Paříž: Kristovu trnovou korunu nadšeně obdivoval i Karel IV.

Od vrcholného středověku až do revoluce v roce 1789 si obyvatelé Francie připomínali 11. srpen jako velký svátek. Tento den jejich svatý král Ludvík IX. přinesl do arcibiskupského města Sens (Paříž tehdy byla pouze sídlem biskupa) jednu z nejcennějších křesťanských relikvií. Šlo o trnovou korunu, kterou podle líčení evangelistů upletli Pilátovi vojáci a brutálně ji narazili Kristovi na hlavu, až mu z ní vystříkly pramínky krve, jež měla smýt dědičný hřích Adama a Evy a otevřít lidstvu cestu ke spáse.

Ludvík získal veleslavný předmět od latinského císaře z Konstantinopole a do Francie ho v pozdním létě 1239 z Benátek přivezli dva dominikánští mniši, Jacques a André de Longjumeau. Ludvík IX. považoval korunu za nepochybně pravou, ale jediným důkazem o její pravosti byl její doložitelný historický původ.

Pomineme-li zmínky evangelistů a církevních otců, pak nejstarší zpráva o existenci Kristovy koruny pochází z roku 409, kdy ji jako uctívanou relikvii zmiňuje Paulinus z Noly. Z dalších svědectví víme, že byla uložena v kostele na hoře Sion v Jeruzalémě a těšila se zájmu poutníků. Kde se nacházela dříve nebo jak byla uchována či objevena, o tom neexistuje žádné svědectví. Někdy v průběhu 11. století se koruna dostala do Konstantinopole.

Její převoz souvisel se snahou byzantských císařů zachránit nejstarší doklady o životě Krista a Panny Marie před muslimy, ale také vybudovat z Konstantinopole Nový Jeruzalém. Trnová koruna byla uložena v císařském paláci, v kostele nazývaném Theotokos Faros, který dnes už neexistuje. Podle středověkých popisů šlo o nevelkou stavbu, která byla vyhrazena jen pro císařskou rodinu, přední hodnostáře a nejvýznamnější návštěvníky města.

Celkem bez úhony koruna přežila drancování Konstantinopole křižáckou armádou v roce 1204. Pro dobyvatele ze Západu se stala jedním ze symbolů Krista jako krále králů. Jindřich Flanderský z ní kousek ulomil a nechal ho zasadit do pozlacené koruny, kterou byl v Konstantinopoli v roce 1206 korunován na latinského císaře. Slavná Byzanc se na čas stala kolonií Francouzů, Nizozemců a také Benátčanů…

Latinské císařství se ale postupně hroutilo a jeho poslední vládce Balduin II. z Courtenay nutně potřeboval peníze, aby odolal Byzantincům, kteří se nové vládce snažili ze své země vyhnat. Pomoc hledal především ve Francii. Regentská rada, dočasně pověřená řízením státu v době Balduinovy nepřítomnosti, musela z důvodů nouze zastavit i to, co považovala za nejcennější: Kristovu korunu.

Jako zástavu ji získal v září 1238 Nicola Quirino, který patrně pocházel z bohaté a vlivné rodiny z Benátek. Dlužní smlouvu na 13 134 byzantských zlaťáků, uloženou dnes v archivu v Paříži, podepsalo a opatřilo pečetěmi šest hodnostářů konstantinopolského dvora. Dokument byl později v Paříži chápán i jako potvrzení pravosti Kristovy koruny.

Koruna byla odvezena do Benátek. Balduin II. se neprodleně ohlásil u svého příbuzného, francouzského krále Ludvíka IX., a požádal ho, že výměnou za uhrazení dluhu mu Kristovu korunu věnuje jako dar. Panovník souhlasil. Výzvu považoval za boží znamení. Jeho Francie byla vyvolena, aby jako nejkřesťanštější země Evropy uctívala a ochraňovala jedinečnou památku až do dnů Posledního soudu.

Vše probíhalo ve spěchu, protože zástava se musela během několika měsíců vyplatit, jinak by se Kritova koruna stala trvalým majetkem Benátčanů. Často se uvádí, že za unikátní památku bylo zaplaceno 135 tisíc liber, což je neskutečně obrovská suma. Roční příjem krále se pohyboval kolem 250 tisíc liber. Pravda je však taková, že dodnes tradovaná částka vznikla omylem – špatným přepočtem už v 18. století. Ke koruně se pojil dluh ve výši 13 134 byzantských zlatých mincí (hyperpyronů), což bylo ve francouzské měně 6567 liber. Ale Benátčané chtěli zjevně víc. Možná si připočetli úroky i transport lodí do Itálie. Velmi dobře informovaný mnich Alberik z cisterciáckého opatství Trois-Fontaines ve své kronice, kterou vedl asi od roku 1232, výslovně zaznamenal, že Ludvík IX. koupil trnovou korunu za 10 tisíc pařížských liber, tj. o tři a půl tisíce liber více, než na kolik byl vystaven dlužní úpis. Ani to nebyla malá suma. Velkolepá svatba Ludvíka IX. s Markétou Provensálskou, konaná v roce 1234 v Sens, stála úhrnem 2526 liber.

Na den sv. Vavřince 10. srpna 1239 francouzský král i s doprovodem přebral Kristovu trnovou korunu v městečku Villeneuve-l’Archevêque, asi sto třicet kilometrů jihovýchodně od Paříže. Místo nebylo zvoleno náhodně. Právě tam začínala tzv. královská doména – čili vlastní území patřící přímo francouzskému králi.

Další den ji přenesli do města Sens, sídla arcibiskupa a primase Francie. Část cesty nesl truhlici král se svým bratrem. Šli bosí a byli oblečeni skromně jako kajícníci, aby co nejvíce zdůraznili svoji pokoru. V Sens je vítaly davy věřících. Městem zněly zvony, na ulicích a mezi domy byly rozsvícené tisíce svící.

Další cesta už vedla po vodě. Po týdenní plavbě po řekách Yonne a Seina dorazil král do Paříže. U kostela sv. Antonína před hradbami stála provizorní dřevěná tribuna, z níž Ludvík IX. a arcibiskup Gautier Cornut ukázali 18. srpna zástupům posvátný předmět. Tribuna byla později rozebrána a lidé si dřevo odnášeli domů jako relikvie. Poté se průvod odebral do pařížské katedrály Notre-Dame, kde byla koruna nakrátko vystavena.

Pro cennou památku Ludvík IX. vystavěl v areálu svého pařížského paláce nádhernou kapli Sainte-Chapelle, jež stojí nedaleko katedrály Notre-Dame. Je to obrovská prosklená stavba s barevně zářícími sklomalbami. Její návštěvníci prý měli pocit, že vstoupili do ráje, jak v roce 1323 zaznamenal učený teolog Jean de Jandun.

V kapli trnovou korunu obdivovali v lednu 1378 i Karel IV. a jeho syn Václav IV. Máme o tom podrobné kronikářské záznamy. Karel už dříve získal od francouzského korunního prince dva trny, což je vyobrazeno na nástěnné malbě na hradě Karlštejn. A právě Karla napadlo, aby po vzoru Francouzů jeden z trnů umístil do svatováclavské koruny. Místo dodnes označuje původní latinský nápis: „HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI“, „Zde je trn z koruny Páně“. Česká koruna tak vyjadřovala, že její nositel – panovník – je vyvolencem božím a Kristovým zástupcem na zemi. Není úplně jasné, zda tam trn přežil více než šest století. Na první pohled se zdá, že nikoliv.

V královské pařížské kapli na speciální tribuně nad hlavním oltářem byla Kristova koruna uchovávána až do francouzské revoluce. Pak Sainte-Chapelle čekal nedůstojný osud, protože byla chápána jako památník „královské tyranie“. Kaple byla zdevastována (po revolučním běsnění se opravovala celých 30 let), trnová koruna však zůstala zachována.

Coby historická kuriozita našla dočasný azyl v bývalém Kabinetu medailí a starožitností a až na podzim roku 1804 byla opět už jako kultovní předmět předána katolické církvi. Do opatrování ji dostal pařížský arcibiskup, který ji umístil do pokladnice katedrály Notre-Dame. A je tam pravidelně používána při velkých náboženských svátcích, zejména o Velikonocích.

Nový relikviář pro ni navrhl architekt, památkář a obdivovatel středověku Eugène Emmanuel Viollet-le Duc. Vytvořil pozlacený věnec, v jehož dolní části je přes sklo vidět část větviček s trny. Relikviář byl uložen v pokladnici Notre-Dame, která se nachází na pravé straně zhruba v polovině katedrály. Z hořícího chrámu relikviář s korunou statečně vynesl Jean-Marc Fournier, kaplan pařížských hasičů. Stal se tak zaslouženě jedním z hrdinů Paříže těchto dnů.

Peter Kováč

Podrobnosti:

http://www.stavitele-katedral.cz/peter-kovac-die-dornenkrone-christi-und-die-sainte-chapelle-in-paris-der-wahre-preis-der-dornenkrone-christi-konsekrationsdatum-der-kapelle-und-festliche-beleuchtung-der-sainte-chapelle/