Praha: 400 let vil Benátska (nakladatelství Jalna)

Už v polovině 14. století psal toskánský kronikář Giovanni Villani, že patřilo k oblíbeným zvykům, aby si bohatí měšťané po vzoru antických Římanů postavili za městem paláce, mnohem honosnější, než jaké měli uvnitř hradeb Florencie. Jeden z nich popisuje Giovanni Boccaccio v Dekameronu (překlad Radovan Krátký): „Řečené sídlo leželo na malém kopečku poněkud vzdáleném od našich cest a porostlém různými stromy a křovisky, jejichž listí se zelenalo, takže naň bylo milo pohledět. Na vrcholu kopce stál palác s krásným a velkým nádvořím uprostřed, s lodžiemi, sály a komnatami, z nichž každá byla sama o sobě překrásná a vyzdobená pozoruhodnými veselými malbami: vůkol se rozkládaly trávníky a líbezné zahrady, studny s nesmírně svěží vodou a sklepy plné drahocenných vín.“ Na čas se tam uchýlila společnost mladých Florenťanů a krásných Florenťanek, aby v radovánkách a příjemné zahálce přežili mor, který zasáhl jejich rodné město.

Oba záznamy dokládají už ve 14. století oblíbenost toho, co nazýváme vily. Měly smysl reprezentační, rekreační, i hospodářský. Z tohoto hlediska zajímají historiky mapující dobový všední život i slavnosti, nebo historiky věnující se hospodářským dějinám. Vily jsou současně velkým uměleckohistorickým tématem, který se stal populární mj. zásluhou historika umění Jamese S. Ackermana, autora knihy The Villa (Form and Ideology of Country Houses). Na českém knižním trhu se nyní objevila speciální publikace věnovaná vilám v oblasti Benátska. Autory jsou Kamila Kubelíková a Martin Kubelík, název knihy vystihuje vše podstatné: 400 let vil Benátska (1404-1797). Časové vymezení je dáno počátkem ovládnutí pevninské oblasti severovýchodní Itálie Benátčany a konec dobytím Benátek Napoleonem, což vedlo k zániku Benátské republiky.

Kamila Kubelíková vystudovala architekturu na univerzitě v Praze a dlouhodobě se věnuje architektonické fotografii. Martin Kubelík vystudoval architekturu a dějiny architektury na univerzitách v Cambridge a v Cáchách, působil jako řádný profesor a vedoucí architektonického ústavu na univerzitě v Evropě a v USA. Má za sebou početné studie o benátských vilách ve Venetu, které publikoval v prestižních zahraničních časopisech a sbornících, především italsky a anglicky. V roce 1997 vyšla speciálně i v časopise Umění jeho studie Genius Loci – Enigma Loci, Palladiovy vily v reálném prostředí a v „I guattro libri dell´architettura. Jeho životním tématem je především tvorba geniálního architekta Palladia.

Počátky benátských staveb na italské pevnině autoři sledují od samých počátku, kdy ještě u nich zcela převládal nad estetikou a architektonickou velkolepostí účel čistě hospodářský související se zemědělstvím. Jde o tzv. casone, venkovské stavby, kde součástí nevelkého domu s jednoduchým půdorysem byly pokoje, jídelna, kuchyně, ale také chlévy, dílny, sýpka a sklad zemědělské produkce. Za jednu z nejstarších vil považuje Kubelík dochovanou stavbu Villa Dal Zotto ve Venegazzú, datovanou do let 1405-1409.

Pozornost autoři věnují uspořádání vil, zejména tzv. „benátské dispozici“, její ideální podobě, ale i reálné modifikaci v architektonické praxi. Vrcholem knihy je pochopitelně architektonická aktivita Palladia, ale kniha je věnována také období experimentů, před jeho nástupem. Benátčané žijící ve městě na ostrovech, kde byla až na výjimky pouze voda a architektura, toužili po otevřené krajině, takže samo zemědělství a produkce potravin bylo jen jedním z důvodů existence vil.

Ohledně Palladia může být český čtenář na text docela dobře připraven. Jednak vyšla česky popularizující monografie německého historika umění Manfreda Wundrama (2009) a hlavně máme z 50. let český překlad Palladiova traktátu Čtyři knihy o architektuře, kde sám autor podrobně představuje svoje projekty (Libuše Macková, Miroslav Korecký, Andrea Palladio: Čtyři knihy o architektuře, Praha 1958, nové vydání 2022).

Autoři upozorňují na četnost literatury o Palladiovi, ale nespokojili se pouze s bilancí dosavadních názorů. Přináší vlastní osobní postřehy i nové otázky pro bádání. Dokládají, že většina jeho vil může být pochopena jen ze vztahu k benátské tradici venkovské architektury jako součást zemědělského komplexu.

Značnou pozornost věnují vile Emo ve Fanzolu, která dokonale představuje sladění dvou funkcí: zemědělsko-ekonomické a společensko-reprezentativní. Zajímavý je výklad velké rampy vily Emo, která podle Kubelíkových zřejmě sloužila mj. k sušení zrna, kdy se využívalo i jejího natočení k jihu. Podnětnou úvahu věnují holubníkům v rámci architektury vil a uvádí, že to jsou vlastně přestavěné obranné věže, protože stavbu, která by vlastníkovi umožňovala obranný účel jako centrum odporu, by Benátky vyvlastnily podle zákona přijetého senátem v červnu 1520.

Další rozbory se týkají především vily Maser čili Vily Barbaro a vily La Rotonda ve Vicenze. Podrobná je analýza reprezentativní a služebné cirkulace v interiéru vily. U výkladu La Rotondy s kopulí uprostřed je zajímavé poukázání na normansko-muslimské stavby na Sicílii jako je La Cuba a La Zisa. Tato kontinuita v Itálii určitě existovala, podobně jako u některých vlivných staveb Fridricha II., které neplnili vždy jen obrannou funkci (Castel del Monte).

Velký význam přikládají Kubelíkovi půdorysům Palladiových vil a jejich harmonickému uspořádání. Na to už kdysi upozornil Rudolf Wittkower ve svojí knize Architectural Principles in the Age of Humanismus, publikované poprvé v roce 1949. Autoři poukazují na vztahy mezi hudební harmonii a architektonickou harmonií. Škoda, že tato pasáž není více rozvedena – hudba totiž hrála v dějinách Benátek stejně významnou roli, jako jejich proslulé malířství. Bádání ohledně půdorysů je pečlivě doloženo v podrobných tabulkách. Závěr knihy je pak věnován „post-palladianismu“ v letech 1580-1797.

Tématem knihy není historie objektů a jejich majitelů, ale ani výzdoba a její ikonografie – jde prostě především o umělecko-historický rozbor architektury s využitím nemodernějších stavebně historických průzkumů. Dějiny architektury jsou současně viděné ale z širokého společenského i politického záběru. K poznání vil využívají autoři detaily z benátských obrazů, staré kresby a fotografie, ale také dobové mapy.

Není to vždy jednoduché čtení. Pochopení vyžaduje studium a soustředění. Na své čtenáře má Kubelíkovi nemalé nároky a předpokládají vzdělaného čtenáře, obeznámeného alespoň v základech s touto problematikou. Řada důležitých faktů je dávána do poznámek, které jsou v tomto případě nejen orientací v literatuře, ale i integrální součástí textu, jeho doplňkem a návodem k dalším úvahám.

Kniha je skvěle vybavena půdorysy a nákresy a velkolepými fotografiemi, které v plné kráse představují nádheru benátských vil. Český čtenář tak má k dispozici velice fundovaný přehled pohledu na architekturu benátských vil od 15. do 18. století. Je to i velkolepá pozvánka k návštěvě Itálie! Úvod knihy je ve čtyřech jazycích. Z hlediska odborného bych dal přednost obsáhlému resumé celé knihy v angličtině, protože úvod je velmi obecný a nenabízí vše, co kniha Kamily Kubelíková a Martina Kubelíka přináší.

Peter Kováč

Martin Kubelík, Kamila Kubelíková, 400 let vil Benátska 1404–1797, nakladatelství Jalna, Praha 2022, kniha vázaná, 216 stran, 299 barevných fotografií, doporučená cena 950,– Kč

https://www.jalna.cz/knihy

Studie Martina Kubelíka Genius Loci – Enigma Loci, Palladiovy vily v reálném prostředí a v „I guattro libri dell´architettura je volně k dispozici zde (rok 1997, číslo 6):

http://www.digitalniknihovna.cz/knav/periodical/uuid:c731eb30-0e38-11e2-93d8-005056a60003