Praha: Česká secese profesora Petra Wittlicha (Karolinum)

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako „secese“ (odštěpení) z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu „secese“, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze (1905), vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století.

In the 1890s, activities of the association of young artists, a result of the „secession” from the traditional art structures, unfolded in Prague, mirroring events in Munich, Vienna and Berlin. The association set as its main goal the promotion of new modern art. The Mánes Association of Fine Artists was in the center of this grouping around the young generation and in 1896 began publishing its own periodical, Free Trends. From the opening of the first exhibition in 1898, this association was a significant representative of Czech artistic culture. The association saw France as a model for its artistic orientation, which helped them overcome local nationalistic interests, although the leadership of the journal and association, which included outstanding art and literary critic F. X. Šalda, architect Jan Kotěra, sculptor Stanislav Sucharda, and painter Jan Preisler, followed the entire international artistic scene. The fight to fulfil the ideal of modern art was demonstrated in the very term of „secession,” when the next generation, appearing after the ground-breaking exhibition of Edvard Munch’s works in Prague in 1905, brought about a crisis with their shift to the most current trend, Cubism. The scholar unfolds this dramatic development in Czech art as a gradual crystallization of three main programmatic trends: naturalist-impressionist, symbolist and ornamental-decorative tendencies. Although they were put into effect independently, their mutual relationship endows Art Nouveau with a deeper artistic meaning and disrupts the general understanding which tends to view Art Nouveau as an eclectic decorative style that faded with onset of the 20th century.

(anotace nakladatelství Karolinum)

Česká secese profesora Petra Wittlicha

Už ve třetím vydání a s doplněným textem i s trochu jinou obrazovou přílohou se k českému čtenáři dostává kniha historika umění Petra Wittlicha Česká secese. Sám jsem jako student dějin umění zažil jeho přednášky o secesi, kdy pro nás otevírali svět umění Wagnera, Gaudího, Kotěry nebo Mackintoshe. Pro Wittlicha se secese stala klíčovým tématem. Když se jeho kniha objevila poprvé – v nakladatelství Odeon v roce 1982–, stala se významnou událostí. Možnost vrátit se k textu a vycizelovat svoje názory může Wittlichovi závidět leckterý z historiků umění.

Cesta k zhodnocení secese nebyla přímočará. Na přelomu 19. a 20. století se zrodilo umění nazývané Art Nouveau, Modern Style, Jugendstill, Secesse. Jak rychle rozkvetlo, tak upadlo v zapomenutí a stalo se dokonce něčím opovrženíhodným. Odsuzovala se dekorativnost i zdánlivá povrchnost secese. Až po druhé světové válce došlo ke změně. Přelomem v hodnocení české secese se stala objevná výstava v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou v roce 1966.

Wittlich se v knize zaměřil na estetické i historické okolnosti, postihl význam a přínos secese i její české specifiky. Na secesi lze hledět různým způsobem. Vnímat ji jen jako ornament uplatněný v užitém umění a architektuře, definovat ji jako na hnutí mladých umělců v opozici vůči akademismu, či spatřovat v ní úsilí o dobový Gesamtkunstwerk čili všeobjímající umělecké dílo spojující dohromady různé umělecké obory, od hudby až poi malířství a architekturu.

Wittlichovi šlo vždy o široké pojetí. Z hlediska stylu, ikonografie, politiky i společenských a morálních hodnot. Intenzivně ho vždy zajímali dobové diskuse o smyslu umění, proces tvůrčího hledání a objevování, střetávání tradice a modernosti, chápání procesu umělecké konvence a invence. Čtenář v knize objeví výstižné a přesné hodnocení takových osobností jako byl Marold, Pirner, Mucha, Bílek, Preisler, Váchal, Sucharda, Jurkovič, Kotěra, Preissig, Slavíček a Kupka.

Wittlich českou secesi přirovnal ke kruhu do kterého je vepsán trojúhelník. Tři vrcholy trojúhelníku tvoří tendence naturalistická, symbolická a ornamentálně dekorativní. „Podstatné je,“ píše autor, „že každá z těchto tendencí postihovala svým zaměřením určitou oblast, z níž teoreticky i prakticky vzniklo nové umění: naturalistická zvýraznila vztah k předmětné přírodě pomocí zrakového smyslu, symbolistická vztah k obrazotvornosti fantazijních představ a ornamentálně dekorativní syntaktickou základnu výtvarně formálního projevu. Navzájem se tyto tendence doplňovaly ve smyslu nové jednoty vidění, představování a výtvarného vyjadřování.“

Secesní tvorba je tak představena v nečekaných souvislostech a vzájemných vazbách. Wittlich se dívá na svět české secese z široké perspektivy, ale posuzuje jeho význam i v detailech. Triptych Jaro Jana Preislera z roku 1900 v knize představuje tak, jak by historik florentské renesance oprávněně postavil do centra dobového malířského dění obraz La Primavera Sandra Botticelliho.

Propojení širokého záběru s detailní analýzou je pro Wittlichovo pojetí příznačné, stejně jako hluboká znalost tehdejší estetických názorů a dobových tvůrčích polemik. Autor má dar toto vše vyjádřit zajímavě a čtivě, takže čtenář má neustále dojem, že nejen objevuje nové souvislosti, ale že přímo účastní dobrodružství, jaké nabízí příběh umění. Aktualizovaná kniha Česká secese je i po osmatřiceti letech kulturní událostí a stává se trvalým Wittlichovým uměleckohistorickým odkazem.

Peter Kováč

Petr Wittlich, Česká secese, Praha Karolinum 2020, 496 stran, formát 24 × 26,5 cm, cena 1200 Kč

Internet:

https://karolinum.cz/knihy/wittlich-ceska-secese-23536