Jako jednatřicátý svazek edice Velké postavy českých dějin vydalo nakladatelství Vyšehrad biografii Jana Očka z Vlašimi, druhého pražského arcibiskupa, prvního českého kardinála a významného rádce Karla IV. Knihu nazvanou „Jan Očko z Vlašimi. První český kardinál a rádce Karla IV.“ napsala naše přední historička a archivářka, profesorka Zdeňka Hledíková (1938–2018), která tak završila svou pomyslnou trilogii, kterou zasvětila třem význačným osobnostem pražského biskupského, příp. arcibiskupského stolce.
V roce 1991 vyšla ve vydavatelství Karolinum její monografie nazvaná „Biskup Jan IV. z Dražic (1301–1343)“. O sedmnáct let později (2008) následovala již ve stejném vydavatelství a ve stejné edici jako životopis Jana Očka z Vlašimi kniha „Arnošt z Pardubic. Arcibiskup, zakladatel, rádce“. Vydání své třetí biografie se však Zdeňka Hledíková bohužel nedožila. Knihu k vydání připravil a doslovem opatřil historik Jan Hrdina, za což mu patří velké poděkování.
Když se řekne Jan Očko z Vlašimi, většinou si lidé vybaví, že se jedná o pražského arcibiskupa, resp. obecně o nějakého duchovního z období středověku. Ti zasvěcenější si jej pak spojí s proslulým votivním obrazem, který vznikl před rokem 1371 a jenž je jedním z nejznámějších a nejkrásnějších uměleckých děl, která můžeme obdivovat ve stálé expozici Národní galerie nazvané „Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550“ v Anežském klášteře v Praze. Vedle římského císaře Karla IV. a jeho syna a nástupce Václava IV. na něm najdeme ve vybrané společnosti českých zemských světců i samotného objednavatele obrazu, Jana Očka z Vlašimi. Ti ještě více informovaní si možná navíc vzpomenou, že se ve Svatovítské katedrále nachází jeho náhrobek. O Janově životě a působení mají ale ponětí jen odborníci zabývající se jeho dobou a osobností. A právě mezi ně patřila profesorka Zdeňka Hledíková.
Janova biografie je svým způsobem propojením chronologického, tedy tradičního, a tematického přístupu, což ve výsledku vytváří velice zajímavou mozaiku Janova života a doby. Hlavní postava knihy byla vrstevníkem a důvěrným přítelem římského císaře a českého krále Karla IV., pro něhož byla církev jednou z nejdůležitějších opor vlády.
Jan Očko „udělal“ velkou kariéru. Zdeňka Hledíková ale nejprve přibližuje jeho neurozený původ a až pak postupný vzestup v Karlových službách, kdy to dotáhl nejen na pražský arcibiskupský stole, ale stal se též prvním českým kardinálem. Samotného císaře přežil o více než rok a dlouho se uvádělo, že to byl právě Karlův osobní přítel, jenž pronesl na jeho pohřbu jeden ze smutečních proslovů. Dnes víme, že tomu bylo jinak.
Zdeňka Hledíková využila dochovaných písemných pramenů různé povahy (v převážně většině listin nejrůznějších vydavatelů) k tomu, aby přiblížila osobnost a dobu Jana Očka z Vlašimi. Výpověď vyprávěcích pramenů, které by mohly poskytnout osobnější informace, je bohužel velkým zklamáním. Celková „omezenost“ písemných zdrojů jí proto neumožnila vytvořit realističtější obraz druhého pražského biskupa, neměla šanci vystihnout jeho vlastnosti, názory nebo duchovní svět. Přesto se jí podařilo zasadit Jana Očka do jeho doby a představila jej jako zbožného a schopného duchovního, doslova člověka na svém místě.
Stranou neponechala ani dochované hmotné a obrazové prameny, vedle výše zmíněného votivního obrazu zejména pečetě, Janův náhrobek, bustu ve vnitřním triforiu Svatovítské katedrály nebo kasuli z rokycanské augustiniánské kanonie, na níž je zobrazena postava s kardinálským kloboukem.
Jan v mnohém navazoval na svého předchůdce, prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Navázal např. na jeho zakladatelské dílo (i když nebyl tak výrazný), věnoval se organizaci arcidiecéze, podporoval na synodách reformní kazatele, kupř. Jana Milíče z Kroměříže. V roce 1378 byl jmenován prvním kardinálem českého původu. Na jaře následujícího roku, kdy již nebyl metropolitou, dokonce obdržel kardinálský klobouk, ale již nestihl převzít svůj titulární kostel svatých dvanácti apoštolů v Římě. Jeho smrtí počátkem roku 1380 pak skončilo jedno významné období v našich dějinách.
Pro mnohé čtenáře asi bude překvapivý „Vlašimský dodatek“ na konci knihy, především pak málo známá zmínka o Markétě z Lucemburku, druhé manželce Jana Michalova (příbuzného Jana Očka), držitele vlašimského panství, která byla zřejmě nemanželskou dcerou některého ze synů Karla IV. (nejpravděpodobněji Václava IV.).
Významnou součástí podnětného textu je bohatý, převážně černobílý obrazový doprovod (nechybí ale ani zajímavá barevná obrazová příloha s votivním obrazem Jana Očka z Vlašimi v čele), který dodává jednotlivým kapitolám novou dimenzi.
Janově biografii předcházel v rámci stejné edice životopis dalšího významného rádce a diplomata Karla IV., Alberta ze Šternberka (Albert ze Šternberka. Arcibiskup, zakladatel, mecenáš a diplomat doby Karla IV., 2021), jehož autory jsou historici David Papajík a Tomáš Somer. Podobně jako Jan Očko byl i Albert významnou a vlivnou osobností 14. století. Kniha profesorky Zdeňky Hledíkové svým způsobem doplňuje i Albertův životopis a představuje další z výrazných osobností českých dějin 14. věku. Vydání knihy „Jan Očko z Vlašimi. První český kardinál a rádce Karla IV.“ je záslužným počinem. Je holdem nejen osobnosti druhého pražského arcibiskupa, ale i samotné autorce.
Marek Zágora
Zdeňka Hledíková, Jan Očko z Vlašimi. První český kardinál a rádce Karla IV., Velké postavy českých dějin, svazek 31., Vyšehrad, Praha 2024, 296 stran, doporučená cena 449 Kč
Obsah:
Úvod
Původ a počátky
Olomouckým biskupem
Ve službách Karla IV.
Vazby s papežstvím
Legátem
Vedení diecéze
Synody a synodální kázání
Svěcení
Proměny katedrály
Biskupské statky; stavby a umělecká díla
Poslední roky; paměť
Závěrem
Vlašimský dodatek
Život a dílo historičky Zdeňky Hledíkové (1938–2018)
Redakční epilog
Prameny a literatura
Seznam vyobrazení
Rejstřík jmenný
Rejstřík místní
Internet:
https://www.ivysehrad.cz/tituly/49594869/jan-ocko-z-vlasimi/
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru