Polsko: Obchod století. Polsko koupilo Leonardovu slavnou Dámu s hranostajem!

Polsko zakoupilo unikátní sbírku umění rodiny Czartoryskich, kterou za 100 miliónu eur prodal státu šestasedmdesátiletý Adam Karol Czartoryski. Ačkoliv se může zdát částka obrovská, jde prakticky o velkorysý dar. Součástí nákupu je totiž jeden z nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinci Dáma s hranostajem a nádherná krajina slavného nizozemského malíře Rembrandta. Dámu čili portrét Cecilie Galleraniové během posledních dvaceti let viděly milióny lidí na celém světě. Obraz pojištěný oficiálně na 300 miliónů eur (7,5 miliardy korun) nedávno putoval téměř nepřetržitě po Evropě - byl v Římě, Budapešti, ve Varšavě, v Madridu, Berlíně a v Londýně. Už z výše pojistky je zřejmé, že Polsko udělalo obchod století. V soušasné době je Leonardo vystaven v krakovském zámku Wawel.

Peter Kováč

Příběh Dámy z hranostajem

Rod Galleraniů pocházel z toskánské Sieny, města krásných žen a schopných finančníků, kteří v dějinách bankovnictví vymysleli směnky. Dědeček Cecilie Sigerio Gallerani se staral o finance milánského vévody Filippa Marii Viscontiho. Otec Cecilie Fazio vlastnil četné nemovitosti a její strýc Bartolomeo byl vysokým soudním úředníkem.

Když šedesátiletý Facio zemřel v prosinci 1480 na urologické problémy, o rodinu s nedospělými dětmi se dál starala matka Margherita, rozená de Busti. Mladičkou Cecilii chtěla co nejdříve provdat, ale domluvená svatba byla zrušena kvůli věnu. Poté si šikovná dívenka sama vybrala mocného ochránce - nekorunovaného vládce Milána Lodovica Sforzu.

Historikové rozřešili záhadu, kde se ti dva potkali. Lodovico dával v milánské rezidenci dvakrát v týdnu audience poddaným a Cecilie spolu se svými bratry před něj předstoupili na jaře 1489 s žádostí o navrácení pozemků, které byly zabaveny jejich otci. A šestatřicetiletý Sforza se do dívky, mladší o dvacet let, okamžitě zamiloval.

A od té chvíle měla rodina Galleraniů nebývalou protekci. Když bratr Cecilie Sigerio Gallerani zabil v hádce medika Francesca Taverneho, Lodovico zabránil krevní mstě a usmířil obě rodiny, což se jistě neobešlo bez vévodova finančního daru.

Lodovico Sforza byl vychytralý a neurvalý sobec - mstivý, lakomý a bez morálky. Jeho kratochvílí byla jízda na koni a lov, oblíbil si i míčové hry a miloval krásné ženy. Cecilie nebyla první. Než ji poznal, měl už tři nemanželské děti se třemi různými ženami.

Ovšem Cecilie se stala Lodovicovou největší favoritkou. Aproto pověřil svého dvorního malíře Leonarda da Vinci, aby namaloval její portrét. I Leonardo ve vzdělané dívce s literárním talentem nalezl zalíbení. Její obraz jako Dámy s hranostajem je namalován s obrovskou pečlivostí, nicméně není ve všech detailech dokončen. Sforza zjevně jednoho dne ztratil trpělivost s Leonardovou nebývalou tvůrčí loudavostí...

V době, kdy Cecilie navštěvovala Leonardův ateliér a spala v Lodovicově ložnici, si měl Sforza brát za ženu Beatrici d'Este. Občas se tvrdilo, že kvůli milence sňatek oddaloval, ale důvod byl v tom, že Beatrice byla nedospělá. Svatba se nakonec konala v lednu 1491. Nešlo o sňatek z rozumu. Lodovico měl Beatrici rád. Ambasador z Ferrary Giacomo Trotti, jemuž vděčíme za zprávy o poměrech na milánském dvoře, uvádí, že jí při každé možné příležitosti věnoval šperky nebo drahé šaty.

Ale nemenší pozornost věnoval Sforza i krásné Cecilii. Když mu 3. května 1491 v Miláně porodila syna Cesara, Lodovico byl nadšen a s novinkou se netajil ani před svojí ženou Beatricí. Dvůr tehdy pobýval ve Vigevanu kvůli každoroční jarní slavnosti, takže Sforza se vypravil za Cecilií až 9. května. Zastavil se cestou v kostele Sant'Eustorgio u hrobu Petra Mučedníka a tady se pomodlil za svého syna, o něhož se pak pečlivě staral.

A Cecilii věnoval darem značný majetek. Mimo jiné k němu patřil i palác Dal Verme v Miláně, ale kvůli jeho úpravám milenka dál žila vedle manželky na milánském hradě Sforzů. Byla tu ubytovaná ještě celých 13 měsíců poté, co se Lodovico oženil.

Takže není pravda, jak se tvrdilo, že by Beatrice Cecilii vyhnala. Naopak byla vůči ní tolerantní. Považovala ji za konkurentku spíše z hlediska dvorského života, tedy v oblékání a v přízni intelektuálů než jako milenku v posteli svého manžela. Krásná Cecilie si vydržovala společnost uměleckých přátel. Sama se věnovala poezii, sbírala knihy, měla na svou dobu velkou knihovnu. A v komnatách jí visel nádherný portrét od Leonarda.

Až v červenci 1492 se Cecilie provdala za Lodovica Carminatiho de Brambilla, zvaného Bergamino, který měl majetky v okolí Cremony. Hrabě měl štěstí. Získal nádhernou ženu, značný majetek i přátelství vládce Milána. Sforza na Cecilii nezapomněl, ač si časem našel další milenku Lucrezii Crivelliovou, dvorní dámu své ženy. Když v lednu 1497 Beatrice d'Este zemřela, Lodovico v době smutku vyhledal znovu Cecilii - a za další věrné služby jí údajně věnoval Madonu s dítětem od svého malíře Leonarda da Vinci.

O osudu Sforzovy vlády rozhodla prohraná bitva na jaře 1500 s Francouzi. Lodovico prchal z bojiště v převlečení za švýcarského žoldáka, ale byl poznán a ve Francii vsazen do vězení na zámku Loches.

Cecilie před Francouzi utekla do Mantovy, kde ji přijala Isabella d'Este, sestra Lodovicovy manželky Beatrice. Italský badatel Siro Nulli tvrdil, že z této doby našel dokumenty o značném sexuálním apetitu Cecilie, ale dopisy prý dnes nejsou k nalezení. Pokud je to pravda, vztah se netýkal Leonarda, který o ženy z hlediska sexu nejevil zájem.

Cecilie byla ve vyhnanství v Mantově dva roky a restituce zabaveného majetku se dočkala, až když se na trůn v Miláně dostal v roce 1512 Massimiliano Sforza a Cesare, syn Cecilie a Lodovica, mu stál po boku téměř jako spoluvládce. Cecilie tehdy zájem věnovala především literatuře. Spisovatel Matteo Bandello ji učinil hrdinkou svých slavných novel.

Cecilie zemřela osamělá ve věku 63 let v roce 1536 v S. Giovanni in Croce - mnoho let před tím si smrt vzala všechny aktéry jejího životního příběhu, milence, manžela, malíře, a dokonce i syna. Leonardo da Vinci na ni nikdy nezapomněl - ještě v roce 1515, tři roky před svou smrtí, jí poslal dopis adresovaný „božské a milované" Cecilii.

Peter Kováč