faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy iii. – liber viaticus

Nejkrásnější středověké rukopisy III. – Liber viaticus

Nejvýznamnější knihovnou v České republice je Národní knihovna v Praze, neznamená to však, že pouze v jejích sbírkách se nacházejí nejcennější a nejzajímavější rukopisy. S Národní knihovnou srovnatelnou rukopisnou sbírku má Knihovna Národního muzea, v níž najdeme opravdové skvosty, o nichž se v posledních letech začalo i více mluvit a psát. Jedním z takových skvostů je Liber viaticus, cestovní breviář Jana ze Středy (signatura XIII A 12).

Manuskript se stal středem pozornosti zejména v souvislostech s výročím narození římského císaře a českého krále Karla IV. a s velkými karlovskými výstavami (Karel IV. – Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437 (2006) a Císař Karel IV. 1316-2016 (2016)). Nedávno navíc proběhl restaurátorský průzkum kodexu, na němž se podílely odbornice z Národního muzea a Národní knihovny ČR. Byl proveden průzkum techniky malby, analýza použitých materiálů a dokumentace poškození.

Liber viaticus zaujímá v dějinách české knižní malby zcela klíčové postavení. Jeho iluminátor, jehož neznáme jménem, a proto jej označujeme jako Mistra Viatiku, patřil ve své době k největším evropským gotickým malířům. Bývá dokonce srovnáván s geniálním Petrem Parléřem, který svým dílem a novátorstvím výrazným způsobem ovlivnil podobu pozdně gotické architektury. Podobně pak Mistr Viatiku předznamenal směr, kterým se ubírala knižní malba, a to nejen u nás, ale i za našimi hranicemi.

Liber viaticus vznikl v Praze mezi léty 1353 až 1364, je jedním z nejcennějších a zároveň nejkvalitnějších rukopisů v českých sbírkách. Svědčí o tom i jedinečná výzdoba manuskriptu, který obsahuje tři sta devatenáct pergamenových listů o rozměrech 43,5 x 31 cm.

Zcela zásadní je osobnost samotného objednavatele luxusního kodexu, kterým byl Jan ze Středy (1305/1320-1380), vzdělaný a uměnímilovný prelát z nejužšího okruhu rádců a důvěrníků Karla IV. Jan strávil své mládí pravděpodobně ve Středě (dnes Slezská Středa v Polsku), vzdělání pak získal ve Vratislavi. Nejprve působil v kanceláři minstrberského vévody Mikuláše, poté se stal notářem českého krále Jana Lucemburského. V roce 1347 je doložen v kanceláři římského a českého krále Karla IV., v níž prošel několika stupni služby. Z roku 1352 pochází první zmínka o tom, že byl protonotářem, od roku 1353 byl pak i Karlovým kancléřem.

Karel IV. pro něj hledal materiální zabezpečení v podobě biskupského úřadu. Roku 1352 byl papežem jmenován biskupem v Naumburgu, ale úřadu se nakonec neujal. Náhradou získal biskupství v Litomyšli, kde se zrovna v roce 1353 uvolnil stolec. V čele litomyšlské diecéze stál do roku 1364, kdy byl Jan Očko z Vlašimi zvolen druhým pražským arcibiskupem, a uvolnil tak místo olomouckého biskupa.

Biskupskou činnost ve skutečnosti nikdy nevykonával, protože byl neustále na cestách a mimo vlastní diecézi. Místo něj biskupství spravovali jeho zástupci. Ve funkci kancléře doprovázel panovníka na všech důležitých zahraničních cestách: kupř. do Říma na císařskou korunovaci (1355) a do Norimberku a Met (1356), kdy se účastnil vydání říšského zákoníku, tzv. Zlaté buly. V roce 1374 se z neznámých důvodů s císařem rozešel (pravděpodobně pro stáří a špatné zdraví) a odešel do Olomouce a prakticky se ujal svého biskupského úřadu.

V roce 1380 byl zvolen vratislavským biskupem, ale dříve, než se stačil ujmout úřadu, zemřel.

Jan ze Středy bývá považován za jednoho z prvních humanistů na sever od Alp. Osobně se znal a dopisoval si s Francescem Petrarcou, kterého velice obdivoval a také napodoboval. Psal latinské a německé básně, které byly ve své době velice oblíbené, překládal sv. Augustina a sv. Jeronýma. Byl velkým milovníkem rukopisů, o čemž svědčí i jeho knihovna, kterou odkázal klášteru augustiniánů u sv. Tomáše v Praze. Zaměstnával mnoho písařů a iluminátorů, kteří pro něj zhotovovali nádherné manuskripty. Mezi nimi vyniká právě Liber viaticus.

Za vlády Karla IV. došlo k velkému rozvoji knižní malby. Vzniklo poměrně hodně bohatě iluminovaných manuskriptů, které se většinou rozdělují do dvou skupin. První se často označuje jako rukopisy Jana ze Středy, druhá je pak spjata s různými církevními institucemi. Je jisté, že samotný Karel IV. vlastnil knihovnu a že se zajímal i o výtvarnou podobu jednotlivých manuskriptů. Bohužel o této knihovně, kterou po jeho smrti zdědil jeho nejstarší syn a zároveň následník Václav IV., nemáme žádné bližší informace.

Liber viaticus obsahuje následující části: kalendář (fol. 2r-7v), žaltář (fol. 9v-55r), litanie s modlitbami (fol. 55r-57v), oficium za zemřelé (fol. 57v-59v), hymnář (fol. 60r-67v), oficia pro pohyblivé svátky (fol. 69v-198v), oficia pro pevné svátky (fol. 199v-289v), oficia pro vysvěcení kostela (fol. 289v-291v), obecná oficia (fol. 291v-304r), legendu o sv. Zikmundovi (fol. 304r-305v), list Pseudo-Dionysia Areopagity o umučení sv. Petra a Pavla (fol. 305-307v) a oficium svátku Kopí a hřebů Páně se svatováclavskou legendou Karla IV. (fol. 308-317).

Jedinečná výzdoba Viatiku zaujme svou ikonografií. Především figurální iniciály se zcela vymykají předchozí výtvarné produkci. Iniciály osmidílného žaltáře jsou iluminovány žaltářovým cyklem s králem Davidem, hymnář je doprovázen krásnou a neobvyklou postavou korunované Panny Marie v naději, sedící na kvetoucí louce (fol. 60r), oficia za zemřelé jsou uvedena vzácným motivem lebky (fol. 57v). Také v temporálu, doprovázeném novozákonními výjevy, jsou nové ikonografické prvky, např. ve scéně Zvěstování Davidova věž ze slonové kosti, která ilustruje výjimečnost celé události (fol. 69v).

Stranou nemůžeme ponechat ani osobitá vyobrazení v dolních bordurách, která doprovázejí a různým způsobem navazují na velké iniciály. Na počátku žaltáře s králem Davidem adorujícím Krista je to souboj Davida s Goliášem (fol. 9v), u scény Zvěstování jsou to zápasy Samsona se lvem a divého muže s drakem, symbolizující boj dobra se zlem (fol. 69v), u iniciály P s Narozením Krista pak Zvěstování pastýřům (fol. 83v), u Klanění Tří králů postavy z jejich doprovodu (fol. 97r) a u velikonočního výjevu Žen u Kristova hrobu se nachází v dolní borduře starozákonní hostina s beránkem a svěcení velikonočních vajec a pečiva (fol. 145v).

V ornamentice jsou patrné italské a francouzské vlivy. Celkově je výzdoba dokonalá a tvoří stylově jednotný a harmonický celek. Nabízí se otázka, kde se mohl Mistr Viatiku obeznámit s italskou a zároveň i s francouzskou knižní malbou. Nejpravděpodobnější závěr je, že se s nimi seznámil v Avignonu, který byl po polovině 14. století kosmopolitním centrem s mnoha umělci z celé tehdejší latinské Evropy.

Mistr Viatiku nejen že přebíral cizí vlivy, ale on převzaté navíc ještě domýšlel a dotvářel, v čemž tkví jeho výjimečnost. Jeho význam je někdy srovnáván dokonce s díly takových velikánů, jako byli Giotto, Simone Martini nebo Jan van Eyck. Liber viaticus byl velice vlivným dílem, které inspirovalo i po několika desetiletích. Na jeho ohlasy tak narazíme i v rukopisech vytvořených pro římského a českého krále Václava IV.

Do současnosti se nám dochovala i další díla, kupř. Opatovický misál, který se dnes nachází v Olomouci. Malířská výzdoba rukopisu je tak připisována Mistru Viatiku a jeho iluminátorské dílně, až na poslední složku, u níž je zřejmý jiný charakter malby. Ta je přisuzována Mistru Křižovnického breviáře.

Technika malby iluminací Mistra Viatiku je postavena na dokonalé podkresbě. Zastoupeno je též velké množství luxusních barev. Malířská výzdoba je pak hojně doplněna mušlovým a plátkovým zlatem zdobeným rytím a puncováním. U složky Mistra Křižovnického breviáře je základní barevná škála stejná, navíc se ale vyskytuje práškové stříbro.

Liber viaticus je zajímavý i po stránce panovnické ikonografie. V iniciále O se scénou Klanění Tří králů na foliu 97r máme před sebou kryptoportrét samotného římského císaře a českého krále Karla IV., jehož zřetelné fysiognomické rysy „nese“ prostřední král.

Všichni milovníci krásných, bohatě zdobených rukopisů si mohou Liber viaticus prohlédnout i v klidu domova. V roce 2017 vydalo Národní muzeum ve spolupráci s nakladatelstvím Academia první moderní monografii díla, jejíž součástí je i zmenšená reprodukce celého rukopisu. Je jen velká škoda, že zmenšením celého manuskriptu nevyniknou detaily jeho úžasné malířské výzdoby, především pak jednotlivých iniciál.

 

Marek Zágora

 

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

 

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru