Praha: Jan Hus v Kostnici. Paměť a zapomnění – hlavní téma šestého čísla Dějin a současnosti

Hlavní téma červnového, předprázdninového čísla časopisu Dějiny a současnost je zasvěceno Janu Husovi ve spojení s Kostnicí. Jedná se o další z příspěvků k letošnímu šestistému výročí Husovy smrti.

Tématu jsou věnovány celkem čtyři příspěvky. Autorem prvního – Kostnický proces s Janem Husem. „Maličkost“ evropského významu – je Pavel Soukup, jemuž nedávno vyšla kniha „Jan Hus. Život a smrt kazatele“, zatím poslední Husova „biografie“. Ve svém textu vyvrací jeden z „historických mýtů“, že Husova kauza byla původně jen okrajovou záležitostí kostnického koncilu. Jedním z hlavních úkolů koncilu bylo totiž i očištění víry, tedy odstranění kacířství, a právě nejzávažnější se nakonec stala kauza Jan Hus. Byl to samotný proces s ním, který zachránil celý koncil, jenž málem skončil dřív, než pořádně začal.

O českém kazateli se na koncilu mluvilo i po jeho upálení. V Kostnici se objevilo a rozšířilo také pojmenování „husité“, které označovalo Husovy stoupence. Na počátku kostnického koncilu byla kauza Jan Hus vnímána jako „maličkost“, čas ale ukázal, že boj s husity potrvá ještě dlouho.

Petr Elbel se ve svém příspěvku „Delegace pražské církevní provincie a Husovi domácí odpůrci v Kostnici“ věnuje Husovým odpůrcům, kteří dorazili do města u Bodamského jezera. Je možné, že někteří z nich měli dokonce podíl na Zikmundově plánu pozvat Husa do Kostnice. V čele delegace české církve stál litomyšlský biskup Jan Železný, autor ale stručně představuje i další Husovy kritiky (církevní právníky a teology), z nichž nejznámější jsou Michal řečený de Causis a Štěpán z Pálče. Všichni po skončení koncilu zůstali v exilu, jako zrádci národa se nemohli vrátit, a někteří z nich dokonce udělali ještě velkou kariéru.

Blanka Zilynská pojednává ve svém článku o vzniku Husova kultu v Kostnici. Nejprve směřuje od očitých svědectví Husova procesu a jeho smrti (Ulrich Richental, Petr z Mladoňovic) po zprávy cestovatelů, kteří Kostnici v 15. století navštívili, a dochází k závěru, že v té době ještě nemůžeme hovořit o Husově kultu. K zásadní změně došlo až v 16. století ve spojení s reformací. Hus byl zmiňován nejen zastánci reformace, ale i katolíky. Četní cestovatelé navštívili místa spjata s posledními měsíci Husova života.

Na konci 18. a v první polovině 19. století se pak zformovala husovská tradice tak, jak jí známe dnes. Husův kult nakonec začal být spojován s „poutními místy“, úplně prvním bylo místo údajného upálení mistra Jana Husa a později i Jeronýma Pražského, na němž byl umístěn pamětní kámen. Ve dvacátém století se pak druhým takovým místem stal tzv. Husův dům, i když víme, že dům vdovy Fidy, kde se Hus po svém příjezdu do města ubytoval, je dále od brány Schnetztor.

Posledním textem navazuje Bohdan Zilynskyj na předchozí příspěvek a přibližuje cesty Čechů do Kostnice v 19. a 20. století (hlavně kostnické národní poutě). Češi chtěli na vlastní oči vidět místa, která znali z děl předních českých historiků. Zájem o velké husovské výpravy ale v první polovině 20. let minulého století opadl. Do města přesto nadále putovali jednotlivci ale i menší skupiny. Po roce 1948 se pak Kostnice stala pro zájemce nedostupným cílem.

K letošnímu výročí Husova upálení bylo vydáno již několik různých článků i knih, texty z červnového čísla Dějin a současnosti se mezi nimi neztratí. Jsou sice věnovány „jen“ Husovi v Kostnici, přesto musíme vyzvednout fakt, že téma přibližují z mnoha různých úhlů a všímají si i Husova druhého života.

Marek Zágora

Dějiny a současnost 6/2053, Hus v Kostnici. Paměť a zapomnění, cena 69 Kč

Články k tématu Hus v Kostnici. Paměť a zapomnění:

Pavel Soukup, Kostnický proces s Janem Husem. „Maličkost“ evropského významu

Petr Elbel, Delegace pražské církevní provincie a Husovi domácí odpůrci v Kostnici

Blanka Zilynská, Cesta ke vzniku Husova kultu v Kostnici

Bohdan Zilynskyj, Vzhůru do Kostnice! Od národních poutí k služebním cestám

Internet:

http://dejinyasoucasnost.cz/