Praha: Kacíři, barbaři, nepřátelé – publikace o odlišnostech a stereotypech v pozdním středověku

Centrum medievistických studií vydalo v nakladatelství Filosofického ústavu Akademie věd ČR Filosofia kolektivní monografii nazvanou „Kacíři, barbaři, nepřátelé“ s podtitulem „Odlišnost a stereotypy v pozdním středověku“.

Jedná se o publikaci, která je svým způsobem odlišná od jiných sborníků, kterých vychází každoročně velké množství. Autory jsou mladí historici, převážně žáci profesora Martina Nejedlého, kteří se rozhodli věnovat středoevropskému prostoru v pozdním středověku a otázce, jak byli vnímáni „ti druzí“, lidé jiného jazyka, víry, zvyklostí. Kniha je tak výsledkem několikaletého „společného přemýšlení, směřování a vzájemného obohacování“.

Autoři celkem deseti textů se zaměřili na problematiku vnímání rozdílností a stereotypů ve 14. a 15. století s hlavním důrazem na české země a jejich sousedy. Shromážděné studie zkoumají společensko-kulturní fenomény, které působily jako impulz pro definování „druhého“ (odlišného), stejně jako topické a žánrové prostředky, jež rovněž do utváření tohoto obrazu vstupovaly. Na základě analýzy rozmanitých textů (teologické spisy, polemická literatura, cestopisy a geografická pojednání, kroniky, rytířské biografie, veršované skladby) sledujeme formy medializace představ o druhých i jejich proměny v závislosti na kontextu.

Hlavní témata publikace, tři dominantní kategorie odlišnosti – náboženská (kacíři), etnická (barbaři) a politická (nepřátelé) – jsou zkoumány jako dobově podmíněné jevy. Obecnější mechanismy jejich utváření a předávání pak mohou působit i překvapivě aktuálně.

Texty jsou velice rozmanité. Sára Vybíralová se věnuje opomíjenému tématu stereotypů, hlavně jejich literární funkci, proměnám a celkově jejich roli při vnímání druhého – odlišného. Je tak např. velice zajímavé sledovat vývoj pohledu a názorů západní Evropy na Čechy 15. století. Jan Vojtíšek ukazuje na základě studia tří hlavních francouzských literárních textů o bitvě u Nikopole příčiny porážky křesťanského vojska, které jsou ve výsledku zcela podmíněny žánrovým směřováním samotného díla.

Věra Vejrychová se věnuje heterodoxii, etnické odlišnosti a zobrazení nepřítele ve vybraných francouzských a burgundských pramenech 15. věku. Zjistila, že se při těchto zobrazeních uplatnilo hned několik základních společných motivů a charakteristik (zrada, krutost, bezohlednost, kořistnictví). Zároveň ukazuje, že není možné rekonstruovat minulost, konkrétně „atmosféru doby“ jen na základě výpovědi jednoho typu pramene.

Kateřina Lošťáková analyzuje kronikářské zprávy o husitství a husitech z oblasti Flander a dokládá, že jejich autoři často používali zkreslené a nepravdivé informace, které pak ještě dotvářeli k obrazu svému. Zajímavý je i příspěvek Ondřeje Vodičky o obrazu Čechů ve vybraných kronikách německých měst husitského období. Ty přinášejí velké množství informací, které ale nejsou často vůbec konkrétní a někdy si dokonce i protiřečí. Zásadní roli při vzniku stereotypizovaného pohledu na Čechy jako kacíře pak sehrály tři události: kutnohorský dekret, kostnický koncil a vypuknutí husitských válek.

Jiří Petrášek se zabývá postoji heidelberského teologa Mikuláše z Javora vůči husitům. Dokazuje, že repertoár kacířských charakteristik byl docela omezený, ale s malými obměnami jej bylo možné uplatnit i proti husitům. Martin Pjecha pak přibližuje ve svém anglicky psaném příspěvku posuny ve vnímání utrakvismu, konkrétně na dvou dílech teologa Johannese Nidera.

Vojtěch Bažant analyzuje dvě díla Aenea Silvia Piccolominiho, konkrétně dílo Historia Bohemica a spis De Turcarum origine et moribus. Item de Ottomanorum progenie, jehož překlad do češtiny následuje hned za studií. Přibližuje tak autorův obraz Čechů a Turků, kdy při vytváření odlišnosti dochází k úzkému propojení náboženského a etnického pohledu.

Poslední studie Jana Biedermana pojednává o taktice husitské vozové hradby, která byla dlouho vnímána jako významný identifikační prvek husitského vojenství. Ve skutečnosti se však nejednalo o českou „specialitu“. Podle dobových zpráv (vojenské řády) se jednalo o praktickou součást taktiky. V zahraničních písemných pramenech, např. ve zprávách cestovatelů, je pak zmiňována spíše okrajově jako kuriozita.

Zajímavá a podnětná publikace „Kacíři, barbaři, nepřátelé. Odlišnost a stereotypy v pozdním středověku“ ukazuje, že odlišnosti mezi různými skupinami a to, jak je s nimi nakládáno, jsou nejen badatelsky, ale i celospolečensky velice aktuálním a zároveň atraktivním tématem.

Marek Zágora

Vojtěch Bažant a Věra Vejrychová, Kacíři, barbaři, nepřátelé. Odlišnost a stereotypy v pozdním středověku, Centrum medievistických studií a Filosofia, Praha 2016, 304 stran, doporučená cena 180 Kč

Internet:

http://filosofia.flu.cas.cz/index.php?id=publikace&titul=453

Obsah:

Předmluva

Vojtěch Bažant - Věra Vejrychová, Narativní utváření odlišnosti v pozdním středověku

Sára Vybíralová, Západní a střední Evropa pozdního středověku v zrcadle vzájemných stereotypů

Jan Vojtíšek, Zbabělí Uhři, nebo zpupní Francouzi? Porážka u Nikopole (1396) v soudobých francouzských narativních pramenech

Věra Vejrychová, Heterodoxie, etnická odlišnost a zobrazení nepřítele ve francouzských a burgundských pramenech 15. století

Kateřina Lošťáková, Husitské ohlasy v soudobých Flandrech

Ondřej Vodička, „Co Čech, to kacíř.“ Obraz Čechů v kronikách německých měst v době husitské

Jiří Petrášek, „Střezte se heretiků.“ Postoj Mikuláše z Javora k husitům

Martin Pjecha, The Changing Perception of the Hussites in the Thoughts and Works of Johannes Nider

Vojtěch Bažant, Husité, Turci a pravá víra u Aenea Silvia Piccolominiho

Aeneas Silvius Piccolomini, O původu a mravech Turků. Také o rodu Osmanů

Jan Biederman, Vozová hradba a vojenský řád. Univerzální vzor či národnostní

specifikum ve vztahu k válečnému umění?