faksimile detailnejkrásnější středověké rukopisy iv. – cesty rytíře jana z mandevillu

Nejkrásnější středověké rukopisy IV. – Cesty rytíře Jana z Mandevillu

Jedním z nejoblíbenějších spisů pozdního středověku byly „Cesty rytíře Jana z Mandevillu“, které byly dokonce populárnější než cestopis „Milión“ Marca Pola. Poprvé se objevil v roce 1356 nebo 1357. Byl často opisován a překládán, do současnosti se dochovalo asi 250 exemplářů různé kvality.

Výstižnější název díla by byl spíše „Kniha úžasných putování rytíře Jana z Mandevillu“. Autor popisuje své cesty celou Asií, od Konstantinopole, přes Palestinu a Egypt až do Číny k velkému chánovi. Ve skutečnosti se však jedná o kompilaci starších prací, které autor dobře znal. Přesto prokázal velké znalosti starších pramenů, které použil při své práci, což ze spisu činí dílo vysokých literárních kvalit. Dnes je již určena většina pramenů, z nichž vydatně čerpal a hlavně přebíral. Předpokládá se, že část cest skutečně absolvoval, kupř. cestu do Egypta.

Osoba Jana z Mandevillu je stále obestřena tajemstvím. S největší pravděpodobností jím byl rytířský dobrodruh, znalec drahých kamenů a bludný léčitel Jan z Mandevillu. V novověku několik pozitivistických historiků rozpoutalo vzrušené diskuse kolem problému, zda taková osoba vůbec existovala. On sám se označuje za rytíře a měl se narodit v St. Albans v Anglii, kde měl být i vychován. Svou cestu začal 29. září 1322 a cestoval prý celkem 34 let. Roku 1356 se pak usadil jako lékař v Lutychu a sepsal své vzpomínky.

Anglické prameny o osobnosti autora mlčí, lutyšské prameny vypovídají mnohem více. Objevuje se v nich např. popis náhrobku, který patřil muži jménem Joannes de Mandeville, rodem z Anglie, jenž proputoval celý svět a zemřel roku 1372. V jiném prameni se praví, že jakýsi Jean de Bourgogne sdělil na smrtelném loži kronikáři Jeanu ďOutremeuse (1338-1399), že se ve skutečnosti jmenuje Jean de Mandeville. V mládí se v Anglii provinil vraždou, a proto opustil rodnou zemi a hodně cestoval, až se usadil v Lutychu, kde pracoval jako lékař. Jean de Bourgogne je skutečnou historickou postavou. Někteří historici dokonce ztotožnili Jeana de Mandeville s autorem zprávy, Jeanem ďOutremeuse.

Autor spisu uvedl, že dílo napsal latinsky a sám jej přeložil do francouzštiny a angličtiny. Originál byl ale napsán francouzsky, až poté vznikly překlady do angličtiny, latiny a němčiny.

Do češtiny přeložil dílo někdy kolem roku 1400 pro dvůr římského a českého krále Václava IV. Vavřinec z Březové (asi 1370-1437). Vycházel z druhého německého překladu, jehož autorem byl kanovník v Metách Otto z Diemeringenu. Vavřinec nejprve přeložil pro krále Snář, pak pravděpodobně v jeho době tolik populárního Mandevilla. V úvodu překladu se označuje za služebníka českého a římského krále Václava IV. Vavřincův překlad je jiný než verze francouzské a anglické, má celkem 121 kapitol, tzv. rozdielů. Řadu věcí vynechal a také zkreslil, např. místní názvy a některá osobní jména.

Z doby Václava IV. pochází i jedinečný fragment rukopisu, jehož malíř - iluminátor bezpochyby vycházel z Vavřincova překladu. Zlomek se skládá z 28 celostranných orámovaných knižních maleb na čtrnácti pergamenových listech ze šestnácti a neobsahuje vůbec žádný text. Jedná se o část obrazového doprovodu, který se váže pouze asi k desetině celého textu (do 13. kapitoly českého překladu).

Fragment o rozměrech 22,5 x 18,1 cm vznikl v Praze mezi roky 1410-1420. Dnes se nachází v British Library v Londýně (signatura Ms. add. 24.189). Pro londýnskou Britskou knihovnu zakoupil rukopis roku 1861 William Maskell. Koupil jej od antikváře Samuela Woodborna, který získal svazek koupí od M. Pesche, jenž prý manuskript koupil v Římě od nějakého člena mnišského řádu. V 19. století byl rukopis svázán a došlo při tom ke zpřeházení pořadí jednotlivých listů. Bohužel už asi nikdy nezjistíme, jaké bylo jejich původní uspořádání. Dlouho se uvažovalo nad původem dochovaných pergamenových listů. V roce 1938 pak dal historik umění Otto Pächt „rukopis“ poprvé do souvislosti s českým prostředím.

Malíř fragmentu je označován jako Mistr Mandevillova cestopisu a byl ovlivněn francouzskou a severoitalskou malbou. Autorsky se podílel i na dalších významných rukopisech, kupř. Martyrologiu z Gerony (po roce 1410).

Velice zajímavá je i použitá technika. Každý pergamenový list byl natřen štětcem světle zeleným podkladem. Tento postup není známý ze žádného dochovaného receptáře středověkých iluminátorů, ale byl znám malířům deskových a nástěnných obrazů. Zelený podklad se hodil pro plastické modelování kresby. Kresba však nemohla být opravována, protože podklad to nedovoloval. K iluminacím bylo použito pero se stříbrným hrotem. Základem všech iluminací je kresba, barva se více uplatňuje jen na pozadích, hlavně v modrých odstínech. Kostýmy zůstávají nebarevné, částečně jsou oživeny zlatou barvou ozdob. Barva se nejvíce uplatňuje na rostlinách a stromech, což je patrné např. na čtyřech dřevech Kristova kříže. Největší pestrosti je pak dosaženo u vyobrazení ráje.

Fragment částečně zobrazuje tehdejší dvorský život v Čechách. Je ale zajímavý i z hlediska panovnické ikonografie. Hned na několika listech najdeme vyobrazení panovníka. Např. na foliu 10r jsou vyobrazeni hned dva. Prvním je francouzský král, kterého můžeme určit podle standarty s liliemi, druhým pak římský císař označený monogramem římského senátu. Oba jsou vyobrazeni se sv. Kopím, o němž se Mandeville zmiňuje na konci 4. kapitoly. Kopí zde vystupuje jako symbol panovnické vlády. Oba panovníci se liší věkem, oděvem a především vypodobněním koruny. Francouzského krále, pravděpodobně Ludvíka IX., najdeme i na foliu 14r, kde je vyobrazen s relikvií Kristovy trnové koruny, které je ve fragmentu věnován zcela mimořádný prostor.

Další císařovo vyobrazení najdeme na foliu 11r . Máme před sebou prezentaci relikvií (sv. Kříže, Kristova roucha, Stefatonovy houby a Kristovy trnové koruny) v Konstantinopoli. Malíři jako inspirace posloužila bezpochyby každoroční slavnost ukazování relikvií na Dobytčím trhu. I proto je více než zřejmé, že se u panovníka jedná o zobrazení římského císaře a českého krále Karla IV. Je zobrazen jako starší muž s plnovousem a s císařskou korunou na hlavě. Sedí na trůně a jeho tělo je umně zahaleno v bohatě zřaseném plášti. Gesty rukou se obrací k mnichům, kteří přinášejí a ukazují jednotlivé relikvie.

Z hlediska panovnické ikonografie je zajímavá také iluminace na foliu 4v, na níž je zobrazen hlavní hrdina spisu Jan z Mandevillu na cestě do Konstantinopole. Zrovna se nachází na území Uherského království, buď před Šoproní, nebo hradem Wieselburgem. Samotný Mandeville je zobrazen větší než ostatní, protože je nejdůležitější postavou děje. Zbývající členové jeho doprovodu a poutníci jsou mu svou velikostí podřízeni.

Prohlédneme-li si pořádně vyobrazení samotného Jana z Mandevillu, zjistíme, že se jedná o šlechtice oblečeného podle poslední módy (úzké nohavice, vatovaný kabátec s dvojitými, širokými a úzkými rukávy, opasek položený níž, než má skutečný pás). Kolem krku má věnec ze zlatého dubového listí, jeho hlavu zdobí nakadeřené vlasy i vousy. Ve vlasech je ještě dobře viditelný zlatý vínek. Jasnými gesty se obrací ke svému doprovodu. Tento elegán na první pohled připomíná četná dochovaná vyobrazení českého a římského krále Václava IV. z okrajové výzdoby jeho proslulé bible. Je možné, že se jedná o králův kryptoportrét.

Všechny iluminace jsou něčím výjimečné. Mezi nejzajímavější patří vyobrazení čtyř druhů dřeva Kristova kříže. Sokl byl vytvořen z cedru, protože cedr nehnije. Kolmé dřevo bylo z cypřiše, protože ten voní a zmírní rozklad těla. Příčné dřevo bylo z palmy, protože u Židů byli vítězové nad nepřítelem korunováni palmou. Poslední, olivové dřevo symbolizovalo mír, který Židům přinesla Kristova smrt.

Další zajímavý detail najdeme na iluminaci folia 5v, kde je zobrazen orientální způsob lovu pomocí vycvičených gepardů, který byl velice rozšířený. Na foliu 16r je názorně vyobrazena výroba skla, stejný postup platil až do 17. století

I když došlo ke zpřeházení jednotlivých iluminací, je pravděpodobné, že byly původně seřazeny následujícím způsobem: Duchovní Otto von Diemeringen překládá Mandevillův cestopis (dnes fol. 3r), Rytíř Mandeville se svým doprovodem na cestách (fol. 3v), Rytíř Mandeville sepisuje své vzpomínky z cest (fol. 4r), Mandeville na cestě do Konstantinopole (fol. 4v), Mandeville na cestě do Konstantinopole (fol. 9r), Konstantinopol s chrámem Hagia Sofia a pomník císaře Justiniána (fol. 9v), Kristovy relikvie v Konstantinopoli (fol. 11r), Čtyři druhy dřeva Kristova kříže (fol. 11v), Seth u brány do ráje (fol. 13r), Pohřbení Adama (fol. 13v), Francouzský král s relikvií trnové koruny (fol. 14r), Korunování Krista v Getsemanské zahradě (fol. 14v), Druhá korunovace trnovou korunou (fol. 12r), Třetí korunování trním před Pilátem (fol. 12v), Francouzský král a římský císař se Svatým kopím (fol. 10r), Byzantský císař s kopím sv. Longina (fol. 10v), Náhrobky sv. Anny, evangelisty Lukáše a patriarchy Jana Zlatoústého v Konstantinopoli (fol. 6r), Aristotelův hrob (fol. 6v), Hvězdáři na vrcholu hory Athos (fol. 15r), Turnaj v Konstantinopoli (fol. 15v), Objevení hrobu Herma Trismegista v Konstantinopoli (fol. 7r), Řecké poselstvo před papežem Janem XXII. (fol. 7v), Pamětihodnosti ostrova Kypr (fol. 5r), Lov a hostina na Kypru (fol. 5v), Poutníci před městem (fol. 8r), Prorok Eliáš na hoře Karmel a apoštolové Jan a Jakub před městem Sephoris (fol. 8v), Jáma Memnonova (fol. 16r) a Samsom s bránou města Gazy (fol. 16v).

V roce 1983 vyšla v  němčině (a rovněž v angličtině) studie Josefa Krásy „Die Reisen des Ritters John Mandeville. 28 kolorierte Silberstiftzeichnungen von einem Meister des internationalen Stils um 1400 im Besitz der British Library London“. Autor připojil k reprodukcím všech iluminací i jejich podrobný výklad. Všichni zájemci a také milovníci nádherných faksimilií mají nyní ještě jednu možnost, jak si prohlédnout jedinečné iluminace v klidu domova. Před nedávnem vydalo španělské vydavatelství Patrimonio Ediciones faksimile tohoto úchvatného fragmentu.

 

Marek Zágora

 

Foto z Josef Krása, Die Reisen des Ritters John Mandeville. 28 kolorierte Silberstiftzeichnungen von einem Meister des internationalen Stils um 1400 im Besitz der British Library London, München 1983.

 

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru