Petersberg: Vedle cesta ke znovuzrození monumetálního sochařství ve středověku přes uctívání ostatků? (Anna Pawlik: Das Bildwerk als Reliquiar?)

Pokud je v názvu otázka, odpověd zní zpravidla ano. V případě knihy Anny Pawlik Das Bildwerk als Reliquiar? (Socha jako relikviář?) to však zcela a ve všem neplatí.

První část knihy je teoretická. Jde tam zejména o otázku, do jaké míry je stále aktuální stará téze Haralda Kellera (Zur Entstehung der sakralen Vollskulptur in der ottonischen Zeit, v: Festschrift für Hans Jantzen, Berlin 1951), že v raném středověku sochy v interiérech chrámů přímo souvisely s jejich rolí jako relikviářů.

Jinak řečeno, zda zrod soch madon a krucifixů v době karolinské nebyl umožněn „oklikou“ přes relikviáře a cesta ke znovuzrození monumentálního sochařství by tak vedla přes uctívání ostatků.

To, že do některých těchto sochy byly umístěny fragmenty relikvií, je povyšovalo v očích křesťanských věřících na cosi více než byly modly pohanů. Ostatně strach před idolatrií byl značný.

Na vitrajích pařížské kaple Sainte-Chapelle najdeme řadu příkladu, kdy se panovníci modlí k pohanským idolům – sochám, což je varování a výstraha před modloslužebnictvím. V katedrále v Chartres pod rozetou severní příčné lodi je jako příklad zavržení hodného chování krále modlitba k antické plastice.

Na otázku, zda velké sochy v době od 9. do 11. století, tj. především plastiky trůnící Panny Marie s dítětem a Krista visícího na kříži, existovaly i jako relikviáře, nám dobové písemné prameny moc odpovědí nedávají, takže hlavní svědectví nabízí sama sochařská díla.

Autorka zohledňuje nejen jejich ikonografii, ale také části opomíjené - jako použitý materiál, polychromii, techniku zpracování, kombinaci materiálů. Pochopitelně velkou pozornost věnuje různým otvorům pro umístěná relikvií, skrytým i zjevným schránkám v sochách, a také poloze těchto otvorů, jejich velkosti, zdůraznění nebo zakrytí.

Vše je fotograficky pečlivě dokumentováno, zejména odvrácená strana plastik, jejich podstavce – trůny, záda nebo horná část hlav, což málo kde zájemce najde.

Celá jedna kapitola je věnována vztahu plastik a církevních obřadů, tedy liturgickému kontextu v jakém se interiérové sochy nacházely. S tím souvisí také detailní pozornost věnovaná jejich umístění v chrámech.

Otázka funkce sochařských děl hraje klíčovou roli. Rozlučme se  jednoduchými závěry. Některé plastiky se staly unikátními stránkami pro relikvie, jiné ale nikoliv. Otázka proč jednou ano a podruhé nikoliv, nastoluje problém. Nutno také říci, že dostupnost relikvií vztahujících se k Panně Marii a ke Kristovi byla až do vydrancování Konstantinopole v roce 1204, značně omezená soustředila se jen na ojedinělé a poměrně vzácné případy.

Druhá část knihy je katalogem vybraných 47 plastik, ovšem pouze z oblastí náležejících pod Svatou říši římskou. Katalog je velice obsáhlý a přináší řadu důležitých faktů, fotografií a restaurátorských zjištění. Významná je otázka autentičnosti, tedy co je opravdu původní, a co bylo doplněno později.

Ke každé plastice je také edice dokumentárních textů – středověkých i barokních. Toto je velmi důležitý základ pro další interpretace. Jsou to různé nápisy, záznamy v inventářích, kronikářské poznámky.

Každý detailní průzkum bádání spíše komplikuje a činí ho složitějším, což je i případ této knihy připravené s pověstnou německou důkladností. Zájemce tam najde i nové poznatky k takovým dílům jako je Gero – Krucifix z katedrály v Kolíně nad Rýnem nebo Zlatá madona v Essenu.

Peter Kováč

Anna Pawlik, Das Bildwerk als Reliquiar?: Funktionen früher Großplastik im 9. bis 11. Jahrhundert, Verlag Imhof, Petersberg 2013, s. 352, 30,6 x 22,8, cena 49,80 eur

Anotace nakladatelství:

Gegenstand der Arbeit ist die frühmittelalterliche Großplastik Nordeuropas großplastische Bildwerke aus Holz und/oder Metall, die zwischen dem 9. und 11. Jahrhundert im Reichsgebiet nördlich der Alpen entstanden.

Die in den vergangenen Jahren vorangetriebenen und größtenteils publizierten Konservierungsmaßnahmen und Untersuchungen haben eine Bestandsaufnahme aller erhaltenen und in Schriftquellen überlieferten großplastischen Kruzifixe und Madonnen ermöglicht.

In einem Katalog sind die kunstwissenschaftlichen, historischen und konservatorischen Einzelbefunde der Objekte den überlieferten Schriftquellen zur Seite gestellt. Bei der Auswertung der Befunde stehen die Bearbeitung von großplastischen Bildwerken im frühen Mittelalter allgemein, die nachweisbaren Reliquien und deren Unterbringung, die Aufstellungsorte der Objekte sowie deren Zugänglichkeit im Vordergrund.

Internet:

http://www.imhof-verlag.de/978-3-86568-813-2.html