knižní novinky detailpetersberg: pocta erhartovi, sochaři a řezbáři mezi pozdní gotikou a renesancí (ingenious magister. der augsburger bildhauer gregor erhart)

Petersberg: Pocta Erhartovi, sochaři a řezbáři mezi pozdní gotikou a renesancí (Ingenious Magister. Der Augsburger Bildhauer Gregor Erhart)

Mezi řezbáři a sochaři na přelomu 15. a 16. století patřili k výrazným umělcům Michel Erhart (cca 1440/1445 – po roce 1522) a jeho syn Gregor Erhart (cca 1469/1470–1540). Michel svého potomka a dědice vyškolil ve své dílně ve švábském městě Ulmu na jihu Německa, Gregor se pak jako samostatný mistr přesunul v roce 1494 do Augšpurku, tehdejšího centra obchodu a finančnictví.

O osudech Gregora Erharta stručně pojednává historik umění Michael Baxandall v knize The Limewood Sculptors of Renaissance Germany (New Haven, Yale University Press, 1995), která je nyní částečně přeložena do češtiny ve výboru Baxandallových studií otištěných pod odrazujícím názvem Inteligence obrazu a jazyk dějin umění (výbor uspořádala Milena Bartlová, přeložil Martin Pokorný, Praha 2019).

V kapitole Gregor Erhart a Augšpurk (v českém výboru s. 60-71) Baxandall tvrdí, že Gregor Erhart byl sice vynikající řezbář, ale pracoval v otcově tradici pozdní gotiky, takže v renesančním prostředí Augsburku nedosáhl zvláštních úspěchů. Prostě lpěl důsledně na tradici otcova odkazu a nezareagoval na nový italizující vkus bohatých objednavatelů, takže o něj přestal být větší zájem. Byl případ talentovaného tvůrce opravdu takto fatální?

Odpovědí na otázku je právě vydaná německé monografie, jejímž autorem je historik umění Manuel Teget-Welz. Publikace je jeho upravenou habilitací a představuje umělecký profil Gregora Erharta jako řezbáře a sochaře. Po monografii, kterou za války publikovala Gertrude Otto (Gregor Erhart, Berlin, Deutscher Verlag für Kunstwissenschaft,  1943), je to první souborná práce o díle Gregora Erharta.

Gregor začínal na otcových zakázkách. Autor mu připisuje dvě křídla s reliéfy Klanění tří králů a Narození Krista z oltáře v klášteře Blaubeuren, což byla jedna z největších zakázek jeho otce, navíc dodnes zachovaná v perfektním stavu a na původním místě. Pokud jsou tato křídla opravdu dílem Gregora, tak jasně prokazují, že mladík velmi záhy dosahoval kvalit svého otce.

Přesídlení mistra Gregora Erharta do Augšpurku nechápe Manuel Teget-Welz jako tvůrčí tragédii. Na příkladu Marie Magdaleny z pařížského Louvre (nazývané poeticky „La Belle Allemande“) ukazuje, že Gregor velmi rychle absorboval nové renesanční podněty. Jeho plastika, vzniká v letech 1516-1520, vyniká řezbářským mistrovstvím i uplatněním renesančního kontrapostu. Nejbližší paralely má v grafickém i malířském díle Albrechta Dürera.

Autor představuje umělcovu augšpurskou tvorbu v kontextu tamního řezbářství a kamenosochařství. Takže v knize se mj. podrobně zabývá dílem jeho tehdejších konkurentů jako byl Hans Daucher, Loy Hering nebo Sebastian Loscher. Gregor byl svými současníky obdivován. Ostatně o jehož tvorbu měl značný zájem i císař Maxmilián I. Habsburský, který mj. zaměstnával i Albrechta Dürera.

Z prací pro císaře kromě plastiky Panny Marie ochranitelky z Frauensteinu, vyniká zejména model pro stojící bronzovou postavu Elisabeth von Görz z císařského náhrobku v Hofkirche v Innsbrucku.

Ve shodě se Schädlerem (Alfred Schädler, Das Eichstätter Willibald-Denkmal und Gregor Erhart, v: Münchner Jahrbuch der bildenden Kunst, 1975, s. 65-88) připisuje Gregorovi Erhartovi monument věnovaný svatému Willibaldovi v Eichstättu, což je zcela mimořádné dílo z druhého desetiletí 16. století (dokončeno 1514), které prozrazuje důvěrnou znalost italské renesance. Autor předpokládá přímou Gregorovu cestu do Itálie a důvodem k ní mohla být zakázka na jezdecký pomník pro císaře Maxmiliána I.

Teget-Welz představuje také málo známou kamenosochařskou tvorbu. Vynikajícím dílem je třeba Gregorův kamenný Ukřižovaný Kristus (kolem 1521) ve františkánské kostele ve Schwazu v Tirolsku. Značnou pozornost autor věnoval také dalším náhrobkům a epitafům a také projektům pro zlatnická díla.

V samém závěru života byl Gregor Erhart v Augšpurku konfrontován s reformací. Musela to být pro něj otřesná zkušenost. Některá jeho významná díla byla totiž náboženskými radikály označena za katolické „modly“ a výrazně poškozena nebo záměrně zničena.

Polovinu knihy tvoří speciální studie k tématu života a díla Gregora Erharta. Druhou částí je pak podrobně zpracovaný katalog umělcova díla. Vše doprovází prvotřídní velkoformátové fotografie, které objevně v detailech i celku odhalují Erhartovo řezbářské a sochařské mistrovství. Na závěr knihy patří podrobné antologii dokumentů.

Publikace je zaslouženou poctou Gregorovi Erhartovi. Pro nás má značný význam i v tom, že umělecká díla rodiny Erhartů působila silným vlivem na řezbářství v jižních a jihozápadních Čechách, jak dokládá třeba tvorba Mistra velhartické archy nebo busty církevních otců z kaple hradu Švihova.

 

Peter Kováč

 

Teget-Welz, Manuel: Ingenious Magister. Der Augsburger Bildhauer Gregor Erhart, Petersberg bei Fulda, Michael Imhof Verlag, 2021, text německy, s. 384 (267 barevných fotografií), cena 89 eur.

 

Internet:

https://www.imhofverlag.de/buecher/der-augsburger-bildhauer-gregor-erhart/

 

Editace nakladatelství:

Publikation der Erlanger Habilitationsschrift aus dem Jahr 2017. Die reich bebilderte Künstlermonografie ist dem Leben und Werk Gregor Erharts gewidmet, der 1494 von Ulm nach Augsburg übersiedelte und dort zu einem der führenden Bildhauer der Dürerzeit avancierte. Zusammen mit seinem Schwager Adolf Daucher fertigte Erhart bis 1498 den Frühmessaltar für St. Ulrich und Afra sowie im Anschluss unter weiterer Beteiligung Hans Holbeins d. Ä. den Hochaltar für das Zisterzienserkloster Kaisheim. In den 1510er Jahren schuf Erhart mit dem Eichstätter Willibalddenkmal und der Pariser Maria Magdalena Schlüsselwerke der süddeutschen Renaissanceskulptur. Zu seinen prominenten Kunden zählten Kaiser Maximilian I. und der Augsburger Handelsherr Melchior Stuntz. Die Arbeiten Erharts wurden bis nach Tirol exportiert. Die Studie behandelt zudem weitere Bildhauer aus dem Kreis um Erhart, darunter Hans Daucher, Loy Hering und Sebastian Loscher.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru