Praha: Jaká vlastně byla nejslavnější blondýnka Hollywoodu?

Jízdárna Pražského hradu nabízí do 20. září zajímavou výstavu o nejslavnější hvězdě Hollywoodu - Marilyn Monroe. Jde o reprízu expozice, kterou před několika roky s úspěchem hostilo ve Florencii Muzeum Salvatora Ferragama. Tato instituce nebyla vybrána náhodou. Ital Ferragamo totiž šil ručně pro Marilyn boty, které herečku malé postavy (měřila 160 cm a v průměru vážila 53 kg) činily o deset centimetrů vyšší. Speciální podpatky si nechal dokonce patentovat.

Autentické dokumenty, nádherné šaty, nekonečné páry bot, fotografie i portréty Andy Warhola poskytují odpověď na otázku, jaká vlastně byla nejslavnější blondýnka 20. století, jejíž život byl v mnohém naplnění amerického snu. Narodila se 1. června 1926 jako Norma Jean Mortensonová v Los Angeles. Její matka se za skromnou mzdu živila jako střihačka filmů v Hollywoodu. Otce nikdy nepoznala, a když jí bylo osm, dali její matku do psychiatrické léčebny.

Dívka pak dospívala v pečovatelských rodinách a v sirotčinci. Rychle se vdala. Za války pracovala jako dělnice v továrně na letadla. Když ji oblékli do přiléhavé kombinézy, chlapi doslova šíleli. A co teprve, když si vyšla v přiléhavém červeném svetříku. Pro svět ji takto objevil fotograf David Conover, který dostal za úkol nafotit pěkná děvčata pro povzbuzení morálky jednotek bojujících na frontě druhé světové války. Snímky měly u vojáků okamžitý úspěch a Normu Jean čekala slibná kariéra modelky.

Byla neobyčejně fotogenická. Mohla mít na sobě cokoliv a vypadalo to dobře. Je známá fotografie, kde je oblečená do pytle od brambor a působí v něm nesmírně sexy. Její tělo bylo neodolatelné. Cesta do Hollywoodu se logicky stala vyvrcholením její kariéry.

Zajímalo ji umění a divadlo, pilně studovala klasické herectví. Byla také náruživou čtenářkou, pročetla Dostojevského, Flauberta (milovala román Paní Bovaryová), Hemingwaye, Becketta, měla ráda verše Walta Whitmana. Oblíbila si prý zapadlá knihkupectví...

Měla velké nadání pro komedii i tragédie. Pro filmové producenty však dlouho zůstávala hloupou blondýnkou obdařenou úžasným poprsím. Přirozeným, ne dodělávaným! Jako hvězdu ji oblékali velcí módní návrháři, životním stylem se jí stal luxus a elegance.

Stala se smyslnou lvicí, deroucí se za mediálním úspěchem, měla smysl pro humor i sebeironii, ale trpěla také depresemi, sžíraly ji úzkost a nejistota. Často nemohla spát, což ji přivedlo k práškům a alkoholu, posléze i drogám. Zapsala si: „Někdy se divím, k čemu je noc. Pro mě prakticky neexistuje - zdá se mi, že je to všechno jeden dlouhý, dlouhý a příšerný den." Na vrcholu kariéry byla ke svému okolí i despotická a nesnášenlivá.

Cesta ke slávě vedla přes postele producentů a majitelů filmových studií. A uměla to výborně i s novináři. V prosinci 1953 přinesl časopis Playboy její akty. Na obálce byl nápis, že poprvé v barvě mohou muži vidět Marilyn Monroe zcela nahou! Vzhledem k americké prudernosti jí mohly akty zničit kariéru. Všechny však odzbrojila tvrzením, že focení nebylo úplně bez ničeho, protože v místnosti hrálo rádio.

Postarala se, aby si lidé od novin všimli, že údajně vůbec nenosí spodní prádlo. Byla v tomto ohledu průkopnicí. Výstřihy nosila někdy až k pupíku a na hollywoodské večírky chodila v přiléhavých šatech, které prozradily, co všechno jí nadělila příroda. Tvrdila, že se nerada opaluje, aby byla celá blond, a do postele chodí zásadně oděna do vůně Channelu číslo 5.

Koncem roku 1954 se odstěhovala do New Yorku, kde založila vlastní firmu s názvem Marilyn Monroe Production a provdala se záhy za slavného dramatika Arthura Millera, známého levicovými postoji. Mimochodem FBI sledovala jeho i její prokomunistické sympatie. Byl to v pořadí už třetí manžel v její kariéře. Žili v luxusním apartmá, kde prý skvěle vařila a kromě Millera se starala i o psa, kočku a papoušky. Letní haciendu vlastnili v Connecticutu.

Marilyn se marně snažila o vlastní dítě. S Millerem se rozvedla v den prezidentské inaugurace Johna Fitzgeralda Kennedyho. Bylo to symbolické. Její intimní vztah k bratrům Kennedyovým se stal skandálem, jaký se ani ostražitému Bílému domu nepodařilo utajit. Léčila se ze závislosti na lécích, omylem ji dokonce zavřeli v blázinci, odkud ji zachránil bývalý manžel Joe DiMaggio, slavný baseballový hráč, který marně toužil po tom, aby se k němu vrátila.

V polovině roku 1961 se božská blondýnka přestěhovala zpět do Los Angeles, co nejblíže filmovým studiím. Dny proseděla u psychiatra, noci trávila s alkoholem a drogami. K dialogu s přáteli preferovala telefon. Několikrát se předávkovala léky, musely jí dokonce hlídat najaté ošetřovatelky.

Dala se dohromady, koupila si dům v Brentwoodu a začala opět točit. K oslavě JFK se vydala do New Yorku, aby tu zazpívala prezidentovi k narozeninám. V téměř průhledných šatech pokrytých umělými drahokamy vypadala jako nahá. Šokovalo to i ty otrlé. Muži po ní šíleli, ona si však už jako malá do deníku napsala: „Sama!!!! Jsem sama - jsem vždycky sama, ať se děje, co se děje." Bylo to proroctví i pro budoucnost.

Oddala se mnohým příležitostným známostem a v závěru kariery v tom bylo až něco zoufalého a sebezničujícího. Její smrt je dodnes záhadou. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda, promyšlená vražda? Měla v tom prsty mafie přes Franka Sinatru a jeho kumpány, které dobře znala, nebo dokonce Kennedyové, kteří se na ní opakovaně vystřídali, a šlo jim jen o to tělo? V den, který byl jejím posledním, se pohádala s Robertem Kennedym.

Našli ji mrtvou brzo ráno 5. srpna 1962 v prázdné posteli a v opuštěném pokoji. Na pražské výstavě můžete být jako diváci přímo účastni této scény! Nějací pánové pak vymazali veškeré záznamy o jejích posledních telefonických rozhovorech, další zas zašantročili vzorky krve a tkáně.

Byl to až výtvarník Andy Warhol, který ji dostal ze stříbrného plátna do velkých galerií moderního umění a objevil její „spotřební" tvář pro všechny velké tvůrce amerického i evropského pop-artu. V Praze najdeme řadu obrazů, které velký Andy vytvořil na základě její fotografie. Všechny vznikly až po smrti Marilyn Monroe. Výtvarnice Ultra Violet, která se s Warholem dobře znala, tvrdí, že první portrét vytvořil den poté, co ji našli mrtvou. Zprávu se prý dozvěděl z rádia. A Violet ve vzpomínkách dodává: „V okamžiku, kdy zemřela, nastal pravý čas učinit ji nesmrtelnou."

Peter Kováč

K výstavě:

http://stavitele-katedral.cz/praha-vystava-o-nejslavnejsi-hvezde-hollywoodu-marilyn-monroe-nabizi-i-unikatni-renesancni-obraz-leda-s-labuti-skvostne-dilo-zaka-leonarda-da-vinciho/