Paříž: Vyšel Corpus de la sculpture de Cluny, vědecký katalog toho, co zbylo po výzdobě slavného románského opatství Cluny III

Profesor Kenneth John Conant (1894 - 1984) v knize Carolingian and Romanesque Architecture 800 - 1200 z edice The Pelican History of Art věnoval slavnému burgundskému opatství celou kapitolu nazvanou Role Cluny v dějinách románské architektury, kde poukazuje na klíčový význam tohoto kláštera v dějinách umění 11. a 12. století.

Američan Conant byl také jeden z prvních seriózních badatelů zcela zdevastovaného Cluny, zejména rekonstruoval původní podobu celého architektonického areálu.

Na jeho zakladatelskou práci o Cluny I, II a III nyní navazuje vědecký katalog sochařské výzdoby románského kláštera. Zatím vyšel v brožovaném vydání 1. a 2. díl, který se detailně zabývá východní částí chrámu, zejména jeho chórem. Bohatě zdobené hlavice s figurálními výjevy z Cluny III výrazně ovlivnily románské umění, a to nejen v samotném Burgundsku.

Corpus de la sculpture de Cluny: Les parties orientales de la Grande Eglise Cluny III, připravil Neil Stratford, Brigitte Maurice-Chabard a David Walsh s řadou spoluautorů.

Především Neil Stratford se mnoho let systematicky věnuje románskému sochařství v Burgundsku, např. v roce 1998 nakladatelství Pindar vydalo ve dvou dílech jeho kompletní odborné články pod názvem Studies in Burgundian Romanesque Sculpture.

Corpus de la sculpture de Cluny je poměrně velkoryse udělán, nabízí bohatý dokumentační materiál a četné kresby architektonických detailů, kompletní katalog zachovaných dekorativních článků i celé bohatství zachované sochařské výzdoby (většina původních fragmentů je z místního muzea).

Odborník tu najde i podrobnou dokumentaci k dlaždicím podlahy chrámu i k malým fragmentům malířské výzdoby. Četné jsou historické a ikonografické doklady, které mapují, jak slavné románské Cluny III kdysi vypadalo.

Je však obrovská škoda, že sochy a reliéfy tu jsou většinou reprodukována jen ve velikosti větší poštovní známky. Chtělo to alespoň padesátistránkovou přílohu s reprodukcemi na celou stranu. Ostatně více než publikaci historiků umění připomene Corpus de la sculpture de Cluny monografii, jakou by připravili archeologové.

To ale není v tomto případě tak úplně výtka. Cluny je tak důkladně zničeno, že bez archeologů se tu historik umění prostě neobejde.

Za Francouzské revoluce byl klášter zrušen a kostel byl v dražbě jako prodán soukromníkům, kteří stavbu využili především jako kamenolom. V roce 1801 byla kompletně zničena hlavní loď, v letech 1810-1811 devastace postoupila tak daleko, že byly strženy i dosud stojící imponující ruiny kláštera.

Corpus de la sculpture de Cluny s detailními texty a podrobným katalogem tak poprvé v úplnosti publikuje, co fakticky zbylo po této „dlouholeté agonii", jak osud stavby i opatství kdysi charakterizoval Marcel Pacaut, autor dodnes nejlepšího přehledu o dějinách Cluny.

PhDr. Peter Kováč

Corpus de la sculpture de Cluny (Neil Stratford, Brigitte Maurice-Chabard, David Walsh ed.), Paris 2011, nakladatelství Picard, Les parties orientales de la Grande Église Cluny III: 1. díl 406 stran, 2. díl 416 stran, cena 125 euro.