Praha: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka – objevná práce profesora Petra Čorneje (Paseka)

Nakladatelství Paseka proslulo mimo jiné vydáním Velkých dějin zemí Koruny české, největšího projektu české historiografie, který zahrnuje dějiny českých zemí od počátků až do roku 1945. V letech 1999-2014 vyšlo celkem patnáct dílů v devatenácti svazcích, které obnášejí 13 628 stran, 2 819 obrázků a 161 map. Na jejich sepsání se podíleli historici a historici umění specializující se na daná období. Autorem pátého, vysoce hodnoceného svazku (1402–1437: České země v čase nastupující náboženské reformace a husitských válek) a spoluautorem šestého (1437–1526: Doba poděbradská a jagellonská – rozmach stavovské monarchie) je přední český historik pozdního středověku, profesor Petr Čornej. Na konci roku 2019 mu ve stejném nakladatelství vyšla jeho nejnovější práce, moderní a objevná biografie Jana Žižky.

Petr Čornej je jedním z nejuznávanějších znalců husitského období u nás. Kniha nazvaná „Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka“ vyšla u příležitosti 600. výročí začátku husitských válek a je výsledkem několika desetiletí autorovy badatelské práce (svědčí o tom i dlouhý seznam jeho dílčích studií!), během nichž se postupně formoval a proměňoval jeho pohled na slavného husitského vojevůdce.

Jedná se o druhou nejrozsáhlejší práci o velkém husitském válečníkovi, která svým způsobem navazuje na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře (Žižka a jeho život I. Doba se zvláštním zřetelem k Táboru, Praha 1927; II. Jan Žižka, Praha 1928; III. Žižka vůdce revoluce, Praha 1930; IV. Poznámky k dílu třetímu. Opravy a dodatky – Příloha. Rejstříky, Praha 1933). Čornejův Žižka, napsaný na základě nejnovějších poznatků, Pekařovu knihu doplňuje, koriguje a v mnohém též překonává. Její rozsah je přiměřený, i když, jak sám autor poznamenal, mohl být hlavní text dvakrát delší a poznámkový aparát mohl klidně narůst i desetinásobně. To ale nebylo jeho cílem. Pokusil se především napsat životopis, který by byl erudovaný, čtivý a jenž by širokou veřejnost neodrazoval svým rozsahem. A to se mu povedlo.

Napsat historickou biografii je jedním z nejtěžších úkolů, který si může historik předsevzít. V posledních pěti letech především v souvislostech s lucemburskými výročími vzniklo hned několik nových životopisů. Autoři těchto bezesporu zajímavých prací se pokusili přiblížit dané historické osobnosti i dobu jejich života či vlády novou optikou, což se však většinou povedlo pouze částečně. Přesto si autorky a autoři těchto prací zaslouží velký obdiv, protože psaní historické biografie je velice dlouhou a strastiplnou cestou s nejistým koncem.

O to náročnější je napsání životopisu právě Jana Žižky, o jehož osobnosti i působení se již dlouhá léta vedou různé, často nehistorické spory. Petr Čornej je ale velkým znalcem dochovaných pramenů různé povahy (písemných i hmotných), které se snaží nově interpretovat, a tak „vytvořil“ svého Žižku. Samozřejmě mu šlo o nestranný pohled na tohoto slavného válečníka.

Je více než jisté, že Čornejova kniha vzbudí různé emoce. Některými čtenáři, odborníky i laiky bude přijata pozitivně, jiní se k ní postaví kriticky, resp. jí alespoň něco vytknou.

Příběh slavného českého vojevůdce líčí Petr Čornej chronologicky, na pozadí barvitého dějinného panoramatu. Převážnou část knihy proto musíme vnímat i jako práci o prvních pěti letech husitské revoluce, která jsou zasazena do širších souvislostí. Text je zalidněn, ba dokonce „přelidněn“ četnými, jménem známými účastníky revoluce, přesto nad všemi ční Jan Žižka.

Autor se snaží přiblížit Žižkův vnitřní svět i motivace jeho činů, je ale bohužel omezen pramennou základnou (osm listů a vojenský řád), o níž by se mohl pevněji opřít. Přesto vytvořil docela živý obraz proslulého husitského vojevůdce, který vyšel z nejnižší šlechtické vrstvy.

Máme před sebou Žižku - muže, který nebyl rozeným hospodářem, a proto prodal svůj majetek a vydal se raději do světa. Jeho cesty pak vedly od žoldnéře, přes lapku, pak opět žoldnéře až po člena ostrahy dvora krále Václava IV., který jej dokonce v roce 1409 omilostnil. Proč mu byly odpuštěny všechny prohřešky proti zákonu, už asi nikdy s jistotou nebudeme schopni zodpovědět. Předpokládá se však, že se za něj přimluvil nějaký mocný a vlivný šlechtic.

Profesor Čornej se pokusil přiblížit v prvních kapitolách léta Žižkova života před jeho vstupem do „velkých“ dějin. Pátrá např. po původu jména „Žižka“ nebo jeho rodině. Informace jsou bohužel velice kusé. „Mnohem více“ informací máme o vojevůdcových sourozencích (bratr Jaroslav, sestra Anežka) než o jeho dvou manželkách (obě Kateřiny) a dceři, kterou dokonce neznáme ani jménem.

Žižka se postavil do čela revoluce až těsně před šedesátkou, kdy byli muži jeho věku považováni za starce. Měl ale velké charisma a většina husitů k němu chovala respekt. Již svými současníky byl vnímán jako odvážný a horlivý, ale i nekompromisní a rázný válečník. Jeho nepřátele jej naopak nenáviděli a většinou mu nemohli přijít na jméno.

Husitský hejtman je představen též jako člověk z masa a kostí, který prošel před vypuknutím husitské revoluce vnitřním přerodem. Jako hluboce věřící přijal za svůj husitský program Čtyř pražských artikulů, z nichž za nejdůležitější bod považoval přijímání pod obojí, které se pro něj stalo bezpodmínečnou podmínkou spasení.

Na jedné straně působil dosti sebevědomě, chtěl být považován za autoritu pro všechny husity. Dokázal být ale velice krutý a řada jeho činů měla až odstrašující účinky. Na straně druhé však cítil před Bohem pokoru. Kladl velký důraz na boží zákon a právě jeho uplatňování a zároveň dodržování mělo být dalším předpokladem jeho spasení.

Velká pozornost je věnována samozřejmě Žižkovi jako geniálnímu válečníkovi. Díky svým zkušenostem z „mládí“ byl schopen improvizovat i během probíhajícího boje. Vliv na jeho rozhodování měl často daný terén, roční období, ale např. i momentální počasí. V řadě bojů pak využil vozové hradby, která ale nebyla jeho vynálezem. Některá jeho vítězství jsou navíc „zveličována“. Kupř. bitva u Sudoměře je považována za jeho první velké vítězství. Pravdou ale je, že se bojovalo bez rozhodnutí až do soumraku a pak katoličtí vojáci, kteří nechtěli válčit v noci, z bojiště odjeli. Jan Žižka zůstal se svými husity na místě a tak byl podle pravidel považován za skutečného vítěze.

Autor se zabývá i Žižkovou údajnou slepotou, která měla být způsobena šipkou z kuše při obléhání hradu Rabí. Je ale pravděpodobné, že husitský vojevůdce mohl i po tomto zranění alespoň částečně vidět.

V závěru knihy je věnováno několik stran i Žižkovu druhému životu, který byl v mnoha ohledech podobně bouřlivý jako ten „první“, který chtěl Petr Čornej především vylíčit.

Velice čtivý hlavní text je doplněn bohatým černobílým obrazovým doprovodem, který je jeho významnou součástí. Krásná je i rozsáhlá barevná obrazová příloha, která představuje mimo jiné i Žižkova novověká vyobrazení nebo jeho pomníky. Poznámky k jednotlivým kapitolám jsou pojaty velice rozumně. Seznam pramenů a literatury pak obsahuje jen zdroje uvedené v poznámkovém aparátu. Jak uvedl sám autor, uvedení všech prostudovaných titulů a materiálů by vydalo na samostatnou publikaci.

„Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka“ profesora Petra Čorneje je výjimečným dílem, které určitě vzbudí mezi odborníky i laiky řadu reakcí. Podle mého názoru se zároveň jedná o jednu z nejlepších historických biografií, které vznikly po roce 1989. A i když historické práce časem zastarávají, je možné, že se i přesto stane tato práce dílem klasickým, z něhož budou vycházet další badatelé, kteří budou chtít více poznat nejen osobnost slavného husitského vojevůdce, ale i jeho dobu.

 

Marek Zágora

 

Petr Čornej, Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka, Paseka, Praha 2019, 856 stran, doporučená cena 790 Kč

 

Obsah:

I. MLÁDÍ A ZRÁNÍ

Trocnov

Jméno Žižka

Člověk na okraji

V polských službách

II. PRAHA – ČECHY – EVROPA

Nový římský král: Zikmund Lucemburský

Souměstí nad Vltavou

Záhady pražského pobytu

Na dvoře královském

Pouta k Vyšehradu

Čtyři obraty Václava IV.

Dobývání hradů aneb O boji duchovním a tělesném

Svolání koncilu

Český reformní program

Zrychlený tep dějin

Přerod

III. ZROZENÍ VOJEVŮDCE

V předvečer bouře

První den revoluce

Život bez krále

Polnice sedmého anděla

Město Slunce

Skonání věků

Sudoměř

IV. TÁBOR A PRVNÍ KRUCIÁTA

Krvavé Velikonoce

Vyhlášení kříže

Polní velitel

Proti všem

Zápas o Prahu

Spory o bitvu

V. ŽIŽKA PŘED BRANAMI

Křehké spojenectví

Hledání krále

Boje na českém jihu a jihozápadě

Body zlomu

Prachatický masakr

Podstatné a vedlejší

Tenkrát na západě (a severozápadě)

Táborský rozkol

Slavné tažení

Čáslavský sněm

VI. JOBOVA NOC

Světlo v temnotách

Pražské vření

Hra o trůny

Svár o adamity

Dramata nevlídného podzimu

Zikmundova katastrofa: Kutná Hora  - Německý Brod

Pád Jana Želivského

Litevský kníže

Žižkovi bojovníci

VII. ČESKÝ VÝCHOD

Rozchod s Táborem

Nový počátek

Hořice

Konopiště – Kalich – Panna

Strauchův dvůr: revoluce na rozcestí

Základy Žižkova svazu

Uherský hlavolam

Svatohavelská aliance

Hejtmanova ofenziva

Libeňský mír

Na prahu věčnosti

Pozůstalí

VIII. TVÁŘ VE STÍNU

Jaký byl

Na soudu historiků

 

Internet:

https://www.paseka.cz/petr-cornej-jan-zizka-zivot-a-doba-husitskeho-valecnika/produkt-4773/