Petersberg: Kniha Sabine Bengel Das Strassburger Münster 1150-1230 o slavné kapitole v dějinách nejproslulejší katedrály Alsaska

Už v 18. století napsal německý básník a vědec Johann Wolfgang von Goethe ódu na gotickou katedrálu ve Štrasburku: „Celou moji duši naplnil neznámý a intenzivní pocit - mohl jsem se jím rozechvívat i opájet, ale nemohl jsem ho poznat ani vysvětlit, protože se skládal z tisíce jednotlivostí spojených harmonicky v jeden celek. Takové jsou prý nebeské radosti, a já jsem se tam znovu a znovu vracel, abych si nadpozemských slastí stále užíval."

Velkolepý chrám z načervenalého pískovce, německy nazývaný Liebfrauenmünster, francouzsky cathédrale Notre-Dame, je nejvýznamnější středověkou stavbou Alsaska. Budoval se v různých stylových obdobích od 12. do 15. století.

Klíčovou fází, kdy na tradičně orientovanou románskou stavbu přichází přímo ze srdce Francie nová gotická huť, se zabývá kniha historičky umění Sabine Bengel Das Strassburger Münster 1150-1230: Seine Ostteile und die Südquerhauswerkstatt.

Stěžejním dílem tu je v interiéru tzv. Andělský pilíř a na vnějšku stavby sochařská výzdoba portálů fasády jižní příčné lodi. Ve všech případech jde o prvotřídní gotická díla, možná jedna z nejslavnějších vůbec.

K unikátům patří především Andělský pilíř (Pilier des anges), jehož ikonografický i stylový význam vyzvedl už kdysi Otto von Simson. Kolem pilíře jsou rozmístěni proroci a andělé svolávající mrtvé k soudu a v nejhornější části se Kristus výmluvným gestem obrací na věřící. Nikdy nebyl Poslední soud zobrazen tak rafinovaným způsobem, který kombinuje invenční nápad architekta a sochaře.

Příchod francouzské gotické dílny na německou románskou stavbu je obecně velkým tématem v dějinách středoevropského umění 13. století. Stejná situace jaká nastala ve Štrasburku, se o něco málo později odehrála i v Bamberku.

Sabine Bengelová přistoupila k výzvě s pověstnou německou důkladností. Základem je její disertace na Technické univerzitě v Berlíně, což je vždy nabízí velmi detailní pohled na danou problematiku, byť čtení textu není pro nerodilého Němce právě snadnou záležitostí.

Šíře záběru je značná, od technických problémů hutního provozu, historických souvislostí církevního života ve městě a katedrále, až po konkrétní stylovou analýzu a komparaci sochařských děl a architektury.

V kapitolách o francouzských vzorech, což je klíčová část knihy, autorka začíná od nejobecnějších souvislostí. Uvádí, že tehdejší vliv francouzské královské domény na Svatou říši římskou doby vrcholného středověku byl značný a mnohostranný.

Pro šlechtu se formy francouzského života stávaly ideální aristokratickou normou. Pařížští kanovníci měli vliv na německé studenty, kteří do Paříže přišli kvůli výuce teologie. A Francie zapůsobila v Alsasku i světským uměním, nejvíce obrannými stavbami jako byly hrady a opevnění. Hradní architektura sehrála podle autorky v recepci gotiky v Porýní důležitou a dosud podceňovanou roli. Ruku v ruce se stavebními experty přicházeli i francouzští sochaři. Jim věnuje autorka zvláštní pozornost.

Především dokládá značný vliv katedrálního sochařství z Chartres, tj. autorů výzdoby severní a jižní předsíně chartreského chrámu. Andělský pilíř svým architektonických tvarem a baldachýny přímo přebírá jejich slovník forem, velmi podobná je i stylová orientace autorů plastik, jak dokládá jejich elegance i drapérie šatu.

Blízkost je taková, že podle autorky vedoucí dílny, která pracoval v jižní příčné lodi štrasburské katedrály, musel do Alsaska nutně přijít právě z Chartres.

Podobné analogie nejsou nějakým překvapením. Už na konci 19. století je třeba formuloval Karl Franck-Oberaspach. Autorka však dál rozvedla tyto příklady, někdy přesvědčivě, jindy méně. Podle ní se nejen kamenné plastiky, ale i vitraje z Chartres staly inspirací pro sochařskou výzdobu ve Štrasburku.

Bengelová tu poznámkami přispívá i k poznání sochařství v Chartres. Tvrdí např., že podobná skupina Ecclesie a Synagogy, jako je ve Štrasburku, byla až do roku 1793 umístěna i v předsíni severní příčné lodi v Chartres, což víme ze starého popisu, citovaného Marcelem Josephem Bulteauem v knize Monographie de la cathédrale de Chartres.

V dosti složité otázce chronologie sochařské výzdoby obou příčných lodí v Chartres má autorka snahu datovat ji nejpozději do doby kolem roku 1215, kdy předpokládá, že právě v této době se v Alsasku objevil mistr pocházející z Chartres, jenž do Štrasburku přinesl znalost aktuálního francouzského sochařství. Tento fakt je rozhodující!

Styl štrasburského sochařství se však podle ní nedá odvozovat jen z Chartres. Vliv tu měla i gotická katedrála v Sens a její výzdoba a také remešská katedrála (podobně jako v Bamberku), odkud také přicházely do Alsaska důležité tvůrčí impulzy. V letech 1233 - 1235, když se kvůli nepokojům přerušila v Remeši práce, odešla část pracovníků zřejmě i do Štrasburku, kde se pak podíleli na práci v hlavní lodi a při výzdobě lettneru.

Velmi cenné jsou historické kapitoly v knize Sabine Bengelové, které detailně objasňují fungování biskupství a kapituly, a také identifikují potencionální objednavatele.

Autorka tu pracuje s mnoha fakty a zabývá se i založením hutě nazývané zde „Werk Unserer Lieben Frau": tradované datum 1205 je falešné, a skutečně nejstarší záznamy o její existenci jsou až z doby mezi léty 1224 - 1228.

Kniha, bohatě vybavená mnoha dobrými fotografiemi, by neměla chybět v knihovně žádného odborníka na středověké sochařství přelomu 12. a 13. století.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Sabine Bengel, Das Strassburger Münster 1150-1230: Seine Ostteile und die Südquerhauswerkstatt, nakladatelství Michael Imhof Verlag, Petersberg 2011, 336 stran, doporučená cena 79 euro.

 

Internet:

http://www.imhof-verlag.de/2010/das-strassburger-muenster-11501230-die-ostteile.htm

 

Obsah knihy:

Inhaltsverzeichnis

Danksagung 9

I. Einleitung 13

II. Literaturbericht 15

III. Die Ostteile des Straßburger Münsters vor dem Eintreffen der Südquerhauswerkstatt 19

1. Der ottonische Vorgängerbau des Münsters 19

2. Historische Nachrichten und Quellen zur Baugeschichte 22

3. Die Renovierung der ottonischen Ostteile 23

3.1. Die Erneuerung der Krypta und der Andreaskapelle in der ersten Hälfte des 12. Jahrhunderts 23

3.2. Die Erneuerung der Ostwände des südlichen und nördlichen Querhauses 24

3.3. Vergleichbare Fälle der Rezeption ottonischer Bauformen 28

4. Der Neubau des Chor- und Vierungsbereiches um 1180/90 28

4.1. Die Andreaskapelle und der darüber liegende Raum 28

4.2. Die Südwand der Johanneskapelle 30

4.3. Die Apsis und die Vierung 32

4.4. Der Vierungsturm 35

4.5. Die westlichen Querhauswände 36

4.6. Kunsthistorische Einordnung und Datierung der Bauphase 38

5. Der Bau des Nordquerhauses und die Fortführung der Arbeiten am Südquerhaus (1190/1210) 45

5.1. Die Nordquerhausfassade 45

5.2. Die Seitenwände des Nordquerhauses 48

5.3. Erste Arbeiten am Südquerhaus: Die Portalwand und der Anschluss an die Westwand 50

5.4. Kunsthistorische Einordnung und Datierung der Bauphase 53

IV. Die Südquerhauswerkstatt - Architektur und Skulptur 62

1. Die Architektur der Südquerhauswerkstatt: Bauphase I 62

1.1. Die Johanneskapelle und der Kapitelsaal 62

1.2. Das Südquerhaus 68

1.2.1.Die Fassade 68

1.2.2. Die Ostwand des Südquerhauses 73

1.2.3. Die Westwand des Sudquerhauses 75

1.2.4. Der Gerichtspfeiler 77

2. Die Architektur der Südquerhauswerkstatt: Bauphase II 78

2.1. Erste Arbeiten am Langhaus 78

2.2. Der obere Abschluss der Südquerhausfasade un der gewölbeeinzug 82

2.3. Der weitere Bauverlauf (zweiter un dritter Langhausarchitekt) 83

Exkurs Erste Langhauspläne 84

3. Die Skulpturen der Südquerhauswerkstatt 86

3.1. Der Skulpturenschmuck des Südportals 86

3.1.1. Der Erhaltungszustand des Portals 86

3.1.2. Die Tympana und Türstürze 91

3.1.3. Ecclesia, Synagoge und Königsfigur 97

3.1.4. Die Gewändeapostel 102

3.2. Die Skulpturen des Gerichtspfeilers 107

3.3. Bauplastik und weitere Skulpturen der Südquerhauswerkstatt 110

4. Bautechnische Beobachtungen 116

5. Kunsthistorische Einordnung und Datierung der Südquerhauswerkstatt 121

5. l. Die Straßburger Thomaskirche 121

5.2. Die ehemalige Stiftskirche von Obersteigen 124

5.3. Der stilbildende Einfluss der Südquerhauswerkstatt 126

5.4. Die kunsthistorische Herleitung der Südquerhauswerkstatt in der Literatur 128

5.4.1. Architektur 128

5.4.2. Skulpturen 129

5.5. Kunst in Straßburg um 1200 133

5.6. Die französischen Vorbilder der Südquerhauswerkstatt 144

V. Topographie, Funktion und Bildprogramm der Ostteile des Münsters 159

1. Der Münsterbezirk im Mittelalter 159

2. Quellen und Überblick der Straßburger Münsterliturgie im Mittelalter 162

3. Die Ausstattung des ottonischen Münsters 163

4. Die Ostteile des Münsters 164

4.1. Der Chor, die Vierung und die Krypta 164

4.2. Das Nordquerhaus 165

4.2.1. Das Nordquerhausportal 166

4.2.2. Die Glasfenster 166

4.3. Die Chorkapellen 167

4.3.1. Die Andreaskapelle und der Sakristeisaal 167

4.3.2. Die Johanneskapelle und der Kapitelsaal 167

4.4. Der Kreuzgang 167

5. Das Südquerhaus 168

5.1. Zur Ikonographie der Südquerhausskulpturen 168

5.1.1. Das Marientod-Tympanon 168

5.1.2. Das Marienkrönungs-Tympanon 171

5.1.3. Das Grabtragungsrelief 171

5.1.4. Das Himmelfahrtsrelief172

5.1.5. Ecclesia, Synagoge und Königsfigur 173

5.1.6. Die Gewändeapostel 175

5.2. Der Weltgerichtspfeiler 175

5.3. Die Skulptur des hl. Arbogast 177

5.4. Die Glasfenster des Südquerhauses 178

5.5. Zur Funktionsgeschichte des Südquerhauses 179

5.5.1. Liturgische Aspekte 179

5.5.2. Das Südquerhaus im Rechtsleben der Stadt und als Ort des bischöflichen Gerichts 182

5.5.3. Zeitmessung am Südquerhaus 184

5.6. Die Quelle des Bildprogramms des Südquerhauses 184

5.6.1. Die Hohelied-Exegese im 12. und 13. Jahrhundert 185

5.6.2. Die Hohelied als Grundlage des Bildprogramms 186

VI. Überlegungen zu Auftraggeber, Finanzierung und Organisation des Straßburger Münsterbaus im frühen 13. Jahrhundert 189

1. Forschungsstand 189

2. Die Straßburger Bischöfe zwischen 1163 und 1244 190

2.1. Heinrich von Hasenburg (1181-1190) 190

2.2. Konrad von Hüneburg (1190-1202) 190

2.3. Heinrich von Veringen (1202-1223) 191

2.4. Berthold von Teck (1223-1244) 192

3. Die Rolle der Bischöfe und der Domkapitel beim Kathedralbau 193

4. Das Straßburger Domkapitel 194

5. Das Werk „Unserer Lieben Frau" und seine Stifter 196

5.1. Die Gründung des Frauenwerkes 196

5.2. Die Stifter des Frauenwerkes 197

5.3. Die Savina-Inschrift 199

5.4. Frauenfrömmigkeit und Stifterinnen im frühen 13. Jahrhundert 202

Fazit 204

VII. Zusammenfassung 205

Farbabbildungen 209

Anmerkungen 227

Quellen A 308

Abkürzungsverzeichnis 318

Ungedruckte Literatur und Quellen 319

Gedruckte Quellen 320

Literatur 322

Register 332

Abbildungsnachweis 333