časopisy detailpraha: hledání komického středověku – hlavní téma prosincového čísla dějin a současnosti

Praha: Hledání komického středověku – hlavní téma prosincového čísla Dějin a současnosti

Hlavní téma posledního čísla časopisu „Dějiny a současnost“ je věnováno hledání komického středověku. Téma středověké komiky úzce souvisí s dlouhodobým mezioborovým projektem na FF UK v Praze, v jehož rámci se např. ve dnech 24. a 25. ledna 2017 uskuteční interdisciplinární kolokvium „Středověká komika a vážnost“.

Tématu komiky u nás nebyla doposud věnována téměř žádná pozornost. Jak ale dokazují jednotlivé texty prosincového vydání časopisu Dějiny a současnost, je komika velice zajímavým a podnětným tématem, které má badatelům a nejen medievistům - historikům co nabídnout.

Vojtěch Bažant a Martin Šorm přibližují v prvním textu proměny vnímání středověké komiky a smíchu. Vždyť ještě pro badatele 17. a 19. století bylo nemyslitelné, že by středověk byl obdobím, které by si měli spojovat s komikou. Teprve 20. století začalo do problematiky vnášet nové světlo, vlastně ve skutečnosti začalo středověkou komiku pomalu objevovat.

Světově proslulý medievista Jacques Le Goff dokonce rozdělil středověkou kulturu smíchu do tří fází, i když si byl zároveň dobře vědom, jak ošidná je každá periodizace. Dalším úskalím je, že je velice těžce postižitelná hranice mezi komickým a vážným. Problémem je i fakt, že, co ve středověku bylo komické, nám dnes již tak připadat vůbec nemusí a naopak.

Zajímavý je i druhý příspěvek, který je sondou do židovských vtipů v křesťanském a islámském středověku. Je to právě humor, který zaujímal ve středověké polemice mezi judaismem a křesťanstvím velice významné místo. Teologická poselství bývala často zarámována do komičnosti, o čemž svědčí i uvedené konkrétní příklady. Je rovněž zřejmé, že každá náboženská komunita měla ve středověku jinak vymezeny hranice zesměšnitelného a nedotknutelného.

Třetí text Jiřího Starého ukazuje, jak byla na humor bohatá staroseverská literatura, kde veselé scény najdeme překvapivě v téměř všech žánrech. Navíc humor není omezen ani společenským postavením. Podobně hranice humoru byly posunuty někam jinam, než je tomu dnes. Humor se tak často objevuje v situacích, které nejsou vůbec veselé, např. u mužů na okraji smrti.

Poslední příspěvek tématu „Hledání komického středověku“ překračuje časově středověké hranice. Jako by se v 16., 17. a 18. století dostal humor do krize. Objevilo-li se v české literatuře něco komického, pak to bylo často velice nenápadné, opatrné a hlavně omlouvané. Ojedinělá čistě komická dílka se pak hájila, že se ve skutečnosti neprotiví Boží vůli. Zároveň se v těchto staletích objevilo jen málo původních i překladových děl, která by nastalou situaci mohla nějak vylepšit. Z hlediska humoru se pak přetiskovaly hlavně starší práce renesanční a dokonce pozdně středověké.

Jednotlivé texty jasně ukazují, že téma středověké komiky je badatelsky velice zajímavou oblastí, která je i mezioborově velice atraktivní.

 

Marek Zágora

 

Dějiny a současnost 10/2016, Hledání komického středověku, 52 stran, doporučená cena 75 Kč

 

Internet:

https://www.nln.cz/knihy/dejiny-soucasnost-102016-hledani-komickeho-stredoveku/

 

Texty k hlavnímu tématu:

Vojtěch Bažant – Martin Šorm, Proměny vnímání středověkého smíchu

Daniel Boušek – Pavel Sládek – Milan Žonca, Žid v latríně a dvouhlavé dítě. Židovské vtipy v křesťanském a islámském středověku

Jiří Starý, Vtip jako obrana. Humor starých Seveřanů

Tomáš Havelka, Lepší jest zármutek nežli smích. Krize humoru v raném novověku

Rituální žertování. Rozhovor s religionistou Radkem Chlupem o funkcích komiky v náboženství


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru