Praha: Etická funkce architektury - kniha v českých podmínkách zcela ojedinělá

Ta kniha je v českých podmínkách zcela ojedinělá. Teorie architektury se u nás příliš nepěstuje. Architektura se obecně spíše prohlíží, než aby se o ní četlo. Vychází sice zdánlivě dost velké množství knih, dokonce vskutku teoretických, ale přece jen ...

Domácích autorů není příliš mnoho, a navíc se jejich texty obracejí spíše zase k teoretikům, filozofům, ne příliš k těm, kdo se s architekturou potkávají prakticky, ať ji navrhují nebo ať ji užívají. Překladové literatury je také nemnoho, objevujíc e spíše komentované výběry textů různých autorů, jako bychom se báli souvislejšího textu.

Nejen z tohoto pohledu je tedy to, že vyšla v českém překladu kniha významného amerického filozofa Karstena Harriese Etická funkce architektury, mimořádné. Hlavní důvod této mimořádnosti tkví v tématu - etické funkci. Kterou si sice uvědomujeme, ale většina našich diskusí, a to na libovolných úrovních, se vede spíš na témata stylová, výrazová, estetická a především taková, která lze označit jako praktická, čili zdaleka nejen funkcionalistická. Přemýšlíme vůbec někdy o tom, jaké je poslání architektury? Proč ji vlastně společnost už tolik tisíciletí pěstuje, rozvíjí, věnuje jí pozornost? Kdyby jen kvůli stylu, kráse či praktičnosti, asi by byla pozice architektury méně důležitá.

Byť zrovna v současnosti se zdá, že architektura se nějak vytrácí, o té současné se mluví a přemýšlí velmi málo, a pokud ano, tak dnes hlavně ekonomicky a v závěsu za tím výrazově. Jenomže ani jedno z toho není v architektuře to podstatné. Harriesova kniha se věnuje architektuře jako jednomu z nejdůležitějších oborů, který pomáhá - má pomáhat - člověku nalézt jeho místo ve světě, tak, jak to odpovídá původnímu významu slova étos, tedy ideální soubor principů, jimiž se lidé ve společnosti řídí ve svém odpovědném a svobodném jednání. Architektura, která utváří prostředí, v němž se člověk pohybuje, architektura, která člověka motivuje.

Text je dělen do čtyř knih: Ozdobený přístřešek, Reprezentace a re-prezentace, Prostor, čas a přebývání, poslední kniha má zcela jasný název Architektura a společenství. Filozof se dívá na architekturu z různých pohledů, odkrývá při jejím zkoumání další a další vrstvy, hledá její požadované a skutečně dosahované hodnoty. Současnou architekturu nehodnotí příliš pozitivně - jakoby ztratila svůj vztah k člověku, stala se sama příliš autonomní, zajímá ji ona sama a ne ti, jimž má sloužit, neb architektura je uměním - je-li ovšem vůbec uměním - služebným, svých praktických stránek, stejně jako svých konstrukčních stránek se nemůže zříci, ale má-li být architekturou, nemůže se jimi uspokojit, ani když si k nim doplní podle antického Vitruvia do třetice krásu. Architektura především musí vytvářet prostor, který člověku pomůže najít jeho místo ve světě.

Harriesův text se nečte lehce, ale stojí za to. Je velmi podnětný a měl by být povinnou četbou nejen pro architekty, ale i pro ty, kdo o tomto oboru rozhodují. Nejen proto, že kromě jiného poukazuje na to, že tak jako současná společnost i současná architektura si se sebou nějak neví rady. Což není dobré k tomu, aby se vůbec mohla vyvíjet dál. Není divu, že v angličtině od roku 1998 kniha vyšla již třikrát. A mezitím, v roce 2000, se v Benátkách konalo architektonické bienále pod heslem: Méně estetiky, více etiky. Výstava jiným způsobem, ale vlastně velmi podobně Harriesovu textu poukazovala na to, že architektura se uzavírá sama do sebe, přestává ji zajímat její nejdůležitější společenská role, přestává ji zajímat člověk, společnost ...

Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.

Karsten Harries. Etická funkce architektury. Vydalo nakladatelství Arbor vitae a Vysoká škola uměleckoprůmyslová, editor Jindřich Vybíral, Praha 2011. Náklad a cena neuvedeny.