dějiny umění detailpraha: cesta sochaře augusta rodina za malířem jožou uprkou na moravské slovácko

Praha: Cesta sochaře Augusta Rodina za malířem Jožou Uprkou na Moravské Slovácko

O Augustu Rodinovi se obecně vědělo, že nerad cestuje. Zásluhou Josefa Mařatky, kterého slavný francouzský sochař přijal do svého ateliéru a učinil ho svým pomocníkem i jakýmsi sekretářem a tlumočníkem, se však stal zázrak. Rodin na jeho četné prosby vyrazil vlakem do daleké Prahy na otevření výstavy, kterou mu na jaře 1902 uspořádal umělecký spolek Mánes.

Příjezd Rodina v květnu 1902 do Prahy se stal událostí. Jednašedesátiletého umělce čekalo nadšené vítání davů i oficiální přijetí na radnici a také několik uměleckých banketů uspořádaných na jeho počest. Toto vše, i jeho výstava v pavilónu pod zahradou Kinských, bylo důkladně zmapované, málo se však vědělo o Rodinově výletu za Jožou Uprkou, malířem, který dal francouzský impresionismus do služeb moravského folklóru.

Až katalog pražské Uprkovy výstavy, která byla před šesti roky ve Valdštejnské jízdárně, nabídl nová a zajímavá fakta o Rodinově ojedinělém výletu na jižní Moravu.

Impulzem k cestě se zřejmě stalo Rodinovo večerní setkání 31. května se studenty ze Slovácka v pražské hospodě U Kupců, což organizovala až magicky přitažlivá Zdenka Braunerová. Hned druhý den vyrazil Rodin na Moravské Slovácko. V jeho doprovodu byla řada umělců, mezi nimi i Alfons Mucha, který secesními plakáty dobyl celou Paříž.

Po prohlídce Moravského krasu a Macochy přijela výprava do Hodonína, kde hosty kromě představení Zeyerova Radúze a Mahuleny čekala prohlídka výstavy moravských a slovenských umělců v Besedním domě. Dominovaly jí obrazy Joži Uprky, který sám patřil k organizátorům přehlídky. V dobovém katalogu se o Uprkových obrazech Moravského Slovácka psalo takto: „Napřed hleděli zaraženi novostí způsobu, jakým věc podával. Ale konečně přemoženi přesvědčením zvolali všichni: Tak jsme to cítili, tak jsme to chtěli."

I Rodin byl zjevně nadšen, takže se vypravil přímo za Uprkou do jeho domu v Hroznové Lhotě. Dvanáct kočárů doprovázeli jezdci v krojích na bohatě ozdobených koních z Rohatce, ze Strážnice a z Vlčnova. Rodin se mezi nimi mohl cítit doslova jako král. Reportáž s mnoha fotografiemi přinesl aktuálně časopis Zlatá Praha.

V dobovém tisku se tehdy psalo: „Cesta z Hodonína do Hroznové Lhoty byla velkolepá. Banderia provázela nás až do Hroznové Lhoty. U obcí, jimiž jsme projeli, čekala představenstva obcí, školní mládež, vyparáděné děvčice a snad i celá dědina. Podáno po starodávnu chleba a soli a pohár vína. V Hroznové Lhotě rušno a živo: té slávy tu snad nebylo a nebude. Pero je slabo a v tom radostném rozvíření věru je za těžko dojmy shrnout. Hudci vesele hrají, chlapci cifrují, tančí, zpívají a mezi nimi sedí Rodin a spokojeně naslouchá skvostné melodii starodávné Umrem, umrem, ale neviem kedy."

U Joži Uprky v Hroznové Lhotě se sešli četní hosté, bratři Mrštíkové, Dušan Jurkovič, Alfons Mucha, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Miloš Jiránek. Celou noc hrála horňácká cimbálka primáše Trny, moravské víno teklo proudem. Podle historičky umění Heleny Musilové, spoluautorky pražské výstavy, sám Uprka vládl němčinou, ale francouzsky asi nemluvil, ač pobýval i v Paříži. Vše mu překládala Zdenka Braunerová. Navzdory jazykové bariéře se Rodin v domě Uprky zjevně cítil jako doma a strávil tu celé odpoledne. Dokonce byl tak dojat, že mladičké Anežce Uprkové daroval prsten.

Braunerová ve vzpomínkách napsala: „Uprka, srdečný a pohostinný, vítal hosty, častuje je jako bůh na Olympu. Chodilo se s chalupy do zahrádek, ze zahrádek do ateliéru, z ateliéru do sklepa, kde pan Martin, bratr Uprkův, statný kněždubský sedlák, pln důstojnosti s koštýřem v ruce vždy plným ohnivého vína, vznášel se od sudu ku skleničkám, od hosta k hostu. Rodin prohlížel si zde vše se zájmem a byl v rajské náladě."

Rodin obdivoval nejen Uprkovy malby, ale celou jeho domácnost, lavice, truhly, almárky i okna chalupy, které byly pomalovány lidovými ornamenty. Žel porovnat Rodinovy dojmy s dnešní realitou nejde. Pokud dnes přijedete do Hroznové Lhoty, tak vás místní raději odkážou na nedaleký Kněždub, kde je krásně zrekonstruovaný dům bratří Uprků a v místním kostele jsou Uprkovy secesní malby, kde i Panna Maria je zobrazena ve slováckém kroji. Dům v Hroznové Lhotě, který mj. vytvořil originální architekt doby secese Dušan Jurkovič, je v dezolátním stavu.

S odstupem času, a zejména, když dnes porovnáme dílo Augusta Rodina, které otevíralo cestu modernímu evropskému sochařství, s tvorbou Joži Uprky, jež je cele orientovaná na regionální venkovské tradice, připadá nám schůzka obou umělců jako setkání španělského dobyvatele Hernána Cortése s aztéckým vládcem Montezumou, ale sám Rodin by toto srovnání nepřipustil. Na Moravském Slovácku se zjevně cítil jako doma a cestu považoval za pouť k pramenům evropské civilizace, jejíž prapůvod spatřoval v řecké antice.

Braunerová třeba líčí Rodinovo značné zaujetí slováckými kroji a výšivkami. Ve vzpomínkách píše: „Podívejte se, pravil ke mně prohlížeje si cíp barevně vyšitého fěrtúšku štíhlé mladé krasavice, podívejte se na tuto pestrotu barev, je v nich harmonie, jakou sneslo jen oko Řeků. Cítím, že jsem tu na antické půdě nejstarší kultury..."

Nadšení bylo opravdové. Petr Vašát, znalec Uprkova díla, objevil Rodinův dopis, který je vřelým a nijak oficiálním, ale o to více upřímným poděkování Jožovi Uprkovi za nezapomenutelné setkání v Hroznové Lhotě. Návštěva se vryla nesmazatelně do sochařových vzpomínek, jak to uváděla řada Čechů a Moravanů, kteří se později s Rodinem ve Francii setkali.

 

PhDr. Peter Kováč

Obr: Rodin s umělci na procházce v Hroznové Lhotě, 2. 6. 1902 (zleva: první dvojice: Auguste Rodin, Alfons Mucha, druhá dvojice: Miloš Jiránek /bez kabátu/ a Josef Mařatka, Joža Uprka za Jiránkem), LA PNP, fond Fotoarchiv, Sbírka negativy, A. Rodin na Moravském Slovácku. Reprodukce z katalogu pražské výstavy.

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru