Praha: Historik umění Jiří Fajt tvrdí, že 700. jubileum narození císaře Karla IV. oslaví společně Praha i Norimberk

Historik umění Jiří Fajt by měl v létě nastoupit jako generální ředitel Národní galerie v Praze. Před deseti lety uspořádal úspěšnou výstavu o Karlu IV. a jeho synech v Metropolitním muzeu v New Yorku a na Pražském hradě. Už nyní se připravuje na 700. jubileum českého krále a císaře Svaté říše římské. Požádali jsme ho o rozhovor na toto téma.

Peter Kováč: Zdá se, že politici v Praze zaznamenali, že v roce 2016 bude 700. výročí narození krále a císaře Karla IV. a zdá se, že oslavy budou mít zelenou. Ty jsi uspořádal nejgrandióznější výstavu o Karlovi IV. v Metropolitním muzeu v New Yorku a na Pražském hradě - návštěvnost tehdy byla daleko přes čtvrt miliónu diváků. Máš jako renomovaný znalec představu, jaké výstavy se k tomuto jubileu chystají? Oslovil tě někdo?

Jiří Fajt: Jsem rád, že se téma jubilejního roku 2016 konečně otevřelo i v Praze, neboť příprava každého smysluplného a atraktivního programu je časově náročná. A moc ho již nezbývá. 700 let od narození Karla IV. je obrovskou příležitostí jak připomenout tuto mimořádnou osobnost českých a evropských politických a kulturních dějin. A je dobře, že Karel IV. právě zažívá jakousi rehabilitaci v Německu, kde byl ještě donedávna jako „otčím Říše“ spíše přehlížen. Byli to totiž právě kolegové z německých univerzit a muzeí, kteří mě oslovili, zda bych nechtěl k této příležitosti připravit výstavu. Zpočátku jsem byl docela skeptický, neboť jsem se nechtěl opakovat, dnes už ale více jak rok společně připravujeme novou výstavní koncepci. Ta Karla přiblíží jako sebevědomého, cílevědomého, někdy až cynického pragmatika i emocionálního a uměnímilovného vzdělance.

PK: Karel IV. byl velkou osobností i říšské politiky jako císař. Jeho synové Václav IV. a Zikmund Lucemburský se narodili v Norimberku, kde Karel často pobýval. Co chystá Norimberk k jubileu a jak jsou daleko?

JF: Norimberk byl po Praze druhým nejvýznamnějším rezidenčním městem Karla IV. To prozrazuje také statistika jeho pobytů v tomto svobodném říšském městě, kterému Karel zajistil mimořádné postavení svou Zlatou bulou, tj. říšským zákoníkem platným až do roku 1806. Norimberk byl podle ní místem, kam nově zvolený a korunovaný panovník svolával první říšský sněm. Mezi pohádkově bohatým norimberským patriciátem také Karel nacházel své nejvěrnější stoupence, bez jejichž podpory, a to hlavně finanční, by dnes patrně nestál ani Karlštejn. Nepřekvapí proto, že německá část výše zmiňované výstavy se bude konat právě v norimberském Germánském národním muzeu. V současnosti vrcholí jednání o financování, dotváří se konečná organizační struktura a jak již zmíněno, dokončuje se koncepce.

PK: Jak by vypadala výstava k jubileu Karla IV. v Národní galerii v Praze, pokud se ujmeš v létě jejího vedení jako generální ředitel?

JF: Praha a Norimberk budou dvě zastávky tohoto mezinárodního výstavního projektu. Hlavní výstava pak představí nejen věhlasná umělecká díla z prostředí Karlova císařského dvora, ale také řadu nově objevených, anebo v karlovském kontextu dosud neznámých prací. Součástí výstavy bude přirozeně rozsáhlý doprovodný program, který tematicky i funkčně propojí místa a památky spojené s osobností a dobou Karla IV. Pokud chceme získat ty nejzajímavější a nejvzácnější zápůjčky, což je ambicí tohoto projektu, pak je skutečně nejvyšší čas zahájit jednání s jejich majiteli. V řadě případů jsme je již předběžně oslovili…

PK: Mezi Norimberkem a Prahou leží na německém území velkolepý hrad Karla IV. v Laufu, který donedávna patřil norimberské Akademii výtvarných umění a nyní je opuštěný. Je tam i nejslavnější erbovní místnost všech českých a moravských rodů a měst, které Karla podporovaly. Víš něco o budoucím osudu tohoto hradu?

