Praha: Jan Lucemburský polského medievisty Wojciecha Iwańczaka (Argo)

Nakladatelství Argo vydalo jako třicátý svazek své edice Ecce Homo knihu „Jan Lucemburský. Dějiny bouřlivého života a hrdinné smrti českého krále a lucemburského hraběte v jednadvaceti obrazech“. Autorem biografie českého krále Jana Lucemburského je polský historik Wojciech Iwańczak, odborník na pozdní středověk ve střední Evropě.

Iwańczak, který je velice dobře znám i u nás (v českém překladu vyšla např. v roce 2001 jeho práce „Po stopách rytířských příběhů. Rytířský ideál v českém písemnictví 14. století), je velkým znalcem české historie. I proto byl osloven varšavským nakladatelstvím Państwowy instytut wydawniczy, aby do série Biografie sławnych ludzi (Biografie slavných lidí) napsal knihu o Janu Lucemburském. Kniha vyšla polsky v roce 2012.

Z dostupných životopisů Jana Lucemburského mají čeští čtenáři k dispozici především dvě práce Jiřího Spěváčka: „Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346“ z roku 1982 a „Jan Lucemburský a jeho doba (1296-1346). K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou“, která vyšla o dvanáct let později. Před několika týdny pak vyšel nejnovější životopis krále Jana profesorky Lenky Bobkové, „Jan Lucemburský. Otec slavného syna“ (Vyšehrad).

Janu Lucemburskému byly na přelomu let 2010 a 2011 věnovány i dvě velké, hojně navštěvované výstavy: „Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310“ v Praze v domě U Kamenného zvonu a „Král, který létal. Moravsko-slezské pomezí v kontextu středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského“ v Ostravském muzeu. K oběma výstavám vyšly výpravné doprovodné publikace s katalogovými hesly.

Přestože se za poslední roky změnil pohled na život, vládu a dobu Jana Lucemburského, patří tento panovník ke kontroverzním postavám českého středověku. Již od středověku byl prezentován především jako král cizinec, jenž České království využíval jen jako zdroj financí k uskutečňování svých politických plánů a dobrodružství. Na tomto vnímání se pak nic nezměnilo ani v 19. a 20. století. Pro historika Josefa Šustu byl Jan Lucemburský nadále králem cizincem, pro Jiřího Spěváčka pak králem diplomatem, jenž neměl pro české zájmy mnoho pochopení.

Janův obraz se začal měnit až v posledních letech, zejména pak ve spojení s jeho výročími (1996 - 700 let od jeho narození, 2010 a 2011 - 700 let od jeho nástupu na český trůn a od korunovace na českého krále).

Iwańczakova práce není kritickou biografií Jana Lucemburského a dokonce nepostupuje často ani chronologicky. Autor si naopak vybral z králova fascinujícího života a jeho vlády několik klíčových témat, jimž věnuje zvýšenou pozornost. Pokusil se tak vytvořit komplexní pohled na francouzskou kulturou vychovaného panovníka, jenž dokázal Českému království získat přední místo na mapě tehdejší Evropy a navíc zásadním způsobem rozšířil území, jemuž vládli čeští králové.

Iwańczakův Jan Lucemburský je velice schopným vladařem, jenž se postavil mocenským aspiracím české šlechty a který položil základy monarchického státu, které ale v plné šíři rozvinul až jeho syn Karel IV. Z Lucemburků nejvíce opěvujeme právě římského císaře a českého krále Karla IV., ale je si třeba uvědomit, že v mnohém navazoval právě na dílo svého otce. Český král Jan Lucemburský není vytržen z evropského kontextu, naopak je prezentován jako velice uznávaný vladař, jehož služeb si cenili mnozí další panovníci. Jan proto často cestoval po Evropě, a to takovou rychlostí, že se o něm tvrdilo, že na koni nejezdí, ale létá.

Je třeba si poopravit mínění o Janu Lucemburském, jehož osobnost je opředena řadou mýtů. Musel vládnout v cizí zemi a velice záhy přišel o jednu ze svých opor, otce, císaře Jindřicha VII. Lucemburského. Většinou se pak nezmiňuje, že chtěl po otcově smrti kandidovat na římského krále, ale nakonec mu to bylo z důvodu jeho nízkého věku rozmluveno, a raději se přiklonil na stranu Ludvíka Bavora. Musel též čelit šlechtické opozici, dostal se do sporu i se svou manželkou, královnou Eliškou Přemyslovnou, která mu dávala jasně najevo, že ona je skutečnou dědičkou Českého království.

Český král Jan je představen z mnoha různých pohledů, jako zakladatel, mecenáš, dobrodruh (v souvislostech s jeho italským dobrodružstvím), diplomat, politik, křižák, modelový rytíř, sňatkový stratég, manžel a otec.

Stále se řeší Janův komplikovaný vztah k prvorozenému synovi Václavovi, který se později zapsal do dějin jako Karel IV. Dlouho trvalo, než si ti dva k sobě našli cestu. K jejímu „nalezení“ přispěla velkou měrou mimo jiného i Janova oční choroba, která jej v roce 1340 zcela připravila o zrak. I když mezi nimi došlo mnohokrát ke konfliktům, nikdy nebyly takové, aby se jejich společné cesty úplně rozešly.

Jan Lucemburský šel společně se svým synem Karlem i do své poslední bitvy u Kresčaku, v níž oba bojovali na francouzské straně. Jan našel v bitevní vřavě smrt, Karel, v té době již zvolený římský král, byl z bitvy odveden do bezpečí.

Autor přibližuje Jana i z polského pohledu a ve vztahu k Polsku, vždyť Jan Lucemburský se dlouho jako skutečný dědic Václava II. honosil i titulem polského krále. Polští historikové neměli Jana příliš v oblibě, považovali jej dokonce za nepřítele Polska a jeho zájmů.

Iwańczak věnuje velkou pozornost i královu zdravotnímu stavu, který jistě sehrál významnou roli při některých jeho rozhodnutích. Nejvíce krále sužovala jeho oční choroba, která jej na posledních šest let vlády uvrhla do naprosté tmy. Jeho tělo nenašlo velký klid ani po hrdinné smrti u Kresčaku. Do současného hrobu v katedrále Panny Marie v Lucemburku byly jeho ostatky uloženy až v roce 1946.

Autor nechává často promlouvat dobové prameny, zejména pak ty vyprávěcí. Již za Janovy vlády začaly vznikat první mýty, které svým způsobem přežily až do současnosti. Iwańczak tyto mýty částečně boří a ukazuje českého krále jako člověka z masa a kostí. V doslovu přibližuje i výsledky antropologického zkoumání Janovy kostry a v té souvislosti zmiňuje i jeho nejznámější vyobrazení, která jsou představena v černobílé obrazové příloze.

Vydání životopisu českého krále Jana Lucemburského polského historika Wojciecha Iwańczaka je bezpochyby záslužným počinem. Jedná se o svěží a podnětný pohled na život a vládu krále, kterého můžeme označit za skutečného Evropana. Přesto ale stále zůstává ve stínu svého syna, i když pomalu z něj začíná vystupovat.

Marek Zágora

Wojciech Iwańczak, Jan Lucemburský. Dějiny bouřlivého života a hrdinné smrti českého krále a lucemburského hraběte v jednadvaceti obrazech, Argo, Praha 2018, 296 stran, doporučená cena 348 Kč

Obsah:

Místo úvodu

1. Dětství a rané mládí

2. Nástup českým směrem

3. Hledání stability

4. Sen o císařské koruně

5. Nesnáze se šlechtickou opozicí a s manželkou

6. Král na koni nejezdí, nýbrž létá

7. Obydlí pro krále

8. Zakladatel a mecenáš?

9. Pecunia non olet

10. Stát se rozrůstá

11. Jan a polská otázka

12. Italské dobrodružství

13. Korutany a Tyrolsko. Zápas o cestu na jih

14. V roli křižáka

15. Půda rodné vlasti je nejsladší

16. Nedbaje o vlastní zdraví…

17. Diplomat, politik, sňatkový stratég

18. Komplikovaná láska k synovi

19. Poslední vůle, poslední boj

20. Panovníkův zdravotní stav a „život po životě“ královského těla

21. Jan Lucemburský očima současníků – zrození mýtu

Postskriptum

Internet:

http://www.argo.cz/knihy/241483/jan-lucembursky/