zaujalo nás detailpraha: alegorie jara – nejslavnější dílo florentské renesance v pondělí 6. 4. večer na čt art

Praha: Alegorie jara – nejslavnější dílo florentské renesance v pondělí 6. 4. večer na ČT art

 

ČT Art uvádí od ledna mimořádně zajímavý francouzský dokumentární cyklus Tajnosti slavných obrazů, který zájemce o dějiny umění detailně zasvětí do tajemství kompozic a ikonografie slavných obrazů. Každý díl je věnován jednomu slavnému obrazu. Dva týdny je dokument k dispozici pro zájemce na internetu. Nenechte si ujít tento mimořádný cyklus!

 

Nový díl: Sandro Botticelli a Alegorie jara

Snad nikdo nezosobňuje ideály florentské renesance tak přesvědčivě jako malíř Sandro Botticelli (1444/5 - 17. května 1510). V jeho době dominovaly městu umělecké dílny Verocchia a Ghirlandaia. Právě u nich studovali Michelangelo a Leonardo da Vinci. Sandro žádného tak velkého následovníka neměl, a přesto zůstal vedle svých konkurentů po dlouhou dobu tím nejobdivovanějším. Miss Florencie v jeho době byla krásná Simonetta Vespucciová. Stála mu prý modelem k těm nejkrásnějším obrazům, v nichž Botticelli zobrazil biblické hrdinky i pohanské bohyně, nejčasněji polonahé či v rouše Evině. Své osudové modelce dával malíř i podobu cudné Panny Marie. Televizní dokument nás seznámí s nejslavnějším Botticelliho obrazem: Alegorií jara. (SK)

 

Smart Secrets of Great Paintings / Allegory of Spring by Sandro Boticelli, 26 minut, rok výroby 2017

 

PREMIÉRA

ČT art pondělí 6. 4. 21:40

OPAKOVÁNÍ

ČT art úterý 7. 4. po půlnoci 01:05

ČT art neděle 12. 4. po půlnoci 01:25

 

Pořad lze na internetu sledovat zde:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12442690664-tajnosti-slavnych-obrazu/

 

Jak vypadala Simonetta Vespucciová - Marilyn Monroe florentské renesance?

Simonetta Vespucciová, rozená Cattaneová, byla pohledná blondýnka, kterou bychom mohli považovat za Marilyn Monroe florentské renesance. Její půvaby opěvovali básníci a platonicky se do ní zamiloval nekorunovaný vládce Florencie Giuliano Medici, jenž vystupoval jako její rytíř a ochránce.

Když Simonetta v dubnu 1476 ve třiadvaceti letech zemřela na tuberkulózu, bylo mrtvé tělo veřejně vystaveno ve Florencii a slavní literáti prohlašovali, že dívka zvítězila i nad smrtí, neboť její pobledlá tvář prý působila půvabněji než za života. Tvrdí se, že všechny krásky na obrazech Sandra Botticelliho jsou jejím portrétem. Je to pravda? Jak skutečně vypadala?

Na otázku hledali odpověď historikové umění, kteří loni připravovali Botticelliho výstavu ve Frankfurtu nad Mohanem. Vše vypadalo jednoduše.

Ve sbírkách zámku Chantilly u Paříže najdeme podobiznu blondýnky (obr. 2), která je označena výrazným nápisem jako Simonetta Vespucciová. Autorem malby byl Florenťan Piero di Cosimo, kterému však bylo necelých patnáct let, když florentská kráska zemřela. Věrný portrét to nemůže být. Ale je to vůbec Simonetta?

Už v roce 1970 zjistili francouzští restaurátoři, že nápis se jménem byl na plochu obrazu přidán dodatečně - až na konci 16. století, sto let po smrti Vespucciové. Navíc dívka je namalována s obnaženými prsy a takto se v renesanci portrétovaly pouze prostitutky. A do této kategorie Simonetta rozhodně nepatřila.

Narodila se v roce 1453 v Janově nebo v Portovenere jako dcera šlechtice Gaspara Cattanea, jenž ji jako šestnáctiletou provdal za Marca Vespucciho z bohaté toskánské rodiny, náležející k oporám ve Florencii vládnoucích Medicejů. Tedy žádná kurtizána, ale dáma z nejlepší rodiny. Obraz Piera di Cosima se dnes právem považuje za portrét luxusní prostitutky. Zřejmě měla přezdívku Kleopatra, a proto má na krku hada jako připomínku romantické smrti staroegyptské královny, kterou uštkla kobra.

Při hledání skutečné podoby Simonetty Vespucciové se zájem badatelů soustředil na působivý Botticelliho portrét (obr. 1), který už od 19. století patří ozdobám Städelova muzea ve Frankfurtu nad Mohanem a zobrazuje půvabnou blondýnku. Dívka má zvláštním způsobem upravené vlasy. Na zátylku jsou zapleteny společně s perlami do tvaru, kterému se říkalo vosí hnízdo. A vosa (italsky vespa) byla v erbu rodiny Vespucci!

V renesanci se podobné zašifrované symboly používaly často. Když si Vespucciové objednali od Botticelliho obraz Venuše a Marse, který je dnes v londýnské Národní galerii, tak za hlavou boha války umělec přimaloval záměrně vosí hnízdo. Závěr zněl slibně: díky frankfurtskému portrétu konečně víme, jak vypadala Simonetta, kultovní hvězda Florencie!

Ale v dějinách umění není nikdy nic stoprocentně jisté. Jistou pochybnost vyvolal šperk, který má dívka z frankfurtského obrazu zavěšený na krku. Jde o kamej čili zdobený drahý kámen, na němž je vyryt příběh z antické mytologie. Malíř vzácné dílo naprosto přesně reprodukuje. Jenže tuto kamej koupil Lorenzo Medicejský až v roce 1487. Kdysi sice byla v majetku města Florencie, ale když se Botticelli narodil, nacházela se už v Římě, v pokladnici papeže. Takže malíř ji mohl spatřit, až když se vrátila do Florencie a dostala se do sbírky Medicejů. To ale byla Simonetta už jedenáct let mrtvá...

Ve Städelově muzeu je nyní obraz označován za ideální portrét Simonetty Vespucciové. Básníci mrtvou krásku přirovnávali k věčně mladé nymfě a tak ji namaloval i Botticelli jako trvalou památku pro další generace. Svoji roli při objednávce díla zřejmě sehrál fakt osudové náhody. Platonickým zbožňovatelem Simonetty byl Giuliano Medici, prominentní člen vládnoucí rodiny, vystupující jako rytíř Vespucciové. Simonetta zemřela 26. dubna 1476, Giuliano byl zavražděn 26. dubna 1478.

Pro podobné náhody měli renesanční lidé - uctívající astrologii - vzácné pochopení, takže to byli možná Medicejové, kteří si s odstupem let a po obnovení své moci objednali u Botticelliho „osudové" portréty zemřelé Simonety i zavražděného Giuliana jako vzpomínkou na zlaté časy Florencie. Rytíř a jeho dáma! Giulianův portrét opravdu existuje. Má prakticky stejné rozměry jako frankfurtský obraz a je dnes chloubou Národní galerie ve Washingtonu. Je to náhoda nebo šlo o záměr?

Faktem zůstává, že Botticelli Simonettu znal. Vespucciové patřili mezi jeho mecenáše a on sám vyrůstal v sousedství domu, kde kráska žila. Určitě ji viděl a patrně si udělal i kresbu její tváře. Ostatně od Giuliana Mediciho dostal zakázku na praporec, který měl šlechtic s sebou na rytířském turnaji v lednu 1475. Víme, že na něm bylo vyobrazení Minervy, a protože Giuliano bojoval jako rytíř Simonetty, je téměř jisté, že bohyně na praporu měla její podobu.

Prapor byl s pietou přechováván ve sbírkách Medicejů, žel poslední záznam o jeho existenci je z roku 1492, kdy se dělal inventář rodového sídla v Palazzo Medici. Naštěstí se ale zachovala Botticelliho přípravná kresba k tomuto dílu a existuje také tapiserie, která věrně reprodukuje Minervu z Giulianova praporce - v roce 1491 ji nechal utkat francouzský opat Guy de Baudreuil. A jako antická bohyně je na kresbě i tkanině vyobrazena podobná dívka, jakou najdeme i na slavných obrazech Venuše a Mars nebo Primavera. Je to další podpůrný důkaz k tvrzení, že Simonetta utkvěla Botticellimu natrvalo v hlavě a že se k ní ve fantazii vracel pokaždé, když chtěl namalovat zosobnění nadpozemské krásy.

Peter Kováč

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru