knižní novinky detailpraha: dopisy dvou milenců jsou možná dramatickým citovým příběhem filozofa abelárda a jeho mladé žačky heloisy

Praha: Dopisy dvou milenců jsou možná dramatickým citovým příběhem filozofa Abelárda a jeho mladé žačky Heloisy

Anotace:

Duchovní a velký filozof středověku Petr Abelárd se zamiloval do mladé Heloisy. Aby ji získal, začal ji vyučovat. Více než výuce se však po čase věnovali milování. A Heloisa otěhotněla. Strýc, který se o Heloisu staral, se pomstil ukrutně: nechal milého učitele vykleštit. Heloisa i Abelárd nakonec skončili (každý zvlášť) v klášteře. Jejich osud byl dojemnější než příběh Romea a Julie…

Nakladatelství Argo nyní nabízí v české překladu v edici Edice Memoria medii aevi Dopisy dvou milenců. Soubor obsahuje 116 středověkých milostných dopisů, pocházejících pravděpodobně ze 12. století. Texty jsou plné vášně a citového zaujetí.

Není sice zcela jasné, kdo byl jejich autorem, ani zda jde o reálnou milostnou korespondenci či o fiktivní výtvor, ale někteří badatelé se domnívají, že by se mohlo jednat o původní korespondenci mezi Abélardem a Heloisou. Spor o autorství probíhá dodnes.

V každém případě máme v českém překladu vynikající literární dílo, které patří k pokladům tzv. renesance 12. století.

 

Peter Kováč

 

Dopisy dvou milenců (Milostná korespondence 12. století), z latinských originálů vybrala, okomentovala a přeložila Jana Daňhelová, Memoria medii aevi – Paměť středověku, 168 stran, vázaná, Praha 2017, doporučená cena: 238 Kč

 

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/202932/dopisy-dvou-milencu/

 

Abélard a Heloisa

V době, kdy se Heloisa poprvé setkala s Abélardem, jí zřejmě bylo mezi sedmnácti a dvaceti lety. Podle svědectví Petra Ctihodného, opata z Cluny, i samotného Abélarda ji předcházela pověst mimořádně inteligentní a vzdělané ženy. Pocházela z aristokratického rodu a vzdělání odpovídající svému stavu získala nejprve v klášteře v Argenteuil. Později přesídlila do Paříže, ke svému strýci Fulbertovi, kanovníku u chrámu Panny Marie (Notre Dame).

Fulbert na neteři velmi lpěl a chtěl jí umožnit důkladné a hluboké studium fi lozofi e, teologie a literatury. Protože bylo nemyslitelné, aby navštěvovala kurzy filozofie spolu s mužskými studenty, hledal pro ni domácího učitele. Abélardovi bylo v té době třicet sedm let, stál na vrcholu filozofické kariéry a přednášel v pařížské katedrální škole. Přestože se do té doby podle vlastních slov o ženy nezajímal a veškerý čas a zájem věnoval svým přednáškám, Heloisa jej okouzlila.

V Historia calamitatum Abélard přiznává, že se jí okamžitě začal dvořit a rozhodl se, že ji získá. Nabídl Fulbertovi své učitelské služby, jenž je bez okolků přijal, a dokonce se mu podařilo kanovníka přesvědčit, aby jej ubytoval přímo ve svém domě. Velmi záhy se mezi ním a Heloisou zrodilo milostné pouto, jež se milencům po určitou dobu dařilo před strýcem tajit.

Podle přání Fulberta, který chtěl Heloise zajistit intenzivní výuku, měl Abélard k Heloise neomezený přístup. Aby celá situace nepůsobila příliš nápadně, cíleně se v určitých obdobích zdržovali častých návštěv a pouze si psali dopisy.

Přes veškerou snahu o utajení se však pravda o skutečné povaze jejich vztahu po čase stala veřejným tajemstvím, tím spíše, že zamilovaný Abélard začal zanedbávat své kurzy filozofie a, jak sám říká, jeho literární činnost se omezila na milostnou lyriku. Po sedmi měsících pak byla dvojice přistižena samotným Fulbertem, který Abélardovo chování pokládal za naprosto neodpustitelnou pohanu. Krátce na to Abélard tajně odvedl Heloisu ke své rodině v Bretani, kde Heloisa porodila syna Astrolába.

Heloisa porodila syna Astrolába. Komplikovanou osobní situaci a především napjaté vztahy s Fulbertem chtěl Abélard vyřešit sňatkem s Heloisou, přestože manželský stav by mu byl do jisté míry překážkou v kariéře. Když však se svým záměrem seznámil Heloisu, byla proti.

V bezmezném obdivu, který k Abélardovi chovala, se mu nechtěla stát přítěží ani ho omezovat v další práci. Jednak se bála o jeho renomé, jednak nechtěla ubíjet jeho výjimečné nadání banálními starostmi o domácnost. Uvědomovala si praktické překážky, např. že finanční situace by jim nedovolila usadit se ve větším domě s pracovnou, kde by se Abélard mohl uzavřít před dětským pláčem.

Druhý její argument byl velmi překvapivý, uvědomíme-li si dobový kontext: Heloisa si nepřála, aby rutina manželského života zničila výjimečnost jejich vzájemného pouta. V romantickém odhodlání svého mládí byla připravena obětovat pro Abélarda a pro nedotknutelnost jejich lásky vlastní pověst a třeba i žít s nálepkou cizoložnice.

Ke sňatku přesto nakonec došlo, i když obřad proběhl v utajení. Oba manželé zachovávali diskrétní mlčení, které však ve Fulbertovi vzbuzovalo podezření, že se Abélard nechce zhostit svých závazků. Když se pak Heloisa navíc na přechodnou dobu vrátila do kláštera v Argenteuil, domníval se Fulbert, že ho Abélard podvedl a chce se Heloisy zbavit.

Zaslepený kanovníkův hněv a touha po pomstě vyústily v tragický čin – jeho muži vtrhli jedné noci do Abélardovy komnaty, kde Abélarda krutým způsobem zbavili mužství. Tato událost vyvolala v Paříži obrovský skandál, neboť kastrace byla považována za trest určený cizoložníkům či sexuálním deviantům, a pro Abélardovu další intelektuální a pedagogickou činnost měla dalekosáhlé důsledky…

(ukázka z úvodu knihy)


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru