Praha: Dubnové číslo kulturně historické revue Dějiny a současnost je věnováno Jagelloncům

Hlavním tématem letošního čtvrtého čísla Dějin a současnosti jsou „Jagellonci. Panovnická dynastie na sklonku středověku". Téma bylo vybráno v souvislosti s připravovanou velkolepou a zároveň unikátní výstavou, jež bude od 20. května do 30. září 2012 k vidění v GASK - Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře.

Mezinárodní výstava „Europa Jagellonica" s podtitulem „Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců 1386-1572" představí vůbec poprvé v širokých souvislostech umění a kulturu střední Evropy na přelomu pozdního středověku a raného novověku. Od října 2012 do ledna 2013 pak bude expozice představena ve Varšavě a celý česko-polsko-německý výstavní projekt pak skončí v německé Postupimi, kde jej budou moci zájemci navštívit od března do června 2013.

Profesor František Šmahel přibližuje ve svém příspěvku korunovace a pohřby obou českých králů z rodu Jagellonců. Jako králové čeští a uherští byli korunováni dvakrát. Dvakrát pak také byli pohřbeni. Vladislav Jagellonský i jeho syn Ludvík byli pohřbeni ve Stoličném Bělehradu vedle dalších uherských králů. Ke smutečním obřadům ale došlo následně i v Praze, byly to ale pohřby bez těla.

Známá historička umění Milena Bartlová se ve svém textu vrátila k tématu, o němž psala již dříve. Nástěnné malby ve Svatováclavské kapli jsou vskutku jedinečné stejně jako samotná stavba a stále přitahují pozornost historiků umění. Bartlová si ale všímá také portrétní nástěnné malby krále Vladislava II. Jagellonského a jeho třetí manželky Anny z Foix, která je jakýmsi „přihlášením" se k odkazu sv. Václava. V závěru se zamýšlí i nad datací jednotlivých maleb.

Třetí příspěvek, jehož autorem je opavský historik a archivář Petr Kozák, přibližuje osobnost jagellonského prince Zikmunda, mladšího bratra českého a uherského krále Vladislava II., který se původně jako pátý syn polsko-litevského vládce Kazimíra IV. vůbec neměl dostat k vládě. Byl vlastně „knížetem na periferii", jenž byl natolik ctižádostivý, že na sebe dokázal ještě jako kníže hlohovský a opavský upoutat často mnohem větší pozornost než jeho starší bratři. Autor se věnuje jeho dvoru a knížecí reprezentaci, resp. sebeprezentaci. Nakonec se po náhlých úmrtích svých dvou starších bratrů stal sám polsko-litevským králem a je známý jako Zikmund I. Starý, jenž vládl až do roku 1548.

Poslední text maďarského historika Tibora Neumanna je neotřelým pohledem na osobnost českého a zároveň uherského krále Vladislava Jagellonského, který byl a je v Maďarsku často srovnáván se svým předchůdcem Matyášem Korvínem. Vladislav (maďarsky Lászlo) vycházel z tohoto srovnání většinou jako slabý panovník, což bylo dáno tradicí. Soudobé uherské prameny jej ale ve skutečnosti líčí jako silného a poměrně schopného vladaře, jehož činy byly omezovány finanční krizí, za níž mohl částečně i jeho předchůdce.

Všechny čtyři texty doplněné pěkným obrazovým doprovodem jsou velice zajímavým čtením.

Marek Zágora

František Šmahel: Dny slávy, dny smutku. Korunovace a pohřby českých Jagellonců

Milena Bartlová: Světec, král a skutečný vládce. Nástěnné malby v kapli sv. Václava za vlády Jagellonců

Petr Kozák: „Pátý princ". Kníže Zikmund mezi periferií a centrem jagellonského světa

Tibor Neumann: Slabý král, či oběť okolností? Vladislav II. z maďarského pohledu

Internet:

http://dejiny.nln.cz/