archiv detailolomouc: katalog k výstavě o olomouckém biskupu jindřichu zdíkovi

Olomouc: Katalog k výstavě o olomouckém biskupu Jindřichu Zdíkovi

K výstavě Jindřich Zdík (1126-1150) - Olomoucký biskup uprostřed Evropy, která je k vidění v olomouckém Arcidiecézním muzeu od 24. září tohoto roku až do 3. ledna 2010, byl připraven zajímavý stejnojmenný katalog, který na téměř dvě stě padesáti stranách představuje jednu z našich nejvýznamnějších osobností první poloviny 12. století, jež nebyla spjata pouze s Moravou, ale celým přemyslovským státem a také významně promlouvala do dění celoevropského.

Jindřich Zdík nebyl totiž jen biskupem, ale také významným a vlivným diplomatem, který působil vedle dvora českých knížat také ve službách papežů, jež patřili k jeho blízkým přátelům, mezi nimiž narazíme také např. na proslulého cisterciáckého opata Bernarda z Clairvaux. Zároveň byl i velice významným církevním reformátorem, uvedl např. do českých zemí nedávno založený řád premonstrátů.

Život Jindřicha zvaného Zdík a období jeho episkopátu mapuje docela podrobně studie profesora Josefa Žemličky, i když sám autor hovoří spíše o pouhém nástinu biskupova života. Narodil se pravděpodobně v Praze mezi roky 1080-1090. O jeho životě před nástupem na biskupský stolec máme minimum informací. Stále se vedou např. diskuse o jeho původu, přičemž nelze vyloučit ani tvrzení, že byl synem pražského děkana a prvního českého kronikáře Kosmy († 1125) a jeho ženy Božetěchy. Jisté ale je, že pocházel z velice vzdělaného prostředí, jeho synovcem byl např. pozdější pražský biskup Daniel I. (1148-1167).

Žemlička zdůrazňuje zejména fakt, že větší polovinu svého biskupování prožil mimo Moravu, a to hlavně v Praze, protože se nikdy nedokázal dohodnout s moravskými Přemyslovci. Proto pak mohl velice významně promlouvat do domácí i zahraniční politiky českých knížat. Biskup Jindřich Zdík je výjimečný i tím, že jeho život a působení nebyly "omezeny" hranicemi přemyslovského státu, respektive střední Evropou, např. dvakrát absolvoval pouť do Jeruzaléma, přičemž si druhý pobyt prodloužil na celý rok. Obě návštěvy jej velice ovlivnily, jak dosvědčují i další studie katalogu.

Olomoucký biskup Jindřich Zdík proslul také jako stavitel, o čemž více pojednává studie Dalibora Prixe. Největším jeho počinem je beze všech sporů dostavba baziliky sv. Václava v areálu olomouckého knížecího hradu, která tak nahradila kapacitou nevyhovující kostel sv. Petra na Předhradí. Ke katedrále sv. Václava nechal časem přenést i sídlo samotného biskupství a po svém návratu z druhé cesty do Svaté země (1137-1138) nechal v blízkosti katedrály vybudovat obytný komplex, v němž pak žil spolu s kanovníky tak, jak žil on sám v Jeruzalémě, kde se stal členem řádu kanovníků Božího hrobu. Právě pozůstatky Zdíkova paláce a kapitulního domu s bohatou sochařskou výzdobou oken patří k nejkvalitnějším ukázkám vrcholně románské architektury nejen u nás, ale ve střední Evropě vůbec.

Architektonické fragmenty s reliéfní výzdobou přibližuje ve svém příspěvku a následujících heslech editorka celého katalogu Jana Hrbáčová, která je dává do souvislostí se shodnými architektonickými články dnes již zaniklého hradu Melice na Vyškovsku, jež jsou publikovány vůbec poprvé. Největší pozornost je pak věnována třem olomouckým fragmentům s lidskými postavami, k nimž napsal texty docent Pavol Černý. Nejznámější z nich je určitě zlomek se zobrazením Tří králů.

Období spojené s činností biskupa Jindřicha Zdíka je neobvykle bohaté na dochované písemné prameny, které vznikly na jeho podnět, respektive se k němu hlásí. Nejedná se pouze o listinný materiál, ale také o docela velké množství rukopisů. Písemným pramenům se podrobněji věnují studie Dalibora Havla (listiny) a Pavola Černého (iluminované rukopisy). Největší množství dochovaných písemností vzniklo přímo v Olomouci, rukopisy pak zejména ve skriptoriu, které Jindřich Zdík sám založil.

