Praha: Dějiny evropské architektury Václava Mencla pokračují čtvrtým dílem o gotickém umění (Národní památkový ústav)

Zásluhou historičky umění Heleny Soukupové vychází ve vzorné edici čtvrtý díl Dějin evropské architektury Václava Mencla, jednoho z předních českých odborníků. Mencl zemřel při dopravní nehodě 27. července 1978 v Sušici v jihozápadních Čechách a zůstal po něm rukopis dějin architektury od antiky po 20. století, který zamýšlel jako jednodílnou příručku pro studenty.

Odkazu se ujala jeho žačka Helena Soukupová a díky velkorysosti Národního památkového ústavu ze zamýšlené stručné příručky vzniklo dílo v pravdě monumentální. Čtvrtý díl je věnován gotické architektuře. Text je velmi stručný, ale Soukupová ho doplnila aktuálními poznámkami, které upřesňují okolnosti vzniku staveb, připomínají jejich historii a doplňují i Menclem stručně naznačený význam pro dějiny evropského umění. Bez jejího značného podílu by kniha nikdy neměla tuto reprezentativní podobu!

Mencl člení gotiku na tři vývojové fáze. Předklasickou (raná gotika), klasickou (vrcholná gotika) a poklasickou (pozdní gotika). Hlavní pozornost v raném a vrcholném období věnuje Francii, ale v knize je naznačen i významný podíl Anglie a Španělska. Značnou pozornost Mencl věnuje poklasické gotice ve střední Evropě. Vysoce ocenil zejména Petra Parléře, který svým architektonickým dílem „otevřel dveře pozdní gotice“.

Mencl byl velkým znalcem gotické konstrukce. Ostatně jeho kniha České středověké klenby z roku 1974 zůstává trvale zdrojem poznání o středoevropské stavební technologii. On však v architektuře nespatřoval jen stavební dovednost i odvahu hlavních mistrů gotických stavebních hutí. V křížových klenbách, lomených obloucích, odlehčených stěnách s barevnými sklomalbami hledal i to, co kdysi Max Dvořák zformuloval do věty „umění jako projev ducha“. Mencl tím navazuje na významné osobnosti evropské kultury, kteří nám zformulovali svoje často těžko popsatelné dojmy z ohromujících gotických staveb. Uvedu dva příklady:

Jean de Jandun, teolog a profesor na Pařížské univerzitě, popisoval v roce 1323 návštěvy královské pařížské kaple Sainte-Chapelle (v Menclově knize je jí věnována velká pozornost) těmito slovy: „Když tam člověk vkročí, připadá si, jako by byl přenesen do nebe, a nikoli neprávem se domnívá, že vstoupil do jedné z nejvýznamnějších komnat ráje.“ Druhý názor nabídl Wolfgang von Goethe, když vyjádřil osobní dojmy z návštěvy gotického dómu ve Štrasburku: „Celou moji duši naplnil neznámý a intenzivní pocit – mohl jsem se jím rozechvívat i opájet, ale nemohl jsem ho poznat ani vysvětlit, protože se skládal z tisíce jednotlivostí spojených harmonicky v jeden celek. Takové jsou prý nebeské radosti a já jsem se tam znovu a znovu vracel, abych si nadpozemských slastí stále užíval.“

Mencl byl gotickou architekturou obdobně ohromen, ale jako historik umění se snažil úžas Jeana de Jandun i Wolfganga von Goethe „objektivizovat“ a vložit přímo do uměleckohistorické analýzy. O klášterním kostele v Saint-Denis, který přesvědčivě považuje za raně gotickou stavbu (existují o tom stále polemiky), píše, že jeho „tektonická soustava je plně spiritualizována“, a tuto myšlenku rozvádí na dalších místech knihy. Mencl o tom uvažoval prakticky souběžně s historikem umění Ervinem Panofským, který jednu ze svých klíčových studií nazval Gothic architecture and scholasticism (poprvé publikována v roce 1951) a věnoval se v ní paralelám mezi myšlenkovými postupy středověkých architektů a středověkých teologů.

Kniha je luxusně vybavená bohatou fotodokumentací a také řadou plánů a půdorysů. Velkou atrakcí knihy jsou Menclovy půdorysy významných staveb i s jeho podrobnými poznámkami. Helena Soukupová tyto kresby získala v Menclově archivu a v knize jsou publikovány zcela poprvé.

Peter Kováč

Václav Mencl, Dějiny evropské architektury IV., editorka vydání Helena Soukupová, Národní památkový ústav, Praha 2024, s. 511.

Internet:

https://www.npu.cz/e-shop