historie detailpraha: historik jaroslav čechura napsal knihu o jakubovi krčínovi z jelčan (vyšehrad)

Praha: Historik Jaroslav Čechura napsal knihu o Jakubovi Krčínovi z Jelčan (Vyšehrad)

Jakub Krčín z Jelčan je legendární historickou postavou, kterou znají dobře všichni, kteří někdy navštívili jižní Čech. Pro Viléma z Rožmberka v 16. století postavil nejslavnější rybníky, které dodnes slouží k chovu kaprů na vánoční hody. Jeho zásahy ovlivnily i kulturně-historickou podobu jihočeské krajiny. Přední český historik prof. Dr. Jaroslav Čechura napsal o Jakubovi Krčínovi objevnou biografii založenou na rozsáhlém archivním studiu. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad. Při rozhovoru si tykáme, protože jsme přátelé už od 70. let, kdy jsme oba studovali historii a dějiny umění na Karlově univerzitě.

Peter Kováč

 

Čím tě zaujal Jakub Krčín z Jelčan? Jak jsi se k němu vlastně dostal?

Posledních dvacet let si vybírám témata svých knih podle pramenů. Obyčejně je to tak, že mě zaujme frekvence dokumentů k nějaké kauze či osobnosti, ať to byla kriminalita, sex, či osud Johany Peřkové. To vše na mne ukázalo svým pomyslným prstíčkem a poprosilo: vezmi si mě...

A když jsem pracoval na knize o třeboňských sedlácích v 17. století s přesahem o pár dekád nazpět, narazil jsem na Krčínovy dopisy. Mimochodem, jde o hnusný škrabopis. Psal česky a do kopce a musel psát rychle, jak jej myšlenky napadaly. Takový byl začátek mé cesty za Krčínem.

Ví se něco o jeho rodině a původu?

Ano, ví se o tomto rodu docela hodně. Krčínové pocházeli z Kolína nad Labem. Nejstarší, stejnojmenný Jakub Krčín, je zachycen v roce 1494. A poprvé se s ním setkáváme jako s hazardním hráčem. Hrál s několika tamními měšťany kostky, což bylo v té době – alespoň v Kolíně – zakázané. Jinak to byl velmi zámožný člověk, sladovník, obchodoval s obilím. Měl dům na náměstí. Podnikání se zemědělskými produkty jej táhlo z města na venkov.

Krčínův otec Jiří se usadil ve vsi Polepy v blízkosti Kolína, žil tu i Jakubův bratr Jan. Všimněme si, že venkov byl v té době velmi přitažlivý pro agrární podnikání. A tento rod nižších šlechticů opustil tedy dům na náměstí královského města a přesunul se do selského dvorce... Nebylo to nic dehonestujícího.

Prý se dostal do služeb Rožmberků tím, že zachránil někoho z Rožmberků, když spadl z koně. Jak se to stalo, kdy a kde?

To je mýtus. Krčín jako dvacetiletý mladík začal sloužit u Trčků z Lípy ve východních Čechách na jejich panství Veliš. A jeden z Trčků se znal s mladým Vilémem z Rožmberka a Krčína mu dohodil. Upozornil jej na jeho schopnosti.

Je zajímavé, že Jakub Krčín a Vilém z Rožmberka se narodili ve stejném roce a jejich vztah, jakkoli byl profesionální, byl touto skutečností možná poznamenán. Prostě byli to vrstevníci – i když jeden byl druhým mužem ve státě a druhý rodem měšťan se šlechtickým titulem.

Kde jsi sháněl nejvíce archivních materiálů?

Kdo by si představil, že stačí přijít do archivu a dostane karton s Krčínovými papíry, ten by se velmi mýlil. Problém je, že dopisy stejně jako další písemnosti nejsou pohromadě, ale rozptýlené v řadě archivů stejně jako fondů. Ovšem vše najdeš v jižních Čechách, a to v legendárním třeboňském archivu. To je jeden z nejvýznamnějších středoevropských archivů vůbec.

Je ovšem třeba vedle toho navštívit i třeboňskou pobočku v Českém Krumlově. Ovšem, pozor. Tady jsou hned dva archivy. Musíš jít do obou!  V okresním jsou papíry města Českého Krumlova a tam najdeme třeba doklady o tom, jak se Krčín ženil. Pak je nezbytné vstoupit do tamního „zámeckého“ archivu. Zde je velké množství materiálu, ale musíš hledat, hledat. Je to jako jehla v kupce sena, ty Krčínovy papíry. Když jsem do Krumlova jezdil, největší překážkou byli ovšem asijští turisté, nikoli obtížně čitelný Krčínův rukopis.

Bylo několik historiků, kteří se pokusili zachytit život velkého rybníkáře, např. Alois Míka či Josef Haubelt. Ti ale nešli v hledání jeho papírů tak do hloubky.

Rybníky se v Česku stavěly už od středověku. V čem je Jakub Krčín mimořádný, že si jeho jméno všichni pamatují?

Rybníky se budovaly už za Karla IV. Tak na Třeboňsku třeba Bošilecký rybník Otce vlasti pamatuje či rybník Janov na Plzeňsku. Takových je po Čechách řada. Na přelomu středověku a novověku začaly být ryby chovány ve velkém. Z jedné strany to byla oblíbená poživatina, z druhé vítaný byznys. Na to nelze zapomínat.

V průběhu 16. století se zdokonalil chov ryb, které se vozily živé na vzdálenost až stovky kilometrů. Byl to i vynikající exportní produkt. V čem byl Krčín mimořádný? Myslím, že stavbami velkých rybníků. Spousta lidí má ráda Třeboň a okolí, a tak se šířil věhlas tohoto nekonvenčního muže.

Byly jeho rybníky něčím nové? Lišily se něčím od rybníkářství v Německu nebo Rakousku?

Já myslím, že jejich koncentrací v určitých regionech. Vždyť na Třeboňsku se jedná o stovky vodních děl. Jejich nemalé množství bylo propojeno Zlatou stokou. Něco podobného měli ovšem již Pernštejnové v Polabí o pár desetiletí dříve. A dále tím, že Krčín stavěl některé opravdu veliké rybníky, za všechny uvádím rybníky Svět a Rožmberk. Ale on stavěl nejen nové rybníky, ale často rozšiřoval i starší vodní díla.

Jak to, že byla taková spotřeba ryb? A sloužily rybníky jen pro chov ryb?

Myslím, že to bylo dáno odlišnou skladbou stravy v raném novověku. Na šlechtické stoly přicházelo velké množství zvěřiny, ale také zpěvného ptactva, třeba dlasků. Ti se konzumovali doslova po stovkách. Pak se jedlo hlavně maso hovězí, nikoli vepřové či skopové.

Výčet oblíbených poživatin doplňovaly ryby. Krčín sám měl rád a doporučoval „tučné“ kapry. Asi by nám dnes nechutnali, byli by to takzvaní bahňáci. Masově se pojídaly i říční ryby, od pstruhů po okouny. Vilém z Rožmberka miloval pstruhy, ale také uzené kapry. V Krčínově době například žili ve Vltavě lososi a parmy.

Z Čech se ryby i vyvážely? Máme představu o objemech? Za co se to směňovalo?

Export byl kolem roku 1600 značný. Objemy nezjistíš, ryby se prodávaly na kusy. Jak už jsem naznačil, byl jejich vývoz opravdu vysoký. Většinou se prodávaly takříkajíc na dluh. Přijel obchodník z Pasova, nakoupil třeba za 100 kop (to je hodnota 10 krmných volů, například). Až ryby prodal, pak zaplatil. Jistě, někteří tak neučinili. Byly ale nástroje, jak z nich tyto dluhy „vyrazit“. Ovšem v dobové kultuře nebylo nic neobvyklého, že dluhy zůstávaly. S třeboňskými kapry obchodovala řada měšťanů, ale také venkovanů. To byl důležitý přivýdělek.

Pracoval Jakub Krčín s možností povodní? A co s tím konkrétně dělal?

On je jistě vnímal. Ostatně v osmdesátých letech 16. století mu poškodila velká voda rozestavěný rybník Rožmberk či Novou řeku. To byl umělý kanál na Lužnici. I velký Krčín musel počkat, až voda opadne, a pak začít odstraňovat škody...

Jaký byl jeho osobní život? Kde bydlel, jaké byly jeho majetkové poměry? Jakou měl povahu?

Myslím, že byl samotář se schopností velké sebeironie. Bylo to v důsledku jeho značných, až mimořádných manažerských schopností. Jeho podřízení se jej báli. Byl vůči nim tvrdý a nekompromisní. Klidně je nechal zavřít. Přitom věděl, že jej nemají rádi. Byl to zámožný člověk. V Českém Krumlově dostal jeden dům k užívání od Viléma z Rožmberka, druhý vyženil se svou první manželkou, další dva si později pořídil v Třeboni.

Postupně si dokázal postavit dva zámečky. Nový Leptáč stál poblíž zámku Kratochvíle na Netolicku, je dávno zbořen. Druhý stojí dodnes v Křepenicích nedaleko Sedlčan. Krčín byl dvakrát ženatý. Poprvé si vzal „babu“ (jak sám napsal), zámožnou vdovu Dorotu Slepičkovou. Podruhé mladou Kateřinu Zelendarovou, dceru hejtmana v Jindřichově Hradci. S druhou manželkou měl šest dcer, z nichž pět se dožilo dospělosti. Všechny dostaly docela vysoké věno.

Napsal jsi knihu Sex v době temna – byl by v ní Jakub hrdinou?

Myslím, že by tu nalezl své místo. Jsou náznaky toho, že byl velkým milovníkem žen stejně jako alkoholu. Slavný rožmberský historik a knihovník Václav Březan o něm napsal, že byl velký „frejíř“, tedy něco jako záletník, sukničkář. Úspěch u žen určitě měl.

Jak se proměňoval jeho vztah k Rožmberkům? Prý s Petrem Vokem moc nevycházel. Proč a v čem došlo ke konfliktům?

Máš pravdu. Zatímco se starším Vilémem spolupracoval velmi produktivně skoro třicet let, mladšího a v mládí marnotratného Petra Voka tak nějak nemusel. Jejich vzájemná korespondence není velká, ale mladší z posledních Rožmberků žádal jen peníze. A Krčín dobře věděl, kudy utíkají velké peníze těchto velmožů. Proto také opustil služby pánů z Růže dříve, než se stal Petr Vok vladařem. Ač to jistě nebyl jediný důvod, chtěl přece jen také hospodařit na svém.

 

Ke knize:

Jaroslav Čechura, Jakub Krčín z Jelčan, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2020, 288 stran, cena 349 Kč

Internet:

https://www.ivysehrad.cz/tituly/49871215/jakub-krcin-z-jelcan/

 

Prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc., se zabývá hospodářskými a sociálními dějinami Čech ve středoevropském kontextu v období středověku a novověku. V letech 1972–1977 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, ekonomii a dějiny umění. Pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, v Národním muzeu v Praze, kde byl v letech 1985–2002 vedoucím archivu. Od roku 2000 je profesorem Univerzity Karlovy a v současnosti působí jako pedagog na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru