území dnešního Německa, kde po sobě zanechal nejzřetelnější stopy na třech místech: v Mohuči (zde vytvořil západní lettner, který byl bohužel zničen, a dochovalo se z něj několik fragmentů), Naumburgu (především zmiňované sochy zakladatelů v západním chóru) a Míšni (sochy císaře Oty I., císařovny Adelheid, biskupa Donáta a Jana Evangelisty).

Právě místa, v nichž s jistotou mistr působil, jsou jasným důkazem, jak středověcí umělci svobodně a zcela běžně putovali celou západní Evropou i dál a tak šířili nejen jednotlivé umělecké impulzy, ale i četné nové myšlenky, které se pak v novém prostředí dále rozvíjely.

Jak dokazují jednotlivé studie katalogu, pokusili se autoři výstavy o identifikaci všech „mistrových" dochovaných děl a také následnou rekonstrukci jeho tvůrčí cesty z Francie přes Lotrinsko až do Německa. Přesvědčivě mu přiřkli řadu nových děl, jež s ním doposud nebyla dávána dohromady. Objevíme mezi nimi dokonce i některé „zázračně" dochované sochy katedrály v Noyonu, které se tak zařadily do raného období jeho tvorby.

Dílo Naumburského mistra a jeho dílny je na výstavě i v katalogu konfrontováno s tím nejlepším, co vzniklo ve stejné době v západní Evropě. Opomenuta nejsou ani díla, jež vznikla ve druhé polovině 13. věku a u nichž je mistrův vliv čitelný. Na výstavě i v katalogu je představeno velké množství jedinečných děl, zejména pak těch sochařských v originálu i v odlitcích. Sochy Naumburského mistra jsou srovnávány s díly katedrál v Remeši, Chartres, Amiensu, Štrasburku, Bamberku, Mohuči, Míšni, ale třeba i anglického Wellsu. Dokonce architektonické fragmenty známého křižáckého hradu Krak des Chevaliers v dnešní Sýrii mají vypovídací hodnotu o mistrově díle.

Vystavena jsou i některá díla, která doposud nikdy neopustila zemi svého vzniku, např. sochy apoštolů z úchvatné pařížské Sainte-Chapelle či socha krále zakladatele Childeberta I. z kláštera St. Germain-des-Prés, jež se stala vedle Uty z Ballenstedtu druhým symbolem naumburské výstavy.

Unikátní a monumentální výstava si zaslouží také výjimečný katalog a katalog výstavy „Der Naumburger Meister" jedinečný vskutku je. Celkový rozsah téměř tisíc šest set stran je rozdělen do dvou svazků, což je velice rozumné, jinak by se s ním nedalo vůbec manipulovat. Jednotlivé studie předních odborníků na danou problematiku (zejména historiků umění) a vlastní katalog jsou rozděleny do devatenácti kapitol. Podobně je členěna i samotná výstava. Každá kapitola je tvořena několika různě obsáhlými studiemi (v katalogu je jich pak více než osmdesát), po nichž následují samotná katalogová hesla.

První část nazvaná „Der Baumeister und seine Kathedrale" představuje středověkého stavitele jako člověka, který spojením „řemeslné" a „duševní" práce získal schopnost stavět katedrály. Významná role je přikládána sochám atlantů, které plnily funkci architektonických opěrných postav, nesly tíhu stavby. Motiv to byl velice oblíbený, jak dokazuje i atlas z východního chóru mohučského dómu, jehož tvůrcem byl bez pochyby Naumburský mistr.

Pozornost je věnována také proslulému náčrtníku Villarda de Honnecourt, jehož třicet tři pergamenových listů se dnes nachází ve Francouzské národní knihovně. V něm nalezne hned několik náčrtků dobové architektury, z nichž některé je možné porovnat i s dochovanými stavbami.

Představeny jsou ale i další „památky", jež nám připomínají jména některých středověkých stavitelů, např. nápisy na jejich náhrobcích. Zajímavě je pojednáno i o architektonických baldachýnech, jež se objevují např. nad sochami zakladatelů v západním chóru naumburského dómu. Sochaři pracovali nejen podle fantazie, ale nechávali se inspirovat i skutečnou architekturou.

