Paříž: Katalog výstavy Cimabue v Louvru nabízí nový pohled na umění italského ducenta (Silvana Editoriale a Louvre)

Dvě nejslavnější muzea výtvarného umění západní Evropy připravila prakticky současně výstavy, které se týkají italského umění doby ducenta a trecenta, tedy 13. a 14. století. Zatímco londýnská Národní galerie představuje sienskou malbu tohoto období (Duccio, Simone Martini, bratři Lorenzettiové), pařížský Louvre se soustředil na Florencii a především na jejího vedoucího mistra 13. století, malíře Cimabua

Právě životopisem Cimabua (vlasním jménem Cenni di Peppo) otevírá svoje pojednání o nejslavnějších italských umělcích renesanční teoretik Giorgio Vasari. Měl prý zvláštní povahu. Když ho kdokoliv upozornil na nějakou chybu v práci, okamžitě nechal malování, i kdyby šlo o sebeprestižnější zakázku.

Ke konci života (data jsou nejistá, ale zemřel těsně po roce 1302 a prý v 60 letech) se k němu štěstěna obrátila zády. Přízeň publika se přesunula na mladého malíře Giotta. Dokonce i básník Dante o tom veršuje v Božské komedii. Společenský pád Cimabua je mu příkladem, jak může být sláva vrtkavá: „Víc než dech větru světský potlesk není, jenž nyní sem a pak zas onam vane a měně směr i jméno svoje mění.“

Cimabua pronásledovala smůla i po smrti. Jeho fresky ve slavném františkánském kostele v Assisi totálně znehodnotil zub času. Malíř totiž použil olovnatou bělobu, která v průběhu staletí zčernala, takže co bylo kdysi světlé, je dnes naprosto tmavé. Prohlédnout si malby může divák jen tak, že si je vyfotografuje a pak se doma podívá na zvětšené negativy.

Pohroma se nevyhnula ani jeho malbám v rodné Florencii. Při potopě v roce 1966 tam Cimabuův velký deskový obraz z kláštera Santa Croce plaval jako vor na vlnách Arna, takže se jen přepečlivou prací restaurátorů podařilo alespoň částečně uchovat velký fragment původního originálu.

Pařížská výstava nabízí novou atrakci. Dosud neznámý deskový obraz Posmívání Krista od Cimabua, který Louvre koupil v aukci, kdy malý deskový obraz (26 x 20 cm) s předpokládanou cenou 4 miliony eur vystoupal až na závratnou sumu 24 milionů eur. Obraz byl součástí malého oltáře, ke kterému patří ještě Panna Maria s dítětem z Národní galerie v Londýně a Bičování Krista z Frick Collection New Yorku.

Sama výstava v Louvru je malá, nabízí 44 exponátů a většina z nich patří spíše Cimabuovým vrstevníkům. Vše se pak soustředí kolem velkého obrazu Panny Marie s dítětem (Maestà), který muzeum vlastní a byl nyní nově restaurován, takže vynikla jeho původní svítivá barevnost a zejména modrý plášť Marie z lapis lazuli.

Výstavu doprovází obsáhlý vědecký katalog. Autoři mj. řeší původní umístění Cimabuových deskových obrazů v interiéru toskánských kostelů a zajímavé statě se týkají existence arabských nápisů na těchto dílech, které malíř chápal (stejně jako Giotto) jako zajímavé ornamenty.

Peter Kováč

Výstava: Revoir Cimabue, Aux origines de la peinture italienne, Louvre, Paříž, 22 ledna–12 května 2025, kurátor Thomas Bohl

Katalog: Cimabue: Aux origines de la peinture moderne en Occident, Silvana Editoriale a Louvre, 256  stran, řada kvalitních barevných reprodukcí, cena v Louvru 42 eur

K výstavě v Londýně: http://www.stavitele-katedral.cz/new-york-vystava-o-sienske-malbe-se-stala-i-oslavou-madony-mistra-vysebrodskeho-oltare/