Z dochovaných rukopisů je zřejmé, že se jednalo ve své době o jedno z nejvýznamnějších skriptorií na Moravě, v němž působili i první jménem známí umělci u nás, iluminátoři Hildebert a Everwin, kteří se podíleli i na výzdobě nejvýznamnějšího rukopisu, který je na výstavě představen, Olomouckého kolektáře, dříve zvaného Olomoucké horologium. Dílo malíře Hildeberta a jeho pomocníka Everwina a zároveň jejich společné vyobrazení pak můžeme obdivovat i v rukopise sv. Augustina O obci Boží, který se dnes nachází v Archivu Pražského hradu.

Nejvíce pozornosti z rukopisů je věnováno Olomouckému kolektáři, který se po více než 360 letech vrátil do Olomouce a byl podroben důkladnému výtvarnému, paleografickému a také muzikologickému zkoumání. Autor textu Pavol Černý se tak soustředil zejména na rozbor nejznámější celostránkové miniatury rukopisu, která se nachází na foliu 34v a zachycuje papeže Řehoře diktujícího svému tajemníkovi Petru Diakonovi, oba jsou pak obklopeni sedmnácti představiteli církevního a světského života u nás druhé čtvrtiny 12. století.

Mimo jiné se ukázalo, že Olomoucký kolektář je jedním z nejstarších pramenů pro studium dějin české liturgické hudby, o čemž se rozepsal ve své objevné stati Stanislav Červenka.

Brněnský historik Karel Maráz se věnuje pečetím biskupa Jindřicha Zdíka od velkých biskupských portrétních přes sekretní až po pečeť olomoucké kapituly sv. Václava.

Vliv Jindřicha Zdíka se výrazně projevil rovněž v oblasti mincovnictví, když se mu roku 1144 podařilo přimět římsko-německého krále Konráda III., aby mu udělil mincovní právo. Od té doby mohli olomoučtí biskupové razit své vlastní mince na hradě Podivíně.

Poslední studie katalogu opět z pera Jany Hrbáčové přibližuje výtvory románského uměleckého řemesla v Olomouci. Předmětů z první poloviny 12. století, respektive 12. století, se sice nedochovalo mnoho, ale přesto lze předpokládat jejich větší výskyt v období, kdy se již ve velkém s těmito předměty obchodovalo. Zdůraznit je třeba zejména nález tří bronzových mís s anděly nebo stříbrný prsten s křišťálem.

Za každou statí (s výjimkou textu Dalibora Prixe) následují jednotlivá katalogová hesla, kterých je skoro 130. Je běžnou praxí a tato publikace není výjimkou, že v katalogu najdeme i hesla k předmětům, které na výstavě k vidění nejsou.

Neoddělitelnou součástí celé publikace je velké množství kvalitních, převážně barevných, občas i celostránkových fotografií, v části o architektuře pak různých plánků a půdorysů.

Jakousi bonusovou částí katalogu je CD s nahrávkou Čtvrtečních laud a nešpor z hodinek kolektáře olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v podobě, jak je zrekonstruoval Stanislav Červenka. Tato chórová zpěvní modlitba zní mimochodem v podkresu během prohlídky samotné výstavy.

Katalog k výstavě Jindřich Zdík (1126-1150) - Olomoucký biskup uprostřed Evropy je velice reprezentativní publikací, jež představuje z mnoha úhlů a často ve zcela novém světle život a dobu pátého olomouckého biskupa. Určitě by neměl chybět v knihovně žádného zájemce o románské umění.

 

Marek Zágora

 

Jana Hrbáčová (red.): Jindřich Zdík (1126-1150). Olomoucký biskup uprostřed Evropy, Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2009, 247 stran, cena 850 Kč

 

Obsah katalogu:

 

Úvodem (Jana Hrbáčová)

Jindřich Zdík - biskup, diplomat a organizátor (Josef Žemlička)

Jindřich Zdík - stavebník (Dalibor Prix)

Románské architektonické fragmenty s reliéfní výzdobou (Jana Hrbáčová)

Rukopisy a listiny z doby episkopátu Jindřicha Zdíka (Dalibor Havel)

Iluminované rukopisy Zdíkova skriptoria (Pavol Černý)

Feriační aparát psalteria v kolektáři Jindřicha Zdíka (Stanislav Červenka)

Pečeti biskupa Jindřicha Zdíka (Karel Maráz)

Mincovnictví biskupa Jindřicha Zdíka (Jan Videman, Luboš Polanský)

Románské umělecké řemeslo v Olomouci (Jana Hrbáčová)

Bibliografie

Jmenný rejstřík

Summary


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru