Praha: Dlouhý stín císaře Karla IV. – objevný a podnětný příspěvek k výročí narození Karla IV.

K jedinečné mezinárodní výstavě „Císař Karel IV. 1316-2016“, která je již pouze do 25. září 2016 k vidění ve Valdštejnské jízdárně v Praze, vydala Národní galerie velice zajímavou a zároveň objevnou publikaci Jiřího Fajta nazvanou „Dlouhý stín císaře Karla IV.“ s podtitulem „K recepci lucemburské panovnické reprezentace v severovýchodních teritoriích“.

Nejnovější Fajtova kniha vychází z jeho habilitační práce, kterou obhájil v roce 2012 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Přináší soubor celkem čtyř studií (nejstarší byla poprvé otištěna v roce 2008), které byly původně publikovány v němčině. První z nich – Braniborsko se počešťuje – byla navíc ještě zásadním způsobem rozšířena. Každá studie tvoří samostatnou kapitolu, které dohromady přinášejí nový pohled na středoevropské umění za vlády Lucemburků v širším geografickém záběru.

Z období vlády Lucemburků se na našem území dochoval jen zlomek uměleckých děl, převážná část byla zničena nebo se ztratila. Proto je třeba zkoumat i dochované památky v zemích, které byly v lucemburské éře (nejen za vlády Karla IV., ale i jeho synů) součástí zemí Koruny české, resp. se dochovaly na území Svaté říše římské, kde Karel IV. „vládl“ nejprve jako král a od roku 1355 i jako císař.

Jiří Fajt analyzuje v jednotlivých kapitolách dochovaná umělecká díla ve čtyřech vybraných regionech a lokalitách, k nimž měli Lucemburkové různé vazby. Přináší pak hlavně důkazy o jejich vztahu k tehdejší říšské metropoli Praze jako významnému a vlivnému uměleckému centru. K práci přistupuje nejen jako historik umění, ale též jako historik, protože historicko-politické pozadí mělo často zásadní vliv na uměleckou situaci.

Největší pozornost je věnována Braniborské marce, kterou Karel IV. získal roku 1373 a jež byla pod svrchovanou mocí českého krále a braniborského markraběte. Hlavním hnacím motorem pro její „koupi“ byl pak zisk druhého kurfiřtského hlasu pro Lucemburky. Ještě za Karlova života začali v Braniborsku působit umělci vyškolení v Praze, do Marky byly dováženy i výtvory pražských dílen a více než zřejmá je též „pouhá“ inspirace pražským dvorským uměním. V Tangermünde pak nechal Karel IV. budovat novou rezidenci, která se svou výzdobou a uměleckým „vybavením“ mohla srovnávat s Pražským hradem a Karlštejnem.

Fajt podává o Prahou ovlivněné umělecké situaci v Braniborsku velké množství důkazů a analyzuje množství srovnávacího materiálu. Na rozdíl od jiných prací, které byly v posledních letech věnovány umění doby Karla IV., se neomezuje jen na jednu oblast umělecké tvorby, ale naopak se snaží o komplexnější pohled na danou problematiku.

Na severu Braniborské marky se nacházelo důležité obchodní centrum Havelberg, jemuž je věnována druhá kapitola. Na severozápad od něj, ve Wilsnacku, se odehrál na konci 14. století zázrak s hostiemi a místo se stalo významným poutním místem. Z peněz, které z poutnictví plynuly, pak byla v biskupském kostele v Havelbergu vytvořena např. chórová přepážka s bohatou sochařskou výzdobou. Její autoři, magdeburští sochaři, byli ovlivněni mimo jiné i umění pražského císařského dvora. Fajt ale ukazuje, že tamní biskupové měli vazby i k dalším uměleckým centrům tehdejší Evropy, např. k Paříži.

Císař Karel IV. měl mezi svými přáteli a rádci mnoho vzdělaných a umění milovných duchovních, kteří se svým způsobem podíleli i na obrazu dvorského umění. Za všechny musíme zmínit prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic nebo Karlova kancléře Jana ze Středy. Jakoby v jejich stínu byl doposud přední diplomat Karla IV. a mecenáš umění Dětřich z Portitz, který to dotáhl až na magdeburského arcibiskupa. A právě v Magdeburku, jak ukazuje třetí kapitola, jsou zřejmé stopy umění pražského dvora. Umění bylo i pro magdeburské arcibiskupy, o jejichž dosazení se zasloužil Karel IV., významným prostředkem prezentace moci.

Poslední sledovanou lokalitou je „sousední“ Sasko, s nímž měl České království velice čilé kulturní i umělecké styky. Ty se navíc ještě na konci 14. a počátku 15. století zintenzivnily v souvislosti s provdáním Karlovy neteře Alžběty s markrabětem Vilémem I. Míšeňským. Knížecí pár si pak dal hodně záležet na své zeměpanské reprezentaci, která se projevila kupř. v podobě a funkci proslulého míšeňského dómu sv. Jana Evangelisty a sv. Donáta.

Fajt jasně ukazuje, že bez znalosti umění, které bylo inspirováno pražským dvorským uměním Lucemburků na území Svaté říše římské a hlavně ve vedlejších zemích Koruny české, si nejsme schopni o něm vytvořit ucelenější obraz.

Velkým kladem publikace je její mimořádný obrazový doprovod, který čítá více než tři sta položek. Většinou se jedná o fotografie, které byly pořízeny přímo pro použití v této publikaci. Vedle fotografií uměleckých děl, které se objevují v téměř každé knize o Lucemburcích a umění jejich doby, máme k dispozici řadu reprodukcí méně známých uměleckých výtvorů, které vydávají cenná svědectví o umění 14. a počátku 15. věku.

Dalším plusem je fakt, že mnoho děl, o nichž autor pojednává, je přímo k vidění na pražské výstavě k sedmistému výročí narození Karla IV. Každý návštěvník má tak unikátní možnost „porovnat“ popsaná umělecká díla s dalšími vystavenými skvosty Karlovy doby.

Kniha „Dlouhý stín císaře Karla IV.“ je mimořádným příspěvkem k letošnímu karlovskému výročí. Všem zájemcům, nejen odborníkům ale i laikům, nabízí nový a hlavně objevný pohled na středoevropské umění lucemburské éry.

Marek Zágora

Jiří Fajt, Dlouhý stín císaře Karla IV. K recepci lucemburské panovnické reprezentace v severovýchodních teritoriích Svaté říše římské, Národní galerie, Praha 2016, 272 stran, doporučená cena 1360 Kč

Internet:

http://www.ngprague.cz/product-detail/dlouhy-stin-cisare-karla-iv

Obsah:

Národní versus teritoriální dějiny?

I. Braniborsko se počešťuje

Císařský dvůr v Praze jako vzor

Vstříc moři: Braniborsko ve středu zájmu lucemburské domácí politiky

Tangermünde jako markrabsko-císařská rezidence Karla IV.

Zemské stavy v Braniborsku vzdávají hold Lucemburkům

Brandenburg, Rathenow a Frankfurt nad Odrou

Braniborsko po smrti císaře Karla IV.

Braniborsko za kurfiřta Jošta Moravského

Exkurz: Měkký, krásný nebo mezinárodní styl?

II. Havelberg – Paříž – Praha. K původu některých sochařských děl z okruhu biskupa Johanna

Wöpelitze v domu v Havelbergu

Importované alabastrové mariánské reliéfy

Sv. Vavřinec ve stínu pařížského dvorského sochařství

Pražská mramorářská zakázka?

III. Dětřich z Portitz, stendalský měšťan – císařský rada – magdeburský arcibiskup. Mecenáš mezi cisterciáckým odmítáním světské pompéznosti a potřebou okázalé prezentace moci

Dětřich z Portitz, biskup mindenský, a začátky jeho pražské kariéry

Cisterciácký klášter v Klášterní Skalici, Dětřichova nejreprezentativnější fundace

Dětřich, probošt vyšehradské kapituly

Dětřich, arcibiskup magdeburský

IV. Boj o katedrálu. Markrabě Vilém I. Míšeňský řečený jednooký a biskupský kostel v Míšni

Znalec pražského císařského dvora

Míšeňský dóm a jeho společenský kontext

Nová tradice knížecích pohřbů

Míšeňský západní portál a jeho umělecký kontext

Zeměpanský triumf

Biskupská protireakce