Praha: Akademický atlas českých dějin – impozantní dílo zobrazující vývoj našeho státu od pravěku po současnost

Nakladatelství Academia vydalo monumentální „Akademický atlas českých dějin“, který na první pohled zaujme svými rozměry 29,5 krát 42 krát 6 centimetrů. Všichni milovníci map a historie si přijdou na své, i když studium atlasu a vlastně i pouhé listování v něm jsou při jeho velikosti docela náročné. Nejedná se o publikaci, kterou by si čtenář vzal do postele, nebo by se s ní pohodlně uvelebil v křesle, či na gauči. Přesto je to úžasné a úctyhodné dílo, které dlouho nebude překonáno.

Na vzniku Akademického atlasu českých dějin se podílel početný kolektiv autorů, odborníků z Historického ústavu Akademie věd a katedry geomatiky Fakulty stavební ČVUT.

Poslední akademický atlas, tehdy ještě československých dějin vyšel v roce 1965. Ten časem zastaral a nový atlas jej má samozřejmě nahradit, nebo spíše doplnit. Úplně nejlepší by bylo mít po ruce oba dva atlasy, protože ve starším je řada map, které jsou zajímavé a důležité, ale v novém chybí. Je málo pravděpodobné, že zájemce má po ruce oba atlasy, přesto musíme za klad nového atlasu považovat zařazení seznamu všech map atlasu z roku 1965.

Atlas neobsahuje pouze mapy, kterých je několik set, ale najdeme v něm i velké množství různých doplňujících fotografií, faksimilií, tabulek, grafů, kreseb a rekonstrukcí.

Reprezentativní dílo je rozděleno do celkem pěti oddílů: České země v pravěku, Středověk, Raný novověk, Novověk a „Moderní dějiny“, tedy dějiny od roku 1918 do současnosti. Každá část je uvozena základním textem, který přibližuje sledované období. Mnohem důležitější jsou ale doprovodné texty k jednotlivým kapitolám a mapám. Jejich autorům se většinou přehledně podařilo přiblížit danou problematiku.

Samozřejmě, že dílo, jakým je Akademický atlas českých dějin, nemůže postihnout úplně všechna témata, která se nabízejí, a tak některé mapy, které bychom v historickém (dějepisném) atlase s jistotou očekávali, v něm bohužel chybí (za všechny plánky některých důležitých, kupř. bitev u Lipan nebo na Bílé hoře). Je jasné, že autoři museli vybírat z velkého množství témat a problémů. V úvodním textu celé publikace se však nedočteme, podle jakého klíče.

Nejméně map je podle očekávání věnováno pravěku. To ale neznamená, že by jednotlivé mapy zasvěcené tomuto období byly zcela odbyté, nebo neměly žádnou vypovídací hodnotu. Naopak jsou zajímavé a vhodně doplněné kupř. rekonstrukcemi vybraných archeologických nalezišť, fotografiemi archeologických nálezů nebo snímky letecké archeologie.

Velká pozornost je věnována středověku (celkem 74 kapitol), jehož konec je vymezen rokem 1526. První mapa je věnována Sámově říši, jejíž přesný rozsah není znám. Dále následují očekávané mapy Velké Moravy a Čech na počátku 10. století. Z „nových“ map zaujmou např. hned dvě znázorňující svět podle kronikáře Kosmy, první zobrazuje Evropu, druhá pak české země. Z dalších stojí určitě za zmínku pohřební místa českých panovníku ve středověku, patrocinia ve středověkých Čechách, itineráře a rezidence vybraných českých králů nebo mezinárodní politika krále Jiřího. Nechybí kapitoly přibližující vesnickou a městskou kolonizaci.

Rozsáhlý prostor je vymezen rovněž ranému novověku (celkem 50 kapitol), který končí vládou synů Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Ze sledovaného období máme mnohem více informací než ze středověku, proto i jednotlivé mapy jsou podrobnější a propracovanější.

Jedná se o období řady především společenských změn, které se promítly i do historických map. Zároveň jsou k dispozici i dochované dobové mapy, které umožňují další náhled na sledovaná témata. Před námi se objevují např. mapy rybničních soustav, proměn české barokní krajiny, mapy konfiskací a další. Hned několik kapitol je zasvěceno náboženským otázkám v období před a také po Bílé hoře (např. náboženská emigrace, poutní místa, novokřtěnci u nás…).

Dlouhému 19. století (od roku 1790 do roku 1914, resp. 1918) je věnováno celkem 90, často velice zajímavých kapitol. Bylo to období velkých a zásadních změn často ekonomického rázu. Jedním z typických projevů těchto změn byla urbanizace, která byla spjata nejen s rozvojem průmyslu, ale i zemědělství a dopravy (hlavně železniční).

Přiblížena je také hospodářská situace v českých zemích, došlo k rozvoji obchodu a rovněž bankovnictví, do popředí se dostali významní podnikatelé, z nichž někteří měli vliv i na proměny krajiny. „Českou“ společností zmítaly rovněž národnostní problémy. Velká pozornost je věnována i politice, zejména pak po událostech revolučního roku 1848 a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867.

Hned několik kapitol je věnováno dobové kultuře (architektuře, divadlům, muzeím, knihovnám, galeriím), několik map také přibližuje vývoj nižšího i vyššího školství.

Škoda, že ve čtvrtém oddílu je malá pozornost věnovaná první světové válce (tři kapitoly s celkem čtyřmi mapami).

Očekávalo by se, že největší část atlasu by měla být věnována soudobým dějinám, tedy událostem a vývoji po roce 1918, resp. od roku 1945. Ve skutečnosti tomu tak není (celkem 40 kapitol). I když je u některých kapitol i více než pět map, zasloužilo by si dané období svůj vlastní atlas, který by pak určitě „narostl“ do přibližně stejných rozměrů jako celý akademický. Snad se časem dočkáme.

Celkově je na škodu, že není více map zasazeno do celoevropského kontextu. Jistě by bylo u některých témat zajímavé srovnání alespoň s okolními zeměmi, ne-li s celou Evropou.

Slabinou některých map, kupř. vztahujících se k vojenským akcím je jejich častá nepřehlednost a z toho vyplívající nesrozumitelnost. Bohužel pak ani doprovodné texty kapitol nejsou pomůckou k jejich lepšímu porozumění.

Mnozí zájemci o mapy a historii rádi srovnávají a hledají souvislosti. Proto by jistě uvítali, kdyby některé mapy byly na protilehlých stranách, aby se dalo lépe srovnávat. Bohužel v akademickém atlase tomu tak není.

Také jistě překvapí, že některé kapitoly atlasu jsou zcela bez map. Právě v nich se pak uplatňují různé tabulky a grafy (např. u politických stran). Kapitoly pak získávají spíše podobu jakýchsi obsáhlejších encyklopedických hesel.

Je škoda, že součástí krásného atlasu není CD se všemi v knize vytištěnými mapami, které by umožnilo všem zájemcům prohlédnout si mapy kupř. na monitoru počítače. Každý by si zároveň mohl vybranou mapu podle vlastního uvážení zvětšit.

I když jsem v závěru uvedl několik výtek, musím konstatovat, že „Akademický atlas českých dějin“ je nádhernou a úctyhodnou publikací, která potěší všechny milovníky map i naší historie. Je zároveň velice podnětným dílem, jež vybízí nejen k přemýšlení, ale i hledání četných souvislostí.

Marek Zágora

Eva Semotanová – Jiří Cajthaml a kol., Akademický atlas českých dějin, Academia, Praha 2014, 559 stran, doporučená cena 2990 Kč

Z obsahu:

I. ČESKÉ ZEMĚ V PRAVĚKU (Martin Gojda)

II. STŘEDOVĚK (Robert Šimůnek – Josef Žemlička a kol.)

III. RANÝ NOVOVĚK (Eva Chodějovská – Jiří Mikulec – Kateřina Bobková-Valentová a kol.)

IV. NOVOVĚK (Aleš Vyskočil – Jan Hájek a kol.)

V. MODERNÍ DĚJINY (Petr Prokš a kol.)

Internet:

http://www.academia.cz/akademicky-atlas-ceskych-dejin.html