Petersberg: Kniha Kathrin Brandmair Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen aus dem Bereich der Donauschule je významným příspěvkem k poznání středoevropského umění mezi gotikou a renesancí

Historička umění Kathrin Brandmair se v knize Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen aus dem Bereich der „Donauschule“ široce zaobírá tématem Krista na kříži v teritoriu Podunají v první třetině 16. století, tedy v přelomové době mezi gotikou a renesancí. Základem je dizertace obhájená na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově v roce 2010 a i z celé struktury publikace je patrná německá systematičnost a faktografická pečlivost s jakou jsou podobné univerzitní práce připraveny.

Autorkou shromážděná díla zaujmou majestátností i tragičností Krista na kříži, akcentováním nahého a zmučeného těla i estetickými motivy, zejména motivem bohatě rozevláté roušky. Existovalo však něco jako „podunajský“ Ukřižovaný?

Kathrin Brandmair ukazuje, že v Podunají se v 16. století nevytvořil nějaký nový typ Krista na kříži, ale ikonografické téma vycházela ze starších podnětů 15. století, které se nově přetvářela s ohledem na akcentování emotivního prožitku.

Je to ostatně charakteristický rys podunajského umění této doby. Platí o něm přesně to, co kdysi tvrdil Alfred Stänge o Albrechtu Altdorferovi v knize Malerei der Donauschule (München 1971) a sice, že malíř vyšel ze starší ikonografické tradice, nicméně nová se v jeho díle stala osobní citová vrstva, kterou apeloval na diváka.

Významnou roli inspirujících podnětů sehrálo nejen nizozemské malířství, šířené německými grafikami, ale především tvorba umělce Gerhaerta z Leydenu, jenž v 2. polovině 15. století od Pasova až do Vídně prošel klíčovými uměleckými centry Podunají. Důležité vlivy představuje i monumentální zpracování ukřižovaného Krista u norimberského Veita Stosse a ulmského řezbáře Michaela Erharta, jehož gigantický krucifix se po Dunaji dostal ze Švábska až do srdce Bavorska.

Zájem autorky se soustředí především na plastiky z oblasti starého Bavorska a horních i dolních Rakous. Probírá systematicky významná kulturní centra Podunají: zejména Landshut, Pasov, Řezno, Mnichov, Salzburg, Vídeň. V tomto širokém záběru nezapomíná také na jižní Čechy a jižní Moravu.

Následně se zabývá tvůrčími okruhy a jednotlivými osobnostmi. Jde o bilanci podunajského řezbářství a charakteristiku díla řezbářů jako byl Hans Leinberger, Mistr dveří chrámu v Altöttingu (jehož tvorbu objevíme i v jihozápadních Čechách), Mistr z Rabendenu, Stephan Rottaler nebo Mistr Kefermarktského oltáře. Užitečné je, že se to neomezuje jen na téma ukřižovaného Krista, ale na celý profil díla. Každému se tak nabízí užitečný přehled dosavadního bádání.

K samotnému pojmu podunajská škola (Donauschule) přistupuje autorka kriticky, což lze považovat za obecný současný trend. Názorně také bilancuje spojitosti mezi řezbářstvím, malířstvím a grafikou, zejména konfrontací prací sochařů s dílem Cranacha, Altdorfera a Dürera.

Největším přínosem knihy je bohatě faktografický katalog, detailně analyzující 80 příkladů ukřižovaných Kristů v podunajském řezbářství první třetiny 16. století. Tady se pro každého badatele nabízí řada užitečných a přínosných srovnání. Třeba krucifix z Wiener Neustadt má zajímavou paralelu ve slavném Světelském oltáři (dnes Adamov u Brna), jak v knize prokazuje přímá konfrontace tváře Krista s tváří sv. Jakuba.

Do katalogu jsou zařazena i díla z Čech. Je tam třeba zastoupeno torzo ukřižovaného Krista z pražské Národní galerie, které publikovala nedávno Štěpánka Chlumská. Hlavním díle je však z tohoto hlediska Ukřižovaný z Českých Budějovic – dílo Mistra žebráckého Oplakávání, které monograficky zpracoval Jiří Kropáček (studie v časopisu Umění/Art 1960).

Škoda jen, že do knihy byla převzatá fotografie pocházející zřejmě z katalogu Jihočeská pozdní gotika z roku 1965 nebo z Kropáčkova článku. Zvětšenina starého a vybledlého snímku je nekvalitní a pouze náznakem prokazuje hodnoty tohoto skvělého díla. Pro umělecký a historický význam Žebráckého mistra v kontextu podunajského umění první třetiny 16. století je to velká škoda. Velmi zajímavé komparace s jeho dílem se v knize nabízejí s ukřižovanými Kristy z dolních Rakous.

Trochu škoda, že do katalogu nebyla zařazena i jiná jihočeská díla, například Ukřižovaný z Kašperských Hor Mistra zvíkovského Oplakávání (snad práce dílny), velký Ukřižovaný z kostela v Blatné a pominuta byla autorkou také anglicky publikovaná studie Pavla Kaliny The Bechyně Crucific and its Place in the Development of Central European Art at the Beginning of the 16th Century (Umění/Art 1996), která se tématem bechyňského Krista na kříži věnuje v širších komparačních souvislostech.

Důvod, proč kniha bude zcela jistě vyhledávaná historiky umění, je bohatý srovnávací materiál, který nabízí. Pomůže to k utřídění vzájemných stylových vlivů i k přesnějšímu datovaní většiny děl, která zůstala anonymní a bez archivních pramenů.

V současné době, kdy zájem o podunajské umění na rozhraní pozdní gotiky a rané renesance opět probudila výstava Fantastické světy (Fantastische Welten) ve Frankfurtu nad Mohanem a ve Vídni, je publikace Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen aus dem Bereich der „Donauschule“ cenným příspěvkem k tématu, kde badatelé nejčastěji naráželi na otázky identifikace dílem i časového zařazení dochovaných památek.

Peter Kováč

Kathrin Brandmair, Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen aus dem Bereich der „Donauschule“, Studien zur internationalen Architektur- und Kunstgeschichte, 22 x 30 cm, 432 Seiten, 87 Farb- und 277 S/W-Abbildungen, Michael Imhof Verlag, Petersberg 2015, ISBN 978-3-86568-912-2, Euro 99,00

Internet:

http://www.imhof-verlag.de/kruzifixe-der-donauschule.html

Anotace nakladatelství:

Zwischen 1500 und 1530 entstanden in Altbayern und Österreich, dem Verbreitungsgebiet der „Donauschule“, zahlreiche großformatige Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen. Einige gehören zu den Hauptwerken spätgotischer Schnitzer, darunter der Meister von Kefermarkt, Hans Leinberger oder Stefan Rottaler. Andere tragen zur Umstrukturierung und Neubewertung von umfangreichen Werkgruppen wie der Arbeiten des „Meisters der Altöttinger Türen“ bei. Der in der kunsthistorischen Forschung seit Beginn des 20. Jahrhunderts verbreiteten Vorstellung des „Donaustils“ als eines lokalen, plötzlich auftretenden Phänomens stehen die Werke selbst entgegen. Ihre stilistische Vielfalt widerspricht dem Idealbild der einheitlichen, gattungsübergreifenden „Donauschule“. Vor dem Hintergrund einer kritischen Auseinandersetzung mit der Geschichte und den Inhalten der problematischen Begriffe „Donaustil“ und „Donauschule“ werden die Kruzifixe und Kreuzigungsgruppen nun erstmalig ausführlich behandelt, stilkritisch beurteilt und einem breiten Publikum zugänglich gemacht.