Praha: CIVILIZACE A UMĚNÍ – televize Prima Zoom nabízí v sobotu 2. února další díl mimořádně zajímavého dokumentárního seriálu BBC (téma: Renesance)

Sobota 2. 2. 22:05 hodin (repríza v úterý 5. února ve 13:10 hodin)

Civilizace a umění (5): Renesance

V roce 1550 probíhalo velmi zvláštní soupeření, které mělo dokázat, zda je křesťanská Evropa lepší než islámská Osmanská říše. Aktéry tohoto soupeření byli Michelangelo a Mimar Sinan. Sultán Sulejman Nádherný chtěl dokázat, že islám je lepší než křesťanství, a proto nechal stavět v té době největší stavbu světa, dnešní Sulejmanovu mešitu. Tato mešita měla být lepší než z křesťanského chrámu přestavěná Hagia Sofia.

Vatikán zareagoval přestavbou baziliky sv. Petra. Bylo to ostatně potřeba, už kolem roku 1500 se starý chrám rozpadal. Na plánu nové baziliky začal pracovat Donato Bramante.  Bramante je jedním z prvních významných architektů počínající renesance. Sám byl ovlivněn pracemi svého současníka, Leonarda da Vinciho. Bramante si jako inspiraci vzal antické stavby. Na zkoušku si postavil kostelík v mnohem menším měřítku. Bramanteho následovník, Michelangelo Buonarroti, všechna svá díla tvořil s ohledem na jejich umístění v prostoru. To je také znát na stavbě baziliky sv. Petra. Jenže Michelangelo se pokusil sledovat na dálku i postup stavby mešity v Istanbulu. Michelangelo si pro svou představu postavil velký dřevěný model.

Roku 1552 byl základ baziliky dokončen a stavitel na oslavu tohoto slavného dne uspořádal pro dělníky velkou slavnost. Právě Michelangelo je mužem, který renesanci výrazně ovlivnil. Tento stavitel si celý život velmi vážil takzvané „ars“ – řemeslnické zručnosti. Tvrdil však, že na to, aby se řemeslník změnil v umělce, musí mít i invenio – vynalézavost. Právě v tuto chvíli začíná vznikat kult umělce.

Centrem evropské renesance byla ovšem Florencie. Právě zde působil „zlatník z Florencie“, Benvenuto Cellini. Cellini nepokrytě záviděl Michelangelovi jeho úspěch. V centru Florencie stála socha Judity od Donatella, kterou místní kvůli useknuté mužské hlavě (Holofernes) chápali jako zosobnění odporu proti vládnoucí rodině Medicejů. Vládce města, Cosimo de Medici zadal proto Cellinimu úkol vytvořit mužskou sochu, která by tentokrát držela ženskou useknutou hlavu. Tak vznikl Perseus s hlavou Medusy. Právě Cellini si chtěl touto sochou dokázat, že je největším ze současných umělců. Faktem je, že jeho Perseus je dodnes inspirací i pro současné sochaře.

Zatímco umělci v Evropě byli ctěni a chápáni jako jedineční, renesance na východě probíhala úplně jinak. Nejvýznamnější východní říše té doby, indická Mughalská říše, se stala místem, kde došlo k propojení perských mešit s hinduistickými chrámy. Vznikl tak klasický indický umělecký styl. Ten se vyznačoval naturalistickou malbou a tvorbou zdobených knih. Největšího rozkvětu tento styl dosáhl za vlády panovníka Džahángíra.

Právě za něj místní umělci, které panovník platil a ve své podstatě je i vlastnil, do svého umění zakomponovali také západní prvky malby. Džahángírův umělec je nejenom nesvobodný, musí dokonce tvořit podle očekávaných schémat a je neznámý. Sláva patří zadavateli práce, panovníkovi.

Renesance však v Evropě spěla ke svému konci. Umělcem, u něhož se objevují barokní prvky, je geniální malíř Caravaggio. Tento rváč, buřič a zřejmě i několikanásobný vrah maloval takovým způsobem, že jeho vrstevníci byli ohromeni. V jeho dílech je realismus a naturalismus. Obraz Madonny di Loreto přesně zobrazuje obyvatele Itálie 17. století.

Další umělkyní, která porušovala pravidla, byla Artemisia Gentileschiová. Nejenom že jako žena pronikla mezi malíře, ale navíc byl její styl syrově realistický. Za její tvorbou je zřejmě prožitek vlastního znásilnění, nespravedlivého soudního procesu, který musela podstoupit, aby dokázala, co se jí stalo, a zklamání z toho, když násilník dostal nedostatečný trest, který ani nevykonal. Její dílo je tak významné a ve své době uznávané, že se stala i dvorní malířkou Karla I. Stuarta. Renesance však už ustupuje následujícímu baroku. Diego Velázquez je malíř, v jehož díle se ještě objevují prvky renesance, nicméně je to už barokní malíř. Velázquez je považován za jednoho z nejinteligentnějších umělců své doby.

(TV Prima ZOOM)