Praha: Dvě těla krále Ernsta H. Kantorowicze – český překlad jedné z nejvlivnějších prací světové medievistiky

Nakladatelství Argo vydalo v rámci své edice Historické myšlení již téměř sedm desítek knih překladů převážně zásadních děl nejen světové historiografie. I když původní vydání některých prací spatřila světlo světa již před několika desítkami let, najdeme mezi nimi řadu spisů, o nichž můžeme s klidem prohlásit, že jsou nadčasovými. Mezi takováto díla patří bezesporu poslední velká práce Ernsta Hartwiga Kantorowicze (1895-1963) „Dvě těla krále“ (The King`s Two Bodies), která vyšla v argovské edici jako její šedesátý pátý svazek.

Ernst H. Kantorowicz se narodil v pruské Poznani do bohaté židovské rodiny. Za první světové války sloužil v německé armádě a byl dokonce zraněn. Dlouhé roky nic nenaznačovalo, že by se z něj stal historik, naopak studoval národní hospodářství. K zájmu o historii jej přivedl až jeho přítel, básník Stefan George, jenž vyznával myšlenku „Skrytého Německa“, která směřovala k postupné revoluci a kulturní obrodě německého národa. Právě v tomto prostředí georgiánů nalezl Kantorowicz inspiraci a začal se zaměřovat na dějiny středověku.

Jeho prvním významným dílem byla elitářsky-mýtotvorná biografie císaře Fridricha II. (1927), která měla velkou odezvu a brzy začala žít druhým životem. Bohužel si ji velice oblíbili nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Kantorowicz tak získal nálepku prominentního Žida, které se nemohl zbavit až do konce svého života. V roce 1934 odmítl složit přísahu Adolfu Hitlerovi a roku 1938 vycestoval z Německa přes Oxford do Spojených států, kde strávil zbytek života a napsal své životní dílo „Dvě těla krále“, na němž pracoval od sklonku čtyřicátých let, ale tématem se začal zabývat ještě v Německu.

Kniha „Dvě těla krále“ s podtitulem „Studie středověké politické teologie“ vyšla poprvé v roce 1957 a dodnes patří mezi nejcitovanější práce vůbec. Již krátce po svém vydání vzbudila velkou pozornost, ale její největší sláva přišla až v 70. a 80. letech, kdy se badatelé začali více věnovat studiu mentalit a upřednostnili antropologický přístupy. Na jedné straně byla Kantorowiczova práce obdivována a opěvována jako skvělé dílo, na straně druhé se vyrojily i četné kritické připomínky např. o autorově nepřesvědčivosti a přílišné „upovídanosti“.

Práce „Dvě těla krále“ je v současnosti stále vnímána jako zasvěcený úvod do problematiky středověké politické teologie. Struktura díla je docela složitá, spíše se jedná o soubor několika samostatných studií než ucelenou monografii. Máme před sebou práci, která se vůbec nečte jednoduše. I poučený čtenář se musí pořádně soustředit, aby mohl sledovat autorovy argumenty. Autor kladl velký důraz rovněž na poznámkový aparát, který je pomalu stejně rozsáhlý jako hlavní text.

O samotném obsahu vypovídá název knihy. Dvěma těly krále se v tudorovské Anglii rozuměla dvojí role pomazaného krále, jenž žije v smrtelném, lidským slabostem podléhajícím těle, a zároveň je ztělesněním Boží vůle, což propůjčuje svazku vládnoucích a ovládaných nadčasový rozměr. Král měl tedy dvě těla: lidské, smrtelné a politické, nesmrtelné. I díky tomu můžeme lépe pochopit, proč se králem mohlo stát např. malé dítě nebo proč byl uctíván a respektován duševně nemocný panovník.

Kantorowiczovo nesmrtelné dílo ale není pouze o teorii dvou těl krále. Autor hodně zeširoka pojednal i o principech působení a vnímání královské moci v období středověku a raného novověku. Ukázal, jak se od raného středověku formovalo sakrální pojetí krále a království a také vše, co s tím souviselo (dvorská kultura, umělecká propaganda apod.).

Samotné počátky dvojí podstaty královské moci nachází v raném středověku. Obraz vládce měl být pak rozvíjen v karolinských a otonských skriptoriích a následně přenesen i do zápasu světské a církevní moci (boj o investituru). Hlavním svědkem je pro autora normanský anonym, který kolem roku 1100 napsal, že král je napůl lidská a napůl božská bytost (gemina persona).

Dualistický koncept panovnické moci zůstal ve středověku zachován, ale na konci 12. století se do popředí dostalo Boží právo, a i proto se Fridrich II. mohl označit za otce a syna spravedlnosti, většího i menšího než on sám. Sakrálně chápaná korunní práva tak ukázala cestu ke království jako nesmrtelné, politicky jednající obci, která brala na sebe podobu mystického těla Kristova, čímž se však nevědomky vracela před rok 1000 k učení o králově nesmrtelnosti.

Kantorowicz navíc ve své erudovaném textu ukázal, že sekularizovaná teologie předznamenala rovněž vznik moderního státu a že moderní státnost je složena z mnoha různých vrstev, což v jeho době bylo velké novum. Dá se konstatovat, že „Dvěma těly krále“ předběhl Kantorowicz svou dobu.

Teorie „dvou těl krále“ nalezla odraz i ve výtvarném umění. Zejména v západní Evropě objevíme pozdně gotické a renesanční náhrobky, kde ve spodní části je zobrazeno rozkládající se tělo mrtvého, v horní část je pak panovník vypodobněn jako věčně živý.

Překlad do češtiny je doplněn zajímavým doslovem historika Václava Žůrka, trefně nazvaným „Dva životy Ernsta H. Kantorowicze“. Je škoda, že nová vydání Kantorowiczova veledíla nejsou opatřena kvalitnější (myslím po stránce grafické) obrazovou přílohou. Kniha by si to jistě zasloužila.

Jedinečná Kantorowiczova kniha „Dvě těla krále“ je dnes již klasickým spisem, s nímž se prostřednictvím výborného českého překladu může seznámit širší veřejnost. Jedná se o práci, kterou by měli určitě znát všichni medievisté, především pak ti, kteří se věnují politickým dějinám a politické imaginaci.

Marek Zágora

Ernst H. Kantorowicz, Dvě těla krále. Studie středověké politické teologie, Argo, Praha 2014, 620 stran, doporučená cena 498 Kč

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/194582/dve-tela-krale/

Z obsahu:

ÚVOD

I. VÝZKUMNÝ PROBLÉM: PLOWDENOVY ZPRÁVY

II. SHAKESPEARE: KRÁL RICHARD II.

III. CHRISTOCENTRICKÉ POJETÍ KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU

IV. PRÁVNĚ ORIENTOVANÉ POJETÍ KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU

V. STÁTNĚ ORIENTOVANÉ POJETÍ KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU: CORPUS MYSTICUM

VI. O KONTINUITĚ A KORPORACÍCH

VII. KRÁL NIKDY NEUMÍRÁ

VIII. HUMANOCENTRICKÉ POJETÍ KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU: DANTE

IX. DOSLOV