Praha: Ittenovy úvahy o barvách v umění (Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze)

Johannes Itten (1888–1967) byl švýcarský malíř, designér, učitel, spisovatel a výtvarný teoretik. Proslul zejména jako učitel na Bauhausu, jedné z nejvýznamnějších výtvarných škol 20. století. Itten se tam podílel zejména na úvodním kurzu (Vorkurs), který měl osvobodit přijaté studenty od dosavadních návyků a zděděných konvencí.

Itten byl mystik. Působil jako východní mnich, oholil si hlavu a nosil dlouhý volný hábit. Jeho vírou byl mazdaznan, esoterické hnutí založené na zarathuštrismu s důrazem na vegetariánství a tělesná a dechová cvičení. Ve výuce věnoval značnou pozornost tvorbě starých mistrů. Studenti na základě reprodukcí dělali kompoziční i barevné rozbory renesančních a gotických malířů, jako byl Cranach, Mistr Franke, Hieronymus Bosch nebo Grünewald. (Podrobně k tomuto tématu: Peter Kováč, Bauhaus a starí majstri, Výtvarný život, 3/35, Bratislava 1990)

Zásluhou Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze se můžeme v překladu Michaely Škultéty seznámit s Ittenovými úvahami o barvách, kterým věnoval po celý život velkou pozornost. Kniha Umění barvy nabízí teoretické názory na skladbu barev, jejich vzájemné kontrasty i vzájemná souznění. Sám Itten o tom napsal: „Teorie představená v této knize je estetickou teorií barev a vznikla na základě zkušeností a pohledu malíře. Pro umělce je rozhodující psychologie barev, a nikoli jejich skutečnosti, jimiž se zabývají fyzikové a chemici. Psychologie (působení) barev se kontroluje prostřednictvím pohledu. Vím, že nejhlubší a nejpodstatnější tajemství psychologie barev je neviditelné i oku samotnému a můžeme je spatřit pouze srdcem.“

Nejde však jen o teorie, v nichž autor navazoval na delší tradici spadající až do 19. století. Krok za krokem se autor věnoval i významným uměleckým dílům právě ve vztahu k barvě. Jeho postřehy jsou občas mimořádně zajímavé.

Například při rozboru slavných mozaik v Ravenně uvádí: „V Mauzoleu Gally Placidie panuje zvláštní světelná atmosféra barevné šedi. Vzniká tak, že modré mozaikové stěny místnosti ozařuje oranžové světlo, jež dovnitř proniká úzkými okny z oranžového alabastru. Oranžová a modrá jsou komplementární barvy, které po smíchání vytvářejí šedou. Když návštěvník kráčí kaplí, dostává se mu z každého bodu místnosti rozdílného množství tu modře, tu oranžově zdůrazněného světla, protože stěny odrážejí světlo v neustále se měnících úhlech. Toto střídání barev u návštěvníka vyvolává dojem vznášející se barevnosti.“

Neméně inspirující jsou i jeho poznámky ohledně obrazů El Greca nebo Grünewalda, kterého měl osobně nesmírně rád. O El Grecovi napsal, že jeho barevné tóny jsou vždycky výrazné a individuálně provázané šedými a černými odstíny, zatímco Grünewald stavěl kontrastní čistou barvu proti barvě k docílení barevné exprese. Velice oceňoval Cézanna, který rafinovaně pracoval s modulací barev ve variacích studená-teplá, světlá-tmavá nebo matná-zářivá a pomocí toho dosáhl nových a živě působících kombinací. Itten také upozorňoval na řadu analogií mezi výtvarným uměním a hudbou.

Itten dělal svoje výzkumy s přesvědčením, že znalost zákonů umělecké tvorby nemá být pro malíře nějakým vězením, nýbrž by měla osvobozovat od nejistoty a nerozhodného vnímání. Není to však jen příručka pro malíře. Teorie barev v jeho pojetí slouží i k lepšímu pochopení a interpretaci významných malířských děl minulosti, kterých se Itten už na Bauhausu dovolával jako velkého vzoru.

Peter Kováč

Johannes Itten, Umění barvy, Praha 2021, Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, překlad z němčiny Michaela Škultéty, 92 stran, cena 349 Kč

Internet:

https://namu.cz/umeni-barvy

Obsah:

Předmluva 5

Úvod 7

Barvy ve fyzice 14

Barevná skutečnost a barevný účinek 16

Harmonie barev 18

Subjektivní barevné souzvuky 22

Konstruktivní teorie barev 27

Dvanáctidílný barevný kruh 28

Sedm barevných kontrastů 31

Kontrast barev o sobě 32

Kontrast světlé k tmavé 35

Kontrast studené k teplé 42

Komplementární kontrast 46

Simultánní kontrast 49

Kvalitativní kontrast 52

Kvantitativní kontrast 55

Míchání barev 59

Barevná koule 61

Barevná akordika 67

Tvar a barva 71

Prostorový účinek barev 73

Impresivní teorie barev 75

Expresivní teorie barev 79

Kompozice 86