Praha: Cesty a poselstva burgundského šlechtice, diplomata, špeha a básníka Guilleberta de Lannoy

Centrum medievistických studií AV ČR a UK v Praze vydalo v nakladatelství Scriptorium překlad zajímavých cestopisných zápisků významného burgundského šlechtice, diplomata, špeha, básníka a "zjezdilce" v jedné osobě, Guilleberta de Lannoy (1386 až 1462). Tomu se v 15. století podařilo procestovat téměř celou Evropu a zavítal dokonce do Egypta a dvakrát do Jeruzaléma. Jako diplomat se osobně zúčastnil významných dobových jednání a bojů. Sám je ale nepovažoval až za tak významné. Překlad byl pořízen ve spolupráci českých a francouzských medievistů.

Samotnému překladu cestopisu předchází rozsáhlý úvod, který tvoří čtyři studie. V první z nich nazvané Křesťanstvo v ohrožení: náboženské konflikty a křižácké projekty první poloviny 15. století přibližuje Pavel Soukup snahy o oživení myšlenky křížových výprav v 15. století. Rané patnácté století "neznalo" jen křížové výpravy do Svaté země a proti Turkům v Evropě, kteří již několik let zaměstnávali vojska Zikmunda Lucemburského a jeho spojenců, ale ohnisek boje proti "nevěřícím" bylo poměrně více, např. Pyrenejský poloostrov nebo Pobaltí. Účast na křížové výpravě byla jednou z možností, jak zvýšit svou mezinárodní prestiž, a pro šlechtu znamenala příležitost propojit osobní zbožnost s rytířskými ideály, jež byly stále živé. Vedle bojů proti muslimům se objevily dokonce i myšlenky na navázání dialogu s islámem, který byl v té době považován za jednu z křesťanských herezí. Doboví vzdělanci byli ale většinou proti.

Studie francouzského medievisty Oliviera Marina Filip Dobrý, Burgundsko a křížové výpravy nastiňuje trnitou cestu burgundské větve rodu Valois k vytvoření jednoho z nejvýznamnějších státních útvarů 15. století. Všímá si hlavně klíčových momentů, jež vedly ke vzniku silného Burgundska, které bylo schopno konkurovat Francii. Hlavním "tvůrcem" silného Burgundska byl vévoda Filip Dobrý (1419 až 1467), jenž obratně využil své diplomacie a "vydobyl" pro Burgundsko velmocenské postavení. Marin se zabývá také významem a funkcemi burgundského "dvora", který ve své době převyšoval sousední dvory knížecí i královské. Nejvíce textu věnuje křižáckým aktivitám Filipa Dobrého, které však nikdy nebyly úplně realizovány. Burgundský vévoda dobře věděl, že sám nemá šanci kruciátu uskutečnit, proto hledal vhodné spojence, z nichž ale většina na poslední chvíli od účasti ustoupila. Marin rozlišuje několik etap Filipovy blízkovýchodní politiky: od pouhého okrajového zájmu až po mohutnou propagandu na uskutečnění křižáckého tažení, která vyvrcholila roku 1454 tzv. Bažantí přísahou. Nadšení s příprav ale brzy opadlo. Filipův syn Karel Smělý pak v otcově "křižácké" politice nepokračoval.

Medievista Jaroslav Svátek se již dlouho zabývá osobností Guilleberta de Lannoy, o čemž svědčí i jeho studie Životní dráha Guilleberta de Lannoy ve světle jeho cestopisu a ostatních pramenů. Na základě důkladného studia dostupných pramenů seznamuje čtenáře s rodinou de Lannoy a hlavně s autorem cestopisných textů, který je představen zejména jako schopný diplomat a blízký dvořan Filipa Dobrého. Ten jej pak pověřoval důležitými úkoly, jako byla např. v letech 1421 až 1423 uskutečněná diplomaticko-špionážní cesta do zemí, kam mohla směřovat případná křížová výprava. Na svých cestách zavítal také do Prahy a dokonce až do dalekého Novgorodu, kam ho zavedla spíše zvědavost než nějaké poslání. Jaroslav Svátek přibližuje také Guillebertův rodinný život, i když prameny převážně mlčí.

Autorem poslední studie Spisy středověkých cestovatelů jako podnět "k poutím mimo vyšlapané stezky" je Martin Nejedlý, který se již řadu let věnuje pramenům literární povahy. Představuje Guilleberta jako básníka, jehož balady se nám dochovaly, a snaží se o jejich interpretaci, či spíše chce naznačit, co může z kurtoazní poezie 15. století vyčíst historik století jednadvacátého. Hojně cituje z děl některých dalších „cestovatelů" konce 14. a první poloviny 15. století. Přímo se nabízí srovnání zápisků "našeho" burgundského diplomata s dílem dalšího burgundského špeha, Guillebertova současníka, rytíře Bertrandona de la Broquière, jehož dílo „Zámořská cesta" působí kompaktněji a dokončeným dojmem. Lze určitě souhlasit s názorem Martina Nejedlého, že Guillebert chtěl své dílo později rozšířit, ale už se mu asi nenaskytla příležitost dát dílu konečnou podobu.

Samotné Cesty a poselstva jsou rozděleny rovněž do čtyř částí: nejprve se začteme do záznamů z Cest v letech 1399 až 1423, pak následují Poutě, přesněji výčty poutních míst a památek, které tam lze navštívit. Velice zajímavou částí jsou Zprávy, v nichž jsou u každého města uváděny i velice důležité informace např. o vodě, které mohly být později využity během křižáckého tažení. Poslední částí jsou pak poznámky ze zbývajících cest.

Publikace je zajímavá i díky bohatému barevnému i černobílému obrazovému doprovodu (celkem 111 položek), jenž je nedílnou součástí knihy. Jedná se o podobný "skvost", jakým je beze všech sporů hodně oceňovaná kniha Martina Nejedlého Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků z roku 2007, jež byla vydána ve stejném nakladatelství. Většina vyobrazení je pak u nás publikována vůbec poprvé! Kniha Cesty a poselstva je velice poutavým čtením, jež přináší medievistům řadu zajímavých podnětů.

Marek Zágora

Guillebert de Lannoy: Cesty a poselstva, Centrum medievistických studií a Scriptorium, Praha 2009, 264 stran, doporučená cena 313 Kč.