JF: Karel IV. se roku 1353 oženil s Annou Falckou, což mu přineslo zisk rozsáhlého teritoria mezi Norimberkem a dnešní česko-německou státní hranicí, které vtělil do svazku Zemí Koruny české. Na těchto územích pak vybudoval důmyslný politicko-správní systém s výpravnou panovnickou rezidencí, kterou zřídil právě v Laufu nedaleko Norimberku. Karlův hrad, německy zvaný Wenzelschloss, podle hlavního patrona Českého království sv. Václava, bude hlavním magnetem doprovodného programu naší německo-české výstavy. Kromě toho aktuálně probíhají jednání mezi bavorskou a českou stranou o jeho budoucím využití. Společným jmenovatelem je oboustranný silný zájem na vytvoření mezinárodního centra s bohatou nabídkou vzdělávacích a osvětově-kulturních aktivit, na jehož programové skladbě by se měly podílet přední české akademické a kulturní instituce.

PK: Kdy ti vyjde v mnichovsko-berlínském nakladateství Deutscher Kunstverlag kniha o karlovském umění v jižním Německu – prý to bude senzační objevení dosud neznámých faktů? Objeví se kniha i česky?

JF: Příprava knihy k vydání mě zaměstnávala déle, než jsem původně čekal. Jenom 800 fotek s reprodukčními právy jsem sháněl řadu měsíců a k tomu bezmála 1000 stran textu. Dnes je vše hotovo, takže předpokládám, že někdy na sklonku stávajícího nebo začátku příštího roku by měla být kniha v knihkupectvích. V centru mého zájmu je Norimberk, za Karla IV. jedno z nejživějších a nejinspirativnějších uměleckých center Svaté Říše římské. V něm měla krátce po polovině 14. století mimořádné postavení malířská dílna Sebalda Weinschrötera, vedle magistra Theodorika a Mikuláše Wurmsera ze Štrasburku dalšího archivně doloženého dvorního malíře císaře Karla IV. Weinschröterova tvorba umně syntetizující pražské se západoevropskými vlivy byla exportována a napodobována v řadě císaři oddaných říšských měst a teritorií, jakými byli např. Franky, Hesensko s Frankfurtem nad Mohanem a Fritzlarem, nebo Porýní. O české vydání této materiálově bohaté knihy projevilo zájem nakladatelství Academia. Zde by ostatně měla vyjít i moje další kniha o karlovském umění ve středním a severním Německu s názvem Dlouhý stín císaře Karla IV.

PK: Co říkáš tomu, že výstavu pro Galerii hlavního města Prahy dělá firma Praga mystika?

JF: O této iniciativě prakticky nic nevím, nemohu jí tedy blíže komentovat. Už jen ty informace obsažené ve tvé otázce ve mně ale budí značné rozpaky. Obecně jsem totiž zásadně skeptický k podobným návrhům, kdy nejrůznější soukromé firmy a agentury nabízejí „na klíč“ výstavy veřejným sbírkovým institucím. Tato praxe se bohužel v posledních letech v Čechách značně rozšířila a má pochopitelně i své racionální příčiny, v první řadě podfinancování kulturních institucí. Jejich vedení se pak chytá každé příležitosti, jak zajistit atraktivní program a docilovat zřizovateli tolik požadované vyšší návštěvnosti. To je ale pro veřejnou sbírkovou instituci špatná cesta. Takovéto firmy většinou slibují skrze mnohdy pofidérní osobní kontakty zajištění finančních prostředků, hlavně z veřejných zdrojů a veřejnou instituci tak jen zneužívají pro vlastní komerční cíle. Něco podobného by bylo nepředstavitelné v některém z významných západoevropských muzeí. Muzea a galerie placené z veřejných peněz musejí přece být schopné zajišťovat program primárně vlastními kurátory, případně ad hoc externě najímanými specialisty, kteří ale svému zaměstnavateli garantují požadovanou odbornost a profesionalitu. Bez zajištění těchto samozřejmých nároků nemohou veřejné instituce naplňovat svoje společenské poslání – vzdělávat a kultivovat.

Foto: Peter Kováč