knižní novinky detailpraha: diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku - nádherná kniha profesora františka šmahela

Praha: Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku - nádherná kniha profesora Františka Šmahela

Profesoru Františku Šmahelovi vychází v posledních letech téměř každý rok nová kniha. Také letos vydalo nakladatelství Argo, jež vydává většinu Šmahelových knih, na první pohled krásnou knihu s lákavým a tajuplným názvem zároveň „Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku". Autor, jenž v úvodu píše, že ji napsal ve volných chvílích, v ní přibližuje téma, jemuž věnoval již několik podnětných studií.

Publikace hodně připomíná Šmahelovu knihu „Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378", která vyšla poprvé v roce 2006, o čtyři roky později pak následoval její dotisk. Velký důraz byl u této vysoce hodnocené knihy kladen na obrazový doprovod. Právě spojením erudovaného a čtivého textu s atraktivními barevnými reprodukcemi vznikla jedinečná, nádherná publikace, která by si jistě zasloužila překlad do některého z cizích jazyků, především pak do francouzštiny.

Kniha „Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku" je převážně vizuální. Bohatý a především kvalitní obrazový doprovod je nedílnou součástí zasvěceného Šmahelova textu. Významné místo mají v knize také docela podrobné popisky k většině reprodukcí, což zde ale není vůbec na škodu.

Diví lidé jsou výtvorem lidské imaginace a jak dokazuje František Šmahel udrželi se v ní dodnes. Ještě dnes je můžeme objevit jako štítonoše a strážce rodových erbů nebo státních znaků.

Většinou se ve středověku setkáváme s divými muži, až v pozdním středověku se k nim „přidaly" divé ženy a dokonce děti. Fenomén divých lidí není spjat, jak by mohl naznačovat název knihy, pouze s pozdním středověkem. Diví lidé se objevují již ve starověku, ale František Šmahel se jim věnuje zejména v období 14. a 15., resp. počátku 16. století, kdy se tito původně tvorové lesa začali pomalu přibližovat lidským obydlím.

Autor v prvních kapitolách vymezil, o kom vlastně bude psát, aby případně natěšený čtenář nebyl později zklamán. Významným zdrojem informací o různých bytostech starověku i středověku, jež se sice podobají lidem, ale lidé to většinou nejsou, jsou literární díla jako např. ve své době velice populární Cestopis Jana Mandevilla, který do češtiny přeložil známý kronikář Vavřinec z Březové. A tak se i prostřednictvím tohoto cestopisu můžeme seznámit s různými podivnými bytostmi, jež převážně stvořila fantazie středověkých lidí.

Zrůdní lidé se nevyhnuli ani odborné literatuře, zejména pak encyklopediím, jejich přírodovědným částem, v nichž býval text vyhrazen i zrůdným lidem. Šmahel se podrobněji věnuje nejrozšířenější středověké encyklopedii Tomáše z Cantimpré († 1272), v jejíž třetí knize zapsal vše, co věděl o zrůdných lidech.

V českých knihovnách se dochovaly hned tři exempláře této encyklopedie a nejstarší z nich z poslední čtvrtiny 14. století se svými iluminacemi stala obrazovým doprovodem Šmahelova textu. Otevírá se tak před námi tajemný svět obludných lidí a někdy dokonce i jejich společenství.

Diví lidé, o nichž chce ale profesor Šmahel především psát, jsou tvory lesa a až do 15. století byli spjati především se světem vysoké aristokracie. Jejich počátky byly dlouho hledány ve středověké rytířské epice, dnes ale víme, že divé lidi znal i řecký a římský starověk, jak dokazují dochované literární památky i některá díla výtvarného umění.

Ve středověku se stal jejich domovem les, takže diví lidé se stali lidmi lesními. V lese ale nežili pouze diví lidé, žili tam rovněž různí psanci, poustevníci a také lidé, kteří potřebovali les ke své obživě (např. uhlíři, sběrači medu).

Diví lidé „žili" také v českých zemích. Nejvíce divých lidí, přesněji mužů je spjato s českým králem Václavem IV., v jehož nádherných iluminovaných rukopisech se tyto bytosti objevují v hojném počtu zejména jako štítonoši a korouhevníci. František Šmahel i proto věnoval jednu celou kapitolu divým lidem v proslulé Bibli Václava IV. a neopomněl zmínit ani další divé muže ve zbývajících dochovaných manuskriptech, jež byly napsány a iluminovány pro nejstaršího syna Karla IV., jenž byl ve své době jedním z největších bibliofilů.

Václavovy rukopisy ale nejsou pouze tajuplným světem divých mužů, resp. lidí. Je to svět mnoha dalších symbolů, u nichž si většinou nemůžeme být a také často nejsme jisti tím, co ve skutečnosti znamenaly (točenice, ledňáček, lazebnice, písmena W a E). Významné místo zaujímá také symbolika samotné koupele, lázně. Šmahel věnuje větší pozornost i Řádu točenice, o jehož existenci se ještě před několika lety pochybovalo.

Diví muži byli v pozdním středověku i součástí mnoha slavností. Ty bývaly často doprovázeny maškarními reji a mezi jejich účastníky byly velice oblíbené právě masky divých lidí. Nejznámějším příkladem je tragický bál ohnivců, jehož obětí se málem stal i samotný francouzský král Karel VI. Právě této tragické události se František Šmahel více věnuje.

Zajímavá je bez pochyby sedmá kapitola nazvaná „Zdomácnělí diví lidé textilních závěsů", v níž autor názorně ukazuje, jak se diví lidé začali postupně přibližovat k lidským obydlím, až do nich zcela pronikli. Důkazem jsou dochované textilní závěsy vytvořené stávkařskou technikou, z nichž většina vznikla v oblasti horního Porýní. Na těchto závěsech se často objevují diví lidé a zejména pak náměty propojující reálný svět středověkých lidí se světem lidí divých.

Jediná věc se dá Argu vytknout a to papír, na němž je kniha vytištěna. Jedná se o stejný druh jako u knihy „Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378". Kniha a jednotlivé reprodukce by si lepší papír určitě zasloužily. Jiná otázka je, jak vysoká by pak byla výsledná cena knihy.

Kniha „Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku" je fascinujícím čtením, podnětnou sondou do imaginace pozdního středověku, kdy diví lidé byli „běžnou" součástí středověkého světa. Již pouhé listování knihou je velkým zážitkem. Určitě si najde své čtenáře a u některých z nich snad vzbudí i větší zájem o téma, jež u nás bývalo většinou přehlíženo, nebo spojováno spíše s dějinami umění než s historií.

 

Marek Zágora

 

P.S.

Po napsání recenze jsem se dozvěděl, že papír použitý u knih „Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku" a „Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378" je speciální druh určený na umělecké publikace. Nakladatelství Argo jej nechalo vyrobit mimo jiné i proto, aby obě publikace měly svého vlastního ducha, což se bez pochyby povedlo.

 

František Šmahel, Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku, Argo, Praha 2012, 303 stran, doporučená cena 598 Kč.

 

Obsah knihy:

Úvodem

I. Svět středověké fantazie

II. Divé lidé - odkud přišli, kde se vzali?

III. Zkrocení divokosti: příběhy lásky a zrady

IV. Ve službách mocných: štítonoši, korouhevníci a tělesní strážci

V. Tajuplný svět divých mužů a lazebnic v Bibli Václava IV.

VI. Charivari, bály, bankety a karnevaly

VII. Zdomácnělí diví lidé textilních závěsů

VIII. Byli všude. Kam se na konci středověku ztratili?

Soupis literatury

Seznam vyobrazení

Rejstřík


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru