archiv detailobjeví konečně někdo impresionisty tzv. druhé kategorie?

Objeví konečně někdo impresionisty tzv. druhé kategorie?

Od 15. dubna roku 1874 byla po celý měsíc v ateliéru fotografa Nadara přímo v centru Paříže (ale v druhém patře činžovního domu!) zahájena soukromá výstava skupiny třiceti malířů. Vstupné stálo 1 frank a expozice byla otevřena denně od 10 do 18 hodin a večer od 20 do 22 hodin. Návštěvníků přišlo poměrně dost, asi tři a půl tisíce, což by i na současné výstavě v Praze byl úspěch.

Nejagresivnější kritiku napsal Louis Leroy a vyšla 25. dubna v satirickém časopise Charivari. Její obsah by se dal shrnout do jediné věty: Absolutní šílenství, umění impresionistů! Kritik dosti dlouhý článek pojal jako reportáž. Prochází se po výstavě se svým přítelem Josephem Vincentem, tehdy oceňovaným malířem, a spolu komentují představené exponáty.

Kromě Monetova obrazu Imprese, východ slunce (odtud hanlivé pojmenování impresionisté) se pohrdlivě zmiňuje i o Renoirovi, Pissarrovi, Sisleyovi, Cézannovi, Morisotové a Degasovi. Ti všichni se pak slavně dostali do dějin umění. Ale Leroy popisuje i práce dalších autorů. Třeba takovému Rouartovi a jeho Pohledu na Melun věnuje víc místa než Sisleyovi a odsuzuje ho neméně než Moneta. Ale kdo je tento malíř?

O impresionismu už vyšly tisíce knih, ale výtvarníky jako byl krajinář a portrétista Henri Rouart (1833 - 1912; na obr 2/2 je jeho portrét) tam většinou nenajdete. A přitom právě on se pilně zúčastnil sedmi ze slavných osmi impresionistických výstav, zatímco takový Monet nebo Renoir jich obeslali jen pět! Pouze Pissarro mu mohl konkurovat; jako jediný byl přítomen na všech akcích. Přiznám se, že bych docela se zájmem zhlédl nějaký ten Rouartův obraz, třeba zmíněný Pohled na Melun, který tak pobouřil Leroye.

Ale moderní odborníci tohoto malíře téměř exkomunikovali z dějin malířství. Neodpovídal jejich estetickému cítění, jejich úzkému pohledu na umělecký vývoj ve Francii, a tak měl prostě smůlu. Nebyl rozhodně sám. U Nadara vystavovaly další dvě desítky výtvarníků, kteří jsou dnes téměř neznámí a pár reprodukcí jejich děl najdeme jen ve velmi specializovaných příručkách.

Pro zajímavost uvádím jejich výčet: Astruc, Attendu, Béliard, Bracquemond, Brandon, Bureau, Cals, Colin, Debras, Guillaumin, Latouche, Lepic, Lépine, Levert, Meyer, de Molins, Mulot-Durivageová, de Nittis, Auguste Ottin, Léon Ottin, Robert a Rouart.

Kdybyste jejich jména řekli i školenému historiku umění, s údivem vám přizná, že vůbec neví, o koho jde! Tito tvůrci dokonce první impresionistické výstavě dominovali, alespoň co do počtu prací, což dokládá následující statistika. K vidění tu bylo 165 obrazů, pastelů, akvarelů i kreseb, z toho Cézannovi patřily 3, Degasovi 10, Monetovi 9, Morisotové 8, Pissarrovi 5, Sisleyovi 5 a Renoirovi 7. Připočtu-li ještě pár prací Boudina, znamená to, že díla dnes proslulých malířů tvořila jen necelou třetinu té slavné expozice!

Poměrně značný počet třiceti účastníků byl nápad Edgara Degase. Ten totiž stále varoval před tím, aby výstava u Nadara nebyla považována za dílo nějaké uzavřené skupinky uměleckých rebelů. Tvrdil, že čím jich bude víc, tím lépe! A pokud to šlo, přesvědčoval k vystavování i ty, kteří měli za sebou už nějaké oficiální uznání.

Degas svůj názor prosadil i díky tomu, že bylo zapotřebí shromáždit větší sumu peněz a od každého vystavujícího se vybírala povinná záloha. Jen tak se dala dohromady suma 9272 franků nutná na úhradu nájmu, osvětlení, dekorací, vytištění plakátů i malého katalogu, což byl spíše jen seznam exponátů. Někteří odpadli po negativních reakcích, jaké v tisku vyvolala první výstava. Patřil mezi ně třeba italský malíř Giuseppe de Nittis (na obr 1/2 reprodukujeme ukázku jeho obrazu), který úspěšně vystavoval na oficiálním Salonu a byl žákem významných pařížských akademiků. Po kritice Leroyho nechtěl mít s těmi "impresionisty" už nic společného. Ale jiní zůstali velmi věrní.

Například na 5. výstavě skupiny pořádané v dubnu 1880 na ulici des Pyramides v domě číslo 10 bychom našli díla Bracquemonda, Leverta, Guillaumina a Rouarta, zato tam vůbec nevystavovali ti slavní jako Monet, Renoir, Cézanne nebo Sisley. Impresionisté té řekněme "druhé kategorie" nepatřili k nějakým pasivním účastníkům v rámci průkopnické akce, kterou spunktovalo několik avantgardních umělců. Naopak aktivně se podíleli na její přípravě. Dne 27. prosince 1873 vznikl organizační výbor, jehož členy se stali Monet, Renoir, Sisley, Degas, Morisotová a Pissarro, ale také Béliard, Guillaumin, Lepic, Levert a Rouart. Augusta Ottise dokonce pověřili důležitou funkcí pokladníka.

Kdybychom pomocí stroje času navštívili v Paříži všech osm impresionistických výstav, otevřených vždy na jaře, byli bychom asi hodně překvapeni. Představilo se tu více než pět desítek francouzských i zahraničních výtvarníků, z nichž se do dějin malířství dostala pouhá čtvrtina! Rád bych viděl věrnou rekonstrukci alespoň první expozice, považované za mezník v dějinách malířství. Působila by asi jako šok.

To, co dnes tak obdivujeme, by totiž představovalo jen menší část mnohem širšího proudu, v němž by mezi avantgardou a akademismem zas nebyl až tak markantní rozdíl. Ale možná by takový historii bližší pohled byl i esteticky příjemný a objevný.

Vždyť třeba o Adolphovi Felixovi Calsovi (1810 - 1880), účastníku všech čtyř prvních výstav, se ještě na začátku 20. století psalo s obdivem. Jeho malby s motivy rybářů prý měly jemnou melancholii a osobitou techniku v kontrastu tmavých a světlých tónů. Tyto obrazy jsou však pohřbeny v depozitářích a padá na ně jen prach zapomnění. A to je smrt, jakou si žádný z malířů té veledůležité akce u fotografa Nadara nezaslouží

 

PhDr. Peter Kováč

 

Osm impresionistických výstav v Paříži

1. výstava: 15. 4.- 15. 5. 1874, místo: Boulevard des Capucines 35, vystaveno 165 děl od 30 malířů.

2. výstava: duben 1876, Rue le Peletier 11, vystaveno 252 děl od 19 malířů.

3. výstava: duben 1877, Rue le Peletier 6, vystaveno 230 děl od 18 malířů, 500 diváků denně.

4. výstava: 10. 4. - 11. 5. 1879, Avenue de L´Opera 28, 246 děl od 14 malířů.

5. výstava: duben 1880, Rue des Pyramides 10, 232 děl od 19 malířů.

6. výstava: 2. 4. - 1. 5. 1881, Boulevard des Capucines 35, 170 děl od 13 malířů.

7. výstava: duben 1882, Rue Saint-Honoré 251, 203 děl od 9 malířů.

8. výstava: 15. 5. - 15. 6. 1886, Rue Laffitte 1, 230 děl od 17 malířů.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru