Praha: Dějiny křížových výprav Hanse Eberharda Mayera vydalo v českém překladu nakladatelství Argo

Jedním z největších fenoménů středověku jsou křížové výpravy. Zejména v posledních letech se také u nás zvýšil zájem o dějiny kruciát, a proto byly vydány překlady některých novějších prací věnovaných středověkým křížovým tažením (kupř. „Svaté války. Dějiny křížových výprav“ Christophera Tyermana) a rovněž začaly vycházet překlady narativních pramenů k jednotlivým výpravám (hlavně v rámci edice Memoria medii aevi – Paměť středověku nakladatelství Argo).

Nakladatelství Argo se pokouší navázat na vlnu zájmu o kruciáty a vydalo jako šedesátý třetí svazek Edice Historické myšlení úspěšnou a dnes vlastně již klasickou knihu německého medievistky Hanse Eberharda Mayera „Dějiny křížových výprav“, která poprvé vyšla v polovině 60. let minulého století a v samotném Německu se dočkala již deseti vydání. Mayer dokázal během let, která uplynula od prvního vydání, reagovat na nejnovější výsledky bádání, text opravil, doplnil a částečně zkrátil, díky čemuž je jeho kniha stále aktuální a dokáže oslovit širokou veřejnost.

Zájemce o dějiny křížových tažení si jistě pomyslí, že o jednotlivých kruciátách už bylo napsáno vše a že každý nový překlad je pouhým opakováním toho, co již bylo uveřejněno dříve. Mayerova kniha je ale jiná, než většina titulů, které u nás doposud vyšly. Autor totiž věnuje zvýšenou pozornost vývoji v jednotlivých křižáckých státech.

Stejně jako všechny práce začíná i Mayerova kniha „zrozením“ myšlenky křížových výprav. Sleduje a pojmenovává jejich příčiny, přibližuje jejich politický, hospodářský a kulturní dopad nejen na Svatou zem, přesněji celou oblast východního Středomoří, ale i středověký Západ.

Autor se v celkem čtrnácti kapitolách věnuje výpravám do Svaté země, jejichž hlavním cílem bylo osvobodit Jeruzalém s Božím hrobem. Největší pozornost zaměřil na první a druhou kruciátu, které určily ráz těch následujících. Svůj výklad pak dovádí až do roku 1291, kdy křižáci museli opustit poslední významnější křesťanskou baštu, přístav Akkon.

Jak již bylo uvedeno výše, je velkým kladem publikace důraz kladený na vznik a vývoj jednotlivých křižáckých (křesťanských) států. Většinou jedna celá kapitola přibližuje průběh a výsledky konkrétního tažení, další kapitola pak chronologicky navazuje a představuje komplikovaný vývoj v křesťanských státech na Východě, z nichž některé existovaly téměř dvě stě let. Tyto kapitoly jsou často rozsáhlejší než samotný výklad průběhu jednotlivých kruciát.

Určitě nejpřínosnější je osmá kapitola nazvaná „Vnitřní vývoj křižáckých států ve 12. a 13. století“, která nabízí nový pohled na jejich fungování i život v nich. Dozvídáme se, jak to v těchto státečcích vypadalo nejen po stránce politické a vojenské, ale také po stránce společenské, náboženské, hospodářské a kulturní. Rovněž se dočteme o vztazích mezi křesťany a zbytkem obyvatelstva, tedy především Židy a muslimy. Některé problémy jsou sice jen nastíněny, ale přesto vybízejí k dalšímu bádání a také přemýšlení.

Již ve své době byla velice kritizována čtvrtá křížová výprava (1198-1204), která se zásadním způsobem odchýlila od svého původního cíle, a nakonec došlo k dobytí Konstantinopole, tehdejšího největšího křesťanského města. Po jeho dobytí bylo ustanoveno tzv. latinské císařství, jehož prvním císařem se stal jeden z křižáků, Balduin Flanderký. Mayer vyprávění o tomto tažení doplňuje ještě o výklad o celém franském Řecku a dovádí jej až do roku 1311, kdy došlo k útoku na Athénské vévodství. V posledním odstavci pak ještě přibližuje osudy vybraných řeckých ostrovů, které si udržely svou samostatnost déle, např. Kréta kapitulovala před Osmany až v roce 1669.

Pozornost věnuje také dětské křížové výpravě z roku 1212. Pouze okrajově pak zmiňuje křížová tažení, která se uskutečnila např. proti Slovanům, na Pyrenejský poloostrov nebo proti albigenským.

Jednotlivými taženími od páté kruciáty až po sedmou a osmou, v jejichž čele stál francouzský král Ludvík IX., se Mayer již podrobně nezabývá. Nezajímá jej jejich samotný průběh, ale zejména jejich dopad na situaci v křižáckých státech. Na druhé straně si podrobněji všímá diplomatických jednání, která probíhala na Východě a jejichž vrcholem pak byla křížová výprava císaře Fridricha II. z let 1228 a 1229, která měla zásadní následky pro Svatou zem.

Mayer chce přiblížit vývoj ve všech oblastech, které křižáci během svých tažení ovládli. Jednou z nejvýznamnějších oblastí, která měla hrát důležitou roli i v období tzv. pozdních křížových výprav, byl Kypr. Právě dějinám tohoto ostrovního království, které se od konce 12. století stalo významnou křižáckou základnou, věnuje část dvanácté kapitoly a dovádí svůj výklad až do roku 1489, kdy ztratilo svou samostatnost, a Kypr ovládli Benátčané.

Ve 13. století vtrhli do Přední Asie Mongolové, s nimiž dokonce od roku 1245 počítali křesťané ve svých plánech na další boj o Svatou zem. Po zhroucení systému mongolské veleříše ale z těchto plánů nakonec sešlo.

Kniha Hanse Eberharda Mayera „Dějiny křížových výprav“ je velice podnětným čtením. Přináší odlišný pohled na problematiku středověkých kruciát, než je tomu u většiny podobných prací. Čtenář má jejím prostřednictvím jedinečnou možnost nahlédnout i do běžného života obyvatel křesťanských států na Východě. Určitě si najde své čtenáře.

Marek Zágora

Hans Eberhard Mayer, Dějiny křížových výprav, Argo, Praha 2013, 404 stran, doporučená cena 398 Kč.

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/189074/dejiny-krizovych-vyprav/

Obsah:

1. SVĚT STŘEDOMOŘÍ KOLEM ROKU 1095

2. POČÁTKY KŘÍŽOVÝCH VÝPRAV

3. PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA 1096-1099

4. KŘIŽÁCKÉ STÁTY 1099-1146

5. DRUHÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA 1145-1149

6. KŘIŽÁCKÉ STÁTY 1149-1187

7. TŘETÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA 1187-1192

8. VNITŘNÍ VÝVOJ KŘIŽÁCKÝCH STÁTŮ VE 12. A 13. STOLETÍ

9. ČTVRTÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA (1198-1204) A FRANSKÉ ŘECKO (1204-1311)

10. DĚTSKÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA ROKU 1212 A KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA PROTI DAMIETTĚ (1217-1221)

11. KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA CÍSAŘE FRIDRICHA II. 1228-1229

12. KYPERSKÉ KRÁLOVSTVÍ DO ROKU 1489 A KŘIŽÁCKÉ STÁTY 1192-1244

13. PRVNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA SVATÉHO LUDVÍKA (1248-1254) A VPÁD MONGOLŮ DO PŘEDNÍ ASIE

14. KŘIŽÁCKÉ STÁTY V LETECH 1254-1291