Neu-Isenburg: Medvěd - příběh svrženého krále

Francouzský historik Michel Pastoureau (narozen 1947) se ve svých prvních pracích věnoval středověkým pečetím a heraldice. Od 80. let minulého století se pak začal zabývat dějinami barev a jejich symbolikou a dnes patří mezi nejuznávanější světové kapacity, které se touto problematikou zabývají. Zároveň se zajímá i o dějiny zvířat, bestiáře a zoologii, a to zejména ve spojení s obdobím středověku. Je autorem řady velice pozoruhodných studií, z nichž ale bohužel doposud žádná nebyla přeložena do češtiny (polsky vyšel obsáhlý výbor jeho hlavních studií pod názvem Średniowiczna gra symboli, Warszawa 2006, 405 str.).

V roce 2007 se objevila ve Francii jeho rozsáhlá studie o historii medvěda, zvířete, které bylo dlouho považováno za jednoho z králů zvířat, ale které o toto své výsadní postavení v období středověku přišlo. Německé nakladatelství Wunderkammer neotálelo a o rok později vydalo knihu ve výborném německém překladu.

Pastoureau sleduje příběh medvěda od pravěku až po současnost, přičemž nejvíce pozornosti, asi čtyři pětiny textu, věnuje „medvědí" historii ve středověku. Hlavní postavou knihy je sice medvěd, a to převážně medvěd hnědý žijící na evropském kontinentě, ale stranou nezůstává tajemný zvířecí svět celkově a autor ho v jednotlivých kapitolách pomalu představuje. Vedle medvěda se tak věnuje i dalším zvířatům, nejvíce lvu, rivalovi, kterého nakonec před medvědem jako krále zvířat na přelomu 12. a 13. století upřednostnila církev, dále pak např. jelenu, lišce, vlku, praseti, psu, kočce, koni a dalším. Zabývá se samotným slovem "medvěd" a vysvětluje jeho původ ve většině evropských jazyků.

Autor předkládá řadu důkazů o uctívání medvědů již od doby kamenné. Medvěd nebyl jen obyčejným zvířetem, ale zpočátku byl považován za prostředníka mezi světem lidí a zvířat. Zejména keltskými, germánskými a slovanskými národy byl nazírán jako zvíře, které bylo člověku nejbližší, dokonce byl brán za jednoho z předchůdců člověka. U medvěda byla nejvíce ceněna jeho síla, byl považován za neporazitelné zvíře podobně jako lev, a pak odvaha, které se chtěli vyrovnat např. raně křesťanští válečníci. Byl označován za "lva severu".

Porazit medvěda bylo rovněž jednou z možností, jak se stát králem. Velká moc byla připisována také barvě a délce jeho srsti, přičemž časem začalo platit, že čím je tmavší, tím má zvíře blíže k ďáblu. Medvěd získal tedy i negativní vlastnosti, jež byly spjaty zejména s jeho sexualitou, nenasytností a agresivitou a postupně se stal symbolem všeho ďábelského. Mnoho pergamenu se ve středověku popsalo i o vztahu medvěda k lidem, hlavně k ženám a často se objevovaly příběhy, jež vyprávěly o osudech synů, kteří se z těchto vztahů narodili. Medvěd byl ve středověku jako jediné zvíře dáván do souvislostí rovnou s pěti ze sedmi smrtelných hříchů, smilstvem, hněvem, obžerstvím, závistí a leností. Již v 6. století začala církev "boj" proti medvědovi, který podle ní nebyl příliš přizpůsobivý tvor, a chtěla ho nahradit lvem, který více odpovídal křesťanským představám. Do kampaně proti medvědům se aktivně zapojili i někteří významní panovníci, mezi nimiž vynikal zejména Karel Veliký. Medvěd, "král lesa", byl postupně z lesa vytlačen do hor.

O úctě k medvědům i boji proti nim vypovídají různorodé prameny od velmi názorných děl výtvarného umění (sochy, reliéfy, knižní iluminace) až po dobová literární díla rozličných žánrů (bible, encyklopedie, bestiáře, rytířské romány, bajky), která Pastoureau hojně cituje. Některým literárním dílům se věnuje i podrobněji, např. proslulému Románu o lišákovi (Roman de Renart), v němž měl medvěd jednu z nejvýznamnějších rolí. Postupná proměna vztahu k medvědům je z těchto pramenů patrná. Dříve uctívané zvíře se v nich pomalu mění v tvora, který se musí podřídit a je postupně zesměšňován. Ze zvířete, které bylo původně velice ceněným darem, jimž se obdarovávali panovníci ve středověku a který pak byl hlavní "ozdobou" jejich výstavních menažérií, se stala pouhá pouťová atrakce, cvičené zvíře, jež bylo možné spatřit nejčastěji jako "společníka" potulných kejklířů uvázaného na řetězu a s náhubkem na tlamě.

Kniha je fascinujícím čtením, důkazem, že i svět zvířat má svou bohatou historii, která úzce souvisí s tou lidskou. Zvířecí, velice pestrá symbolika středověku "nezemřela" s tímto obdobím, ale na její "pozůstatky" často narazíme i v naší současnosti.

V letošním roce vyšla v Paříži další autorova "zvířecí" studie, tentokrát o praseti (Le Cochon: Histoire d'un cousin mal aimé, Gallimard, cena 14, 50 euro), jež je dalším zajímavým příspěvkem ke kulturním dějinám středověku. Doufejme, že se brzy dočkáme překladů některých Pastoureauových děl do češtiny.

Marek Zágora

Michel Pastoureau: Der Bär. Geschichte eines gestürzten Königs, Wunderkammer Verlag, Neu-Isenburg 2008, 384 stran, cena 29, 95 eur