Druhý oddíl ukazuje, jak v myšlenkovém světě 13. století hrál významnou roli strach z Božího soudu a věčného zatracení. Jednotlivé příspěvky pojednávají např. o zbožnosti a náboženských hnutích v době Naumburského mistra, o výzdobě jedinečné freibergské Zlaté brány či anglickém sochařství 13. století a jeho paralelách k dílům z Remeše a Naumburgu.

V třetí kapitole je názorně doloženo propojení výtvarného umění s vědou, především pak s přírodou, která tehdejší umělce obklopovala a stala se pro ně velkou inspirací. V osobě středověkého sochaře a architekta se propojily podněty a filozofické myšlenky vrcholné scholastiky se zájmem věnovat se studiu přírody. Projevilo se to pak zejména ve vypodobňování rostlinných motivů na hlavicích sloupů.

Gotičtí kameníci byli ve své době dokonce označováni stejně jako nejvýznamnější univerzitní učenci. Tomáš Akvinský rázně protestoval proti tomu, aby se stavitelé označovali titulem architekt, jenž má podle něj náležet pouze filozofům.

Nádherně vyvedené rostlinné motivy jsou viditelné na hlavicích a svornících naumburského západního chóru. Obdivuhodná je pak především jejich pestrost a preciznost vypodobnění, což je důkazem sochařova důkladného studia či spíše pozorování přírody. Zajímavá je studie Elisabeth Harting o rostlinném světě naumburského mistra z botanického hlediska, doplněná o přesné určení jednotlivých rostlin, jež se v chrámu objevují v řadě variací.

Úžasným rostlinným dekorem ale vynikají i jiné středověké stavby, jedinečným příkladem je kapitulní síň kostela v Southwellu, které jsou v katalogu věnovány hned dvě studie. Další studie pak přibližují symboliku vybraných motivů.

Po dobu výstavy je otevřena i krásná a docela rozsáhlá katedrální zahrada, v níž jsou vysázeny téměř všechny rostliny, jež sochař bohatě využíval jako inspiraci ve své tvorbě.

Čtvrtý oddíl nazvaný „Die Ausstrahlung der Kathedrale von Reims" je věnován korunovačnímu chrámu francouzských králů, remešské katedrále Notre-Dame. Stavby remešské katedrály, ale i např. v Amiensu se staly výrazem revolučního technického pokroku. Na sochařských výtvorech remešské katedrály z 20. let 13. století se odráží velký zájem o přírodu, ale také o člověka, jeho mimiku a svět emocí. Nikde jinde nebyla orientace na ideál antické sochy tak silná jako právě v Remeši. Předpokládá se, že zde působící sochaři přišli do kontaktu i s některými řeckými klasickými díly. Úzký vztah mezi architekturou a sochařstvím vede odborníky k názoru, že architekti katedrál byli zároveň sochaři, resp. že měli na koncept sochařské výzdoby zásadní vliv. Některé z remešských architektů-sochařů známe i jménem a je jim věnována jedna krátká studie.

Sochy bamberského a magdeburského dómu z 20. a 30. let 13. století vytvořil nejpravděpodobněji umělec vyškolený v Remeši. Naumburský mistr je pak jedním z hlavních představitelů francouzského katedrálního umění na území Svaté říše římské národa německého.

Jedna z celkem devíti studií německých a francouzských odborníků přibližuje např. stavební vývoj remešské katedrály ve výpovědích dobových pramenů. Zajímavý je příspěvek o vývojových fázích sochařské výzdoby této jedinečné stavby či vrcholně gotických sochařských cyklech a jejich přesahu na území východně od Rýna. Obsáhlá stať je věnována i jedinečné štrasburské katedrále, zejména pak její jižní příčné lodi. Bez pochyby zaujme i text o zničení remešské katedrály a jeho dopadu na německo-francouzské vztahy. Za texty následuje obsáhlý katalog, v němž nalezneme mimo jiné i proslulého bamberského jezdce, který je „identifikován" jako sv. Štěpán.

Pátá a šestá kapitola pátrají po původu Naumburského mistra a jeho dochovaném dílu. Nejprve je pojednáno o stavbách, na nichž se podílel západně od Rýna. Pravděpodobně se účastnil stavby hradu v Coucy v Pikardii, což byl jeden z největších stavebních projektů doby.

Z přibližně stejné doby pak pochází některé během Francouzské revoluce nezničené sochařské fragmenty (atlanti) katedrály v Noyonu, jež jsou podobné výtvorům Naumburského mistra v mohučském dómu. Do souvislostí s Naumburským mistrem jsou pak dávána i některá díla, jež vznikla v Lotrinsku.

Katedrální huť pod vedením Naumburského mistra je považována za rozhodujícího zprostředkovatele a průkopníka inovací v architektuře a sochařství, jež se objevily poprvé na katedrále v Remeši, na území Svaté říše římské. Tato „dílna", jak již bylo uvedeno výše, zanechala postupně hlubokou stopu na třech místech: v Mohuči, Naumburgu a Míšni. Zásluhu na prosazení Naumburského mistra a jeho dílny měl bez pochyby mohučský metropolita Siegfried III. z Eppsteinu († 1249), který patřil ve své době k nejvlivnějším osobnostem vůbec. Vynikal rovněž jako velice aktivní zadavatel uměleckých zakázek. Papežem byl jmenován vizitátorem biskupství Naumburg a Míšeň a právě díky této provázanosti je objasněna další umělcova tvůrčí pouť do sídel obou diecézí.

Na základě dochovaných děl lze částečně datovat i působení Naumburského mistra v jednotlivých městech: mohučský lettner byl dokončen roku 1239, západní chór naumburského dómu na přelomu let 1249 a 1250 a jeho dílna působila v Mohuči od roku 1250 a ukončila své působení před rokem 1268.

Nadále zůstává nezodpovězenou otázkou, zda se dílna Naumburského mistra podílela i na stavbě templářské kaple v Ibenu, v níž lze najít určité shody s ostatními, výše zmíněnými díly.

Pozornost si jistě zaslouží studie o lettnerech z okruhu Naumburského mistra, jež jsou spjaty s Mohučí, Gelnhausenem, Naumburgem a Míšní. V katalogu jsou pak podrobněji představeny především sochařské a architektonické fragmenty mohučského západního lettneru.

Sedmý oddíl představuje blíže oblast na Sále a Unstrutě, která se v období vrcholného středověku stála jedním z významných kulturních center Svaté říše římské národa německého. Na výstavě je tato část expozice doprovázena pěknými, názornými animacemi, v katalogu si musí čtenář vystačit černobílými a barevnými mapami.

Následující část je věnována západnímu chóru naumburského dómu a historickým předpokladům jeho vzniku. Jeho interpretace vyvolává neustále řadu diskusí. Co se skrývá za vyobrazením dvanácti mužů a žen z řad vysoké šlechty? Co spojuje ikonografický program pěti chórových oken a teologický program západního lettneru? Otázek se nabízí opravdu mnoho. Především umístění soch zakladatelů v životní velikosti na místě, které bývalo vyhrazeno světcům, vyvolává stejně jako jejich mimika a živá gesta řadu interpretací. Současný stav bádání dává všechny sochy západního chóru do souvislostí s přeložením biskupství z Zeitzu do Naumburgu, o čemž svědčí i některé dochované listiny, jež jsou prezentovány na výstavě i v katalogu.

Druhý svazek začíná oddílem věnovaným památce zakladatelů ve spojení se středověkými vladařskými portréty. Portrét ve smyslu antického římského portrétu je ale spjat až s obdobím pozdního středověku. V 10. a 11. století mohli být vyobrazováni pouze králové a císařové, resp. vysocí představitelé církve, jejichž vypodobnění se objevovala na pečetích, v nádherně iluminovaných rukopisech, na tapiseriích nebo nástěnných malbách. Nejednalo se ale o skutečný portrét.

Ze stejného období se ale nedochovala žádná vyobrazení šlechticů. O jejich významu se tak dovídáme především z kronik a dalších dochovaných písemných pramenů. Nejstarší vyobrazení saských vévodů, míšeňských nebo braniborských markrabat pak nalézáme na jejich pečetích a mincích, jak lze vidět i v katalogové části. Nechybí i několik ukázek dobových náhrobků.

V 11. a 12. století sehrálo velkou roli jejich vědomí, že jsou křesťanskými vládci, kteří své postavení a moc vyjadřovali i tím, že budovali hrady a především zakládali kostely a kláštery. K některým z těchto institucí měli často velice osobní vztah, protože si je vybrali za místo svého posledního odpočinku. Tak byl často jeden rod spjat s určitým kostelem nebo klášterem. Zakladatel tak zaujal i po své smrti významné místo v kostele či klášteře během mší, kdy bylo vyslovováno jeho jméno a liturgicky bylo připomínáno i výročí jeho úmrtí.

Portréty zakladatelů si objednávali jejich příbuzní nebo představitelé jednotlivých církevních institucí, o jejichž vznik se zasloužili. V Naumburgu se o vytvoření dvanácti soch, které jsou svou velikostí a gesty zcela výjimečné, zasloužila místní kapitula.

Výborná je studie o vrcholně středověkém portrétu, v níž Peter Cornelius Claussen přibližuje jednotlivé funkční typy středověkých portrétů a uvádí řadu konkrétních příkladů.

Desátý oddíl je jedním z nejrozsáhlejších, protože představuje architekturu a sochařskou výzdobu naumburského západního chóru. Velký prostor je věnován exteriéru i interiéru tohoto architektonického a zároveň sochařského skvostu. Jednotlivá katalogová hesla postupně přibližují výzdobu západního lettneru, od 13. hesla jsou pak představovány sochy všech dvanácti zakladatelů. Další hesla jsou věnována např. výzdobě pěti chórových oken, dochovaným chórovým lavicím z poloviny 13. věku a také nápisům, jež se objevují na vitrážích a štítech některých mužských postav.

Následující část se věnuje opět postavám zakladatelů, přičemž je nahlíží z hlediska rytířsko-dvorské kultury. Velice podnětný je především příspěvek o instrumentariu „prvních zakladatelů" zkoumající jejich fysiognomii, gesta, oblečení, šperky a zbraně. Jednotliví „zakladatelé" jsou srovnáváni s dalšími dochovanými sochami a je např. zkoumán i vztah jejich vypodobnění k středověkému pojetí lásky - „minne". Velká role je přikládána rovněž oděvu a šperkům, jež slouží nejen k vyjádření společenského postavení vyobrazeného.

Katalog přináší řadu zajímavých příkladů dochovaných mečů, štítů a zejména pak šperků ze sledovaného období. Nádhernou ukázkou vyjádření rytířsko-dvorské kultury je i jedinečná křižácká bible francouzského krále Ludvíka IX. z poloviny 13. století.

Samostatně je pojednáno o malbě na sklo, která našla velké uplatnění v západním chóru naumburského dómu. Guido Siebert, největší znalec ikonografie naumburskývch vitráží, přibližuje vznik jednotlivých maleb v umělecko-historických souvislostech. Přiblíženy jsou i vzory, z nichž mohl čerpat autor jednotlivých vyobrazení. Katalogová hesla přinášejí přehled nejkrásnějších dochovaných maleb na sklo, jež vznikly mezi roky 1250 až 1260, a dále představují bohatě iluminované rukopisy, jež byly a také mohly být inspirací umělců pracujících v Naumburgu.

Konceptu západního chóru naumburského dómu je věnován také třináctý oddíl. Středem zájmu je především program a výzdoba západního lettneru, který se na rozdíl od mohučského dochoval v celku. Zajímavý je rovněž pokus o vystižení obrazového programu západního chóru a zkoumání souvislostí mezi západním lettnerem, postavami zakladatelů a malbami na sklo.

Další kapitola je věnována francouzským lettnerům první poloviny 13. století, z nichž především ty z Chartres a Bourges se řadí mezi mistrovská díla gotického sochařství. Západní lettner naumburského dómu, který zaujme množstvím vyobrazení, vznikl v době, kdy ve francouzských katedrálách vznikaly lettnery, z nichž se ale do současnosti dochovaly většinou pouze architektonické a sochařské fragmenty. Naumburský mistr se s lettnery seznámil pravděpodobně právě ve Francii a později je se svou dílnou „vytvořil" v Mohuči, Naumburgu a Míšni.

Patnáctý oddíl představuje fungování stavební huti, především pak té, která působila při naumburském dómu. Přibližuje také sochařské techniky, jež byly používány tzv. naumburskou dílnou. Celá studie je věnována i nádherné Johanneskapelle, jež byla postavena v polovině 13. století a jež se stala i jedním z hlavních architektonických exponátů naumburské výstavy. Původně stála jižně od dómu, dnes se nachází na místním hřbitově. Je to vůbec poprvé, co byla celkově zpřístupněna veřejnosti.

Významně se Naumburský mistr podílel i na výzdobě míšeňského dómu. Jedna ze statí je přímo věnována první stavební fází gotického dómu v Míšni. Nejzajímavější text ale představuje míšeňské sochy vytvořené Naumburským mistrem, kterým vévodí především postavy císaře Oty Velikého a jeho ženy Adelheid. Jedna celá část je pak věnována samotné architektuře naumburského západního chóru a míšeňského východního chóru.

Do katalogu je vloženo i několik příspěvků tzv. Naumburského kolegia, v nichž jsou představeny první výsledky interdisciplinárního bádání o západních chóru naumburského dómu.

Velice podnětné jsou studie o původní barevnosti středověkých soch s konkrétními příklady děl vytvořených Naumburským mistrem. Prezentovány jsou také rekonstrukce polychromie reliéfu Zatčení Krista z lettneru v Naumburgu a sochy zakladatele Syzza.

Poslední část je věnována umění za vlády francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, jež je považováno za jeden z vrcholů katedrální gotiky. Samostatně je pojednáno o proslulé pařížské Sainte-Chapelle a zajímavý je i text o soše Ludvíka IX. v katedrále v Senlis. Katalogová hesla přibližují jednotlivé exponáty, jež byly poprvé vypůjčeny mimo území Francie, především sochy apoštolů ze Sainte-Chapelle, socha Childeberta I. z kláštera Saint-Germain-des-Prés nebo slonovinová soška anděla ze scény Zvěstování, jež se dnes nachází v Louvru.

Úžasný a zcela ohromující je obrazový doprovod publikace, jenž nemá obdobu. Již pouhé listování oběma díly je velkým zážitkem! Více než tisíc pět set barevných, velice kvalitních fotografií je neodmyslitelnou součástí nejen katalogových hesel, ale i jednotlivých odborných textů. Nechybí různé plánky, mapy, modely a zajímavé rekonstrukce.

Katalogu lze vytknout pouze absenci rejstříků, přesto je to jen nepatrný nedostatek ve srovnání s konečným výsledkem. Autoři i editoři katalogu a také nakladatelství Michael Imhof si zaslouží velký dík!

Nádherný dvoudílný katalog výstavy „Der Naumburger Meister. Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen" by neměl chybět v knihovně žádného zájemce o středověké umění a katedrální gotiku především.

Marek Zágora

Hartmut Krohm - Holger Kunde (eds.), Der Naumburger Meister. Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen, Band 1 - 2, im Auftrag der Vereinigten Domstiftern zu Merseburg und Naumburg und dem Kollegiatstift Zeitz, Michael Imhof Verlag, Petersberg 2011, 1568 stran (1570 reprodukcí), doporučená cena: 69,99 euro, cena katalogu na výstavě: 49,99 euro.

Resumé:

Die einzigartige Ausstellung „Der Naumburger Meister. Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen" hat einen monumentalen Katalog, in dem die vornehmen Kunsthistoriker und Historiker aus vielen Ländern (vor allem aus Deutschland und Frankreich) die neuesten Erkenntnisse von dem Werk und der Zeit des Naumburger Meisters und seiner Werkstatt veröffentlicht haben. Die erudierten Texte in der Verbindung mit den schönen Fotografien ermöglichen den Interessenten näher die Kunst und auch das Denken des hohen Mittelalters zu erkennen. Schon das lautere Blättern in beiden Bänden ist ein großes Erlebnis. Die Autoren der Naumburger Ausstellung und des hervorragenden Katalogs und auch Michael Imhof Verlag verdienen einen großen Dank. Der zweibändige Katalog gehört schon jetzt zu den bedeutendsten Werken über Kathedralgotik des 13. Jahrhunderts.

Podrobný obsah obou dílů katalogu na:

http://www.stavitele-katedral.cz/naumburg-uzasna-vystava-der-naumburger-meister--bildhauer-und-architekt-im-europa-der-kathedralen-a-jeji-monumentalni-katalog/

O díle Naumburského mistra a jeho dílny v Mohuči více:

http://www.stavitele-katedral.cz/mainz-mohuc-der-verschwundene-dom-doprovodna-publikace-s-katalogem-vystavy-o-historii-a-promenach-prosluleho-mohucskeho-domu-sv-martina/