knižní novinky detailpraha: karel iv. evropský císař – desátý svazek edice medievistika (nakladatelství karolinum)

Praha: Karel IV. Evropský císař – desátý svazek edice Medievistika (Nakladatelství Karolinum)

 

V roce šestistého čtyřicátého pátého výročí úmrtí římského císaře a českého krále Karla IV. z dynastie Lucemburků vydalo nakladatelství Karolinum jako desátý svazek své edice Medievistika monografii „Karel IV. Evropský císař“ francouzského historika Pierra Monneta.

Když jsme si v roce 2016 připomínali karlovské kulaté výročí jeho narození, byli jsme ve velkém očekávání nových, objevných prací, které přiblíží nejen vládu a dobu, ale i osobnost nejvýznamnějšího Lucemburka na našem trůnu. Realita však byla zcela jiná. V převážné většině spatřila světlo světa jen „nová“ vydání starších knih, v nichž nemohly být, resp. nebyly zohledněny nejnovější výsledky bádání. Dokonce to vypadalo, že se historikové (čeští i zahraniční) osobnosti a idealizovaného „portrétu“ Karla IV. bojí.

Až o dva roky později vyšla v Nakladatelství Lidové noviny nová a pro čtenáře částečně objevná karlovská monografie nazvaná „Karel IV. Portrét středověkého vládce“ historika Václava Žůrka, jenž se slavnému Lucemburkovi a jeho době věnuje již řadu let. Autor v úvodu své práce napsal, že ještě nenastal čas na sepsání nového, podrobného císařova životopisu, ale bádání posledních dvaceti let přineslo řadu nových poznatků, které by měly být souhrnně představeny široké veřejnosti.

Českého čtenáře by ale jistě zajímal i zahraniční pohled na Karlovu vládu a jeho osobnost. A co takový francouzský pohled? Vždyť s Francouzským královstvím byla spjata část jeho života a při své poslední diplomatické cestě, při níž chtěl mimo jiné představit francouzskému králi Karlu V. Moudrému svého nástupce Václava IV., zavítal na místa svého dětství a mládí. Tento pohled by jistě mohl být nový a zároveň zajímavý.

Nyní máme jedinečnou šanci podívat se na Karla IV. i francouzskou optikou. V roce 2020 vydalo francouzské nakladatelství Fayard pod názvem „Charles IV. Un empereur en Europe“ nejnovější biografii Karla IV., jejímž autorem je medievalista Pierre Monnet. Ten se specializuje na politické a sociální dějiny pozdního středověku a Karlu IV. věnoval pozornost již několikrát, např. byl společně se Jeanem-Claudem Schmittem editorem Karlova Vlastního životopisu „Vie de Charles IV de Luxembourg“ (Les Belles Lettres, 2010).

Několik měsíců po francouzském vydání vyšel německý překlad Monnetovy práce (Karl IV. Der europäische Kaiser), který se stal čtenářsky dostupnějším i pro české zájemce. Nyní ale máme k dispozici i překlad do češtiny, po němž mohou sáhnout nejen odborníci, ale všichni zájemci o život a vládu Karla IV.

Pierre Monnet se nechal inspirovat proslulým, ba dokonce ukázkovým „životopisem“ sv. Ludvíka francouzského historika Jacquese Le Goffa, a proto se u Karla IV. nejedná o klasickou, tedy ryze chronologicky pojatou biografii.

Svou práci rozdělil do tří hlavních oddílů o celkem deseti kapitolách. Každý oddíl je ještě doplněn o speciální kapitolu, tzv. dějství. Dvě z nich přibližují Karlovu poslední návštěvu Paříže a jeho smrt. Třetí je pak krátkou úvahou na téma: Kdo byl Karel IV.? Pouze první oddíl o třech kapitolách – Následník, Král, Císař - je pojat chronologicky. Zbývající dva si všímají různých vybraných fenoménů a přibližují nejen Karlovu dobu a vládu, ale i jeho osobnost.

Karel IV. je představen jako mimořádný panovník, zákonodárce (velký důraz je kladen na Zlatou bulu z roku 1356), stavitel, vášnivý sběratel relikvií, vzdělanec i neúnavný cestovatel. Pro Monneta je Karel panovníkem mezi středověkem a moderní dobou, králem na křižovatce evropských kultur a jazyků, vladařem, jenž vládl v nelehké době, kdy byla Evropa zmítána na jedné straně morem a stoletou válkou, na straně druhé pak počátky papežského schizmatu, s nímž se ale nakonec museli popasovat až jeho synové.

Karel Lucemburský je pro Monneta naprosto výjimečným vladařem, jenž byl celkem šestkrát korunován (1346 na římského krále v Bonnu, 1347 na českého krále v Praze, 1349 na římského krále v Cáchách, v lednu 1355 na lombardského krále v Miláně, v dubnu 1355 na římského císaře v Římě a roku 1365 na arelatského krále v Arles), čímž zcela zastínil i své slavné předchůdce. Navíc na průběh a podobu některých korunovací měl i svůj zásadní vliv.

Velká pozornost je věnována jeho vládě a také tomu, jak chtěl být jako panovník vnímán, což přímo souvisí s myšlenkou dvou těl králů. Karel IV. kladl velký důraz na svou a rodovou (dynastickou) reprezentaci a zároveň sebeprezentaci, která našla svůj výrazný odraz také ve výtvarném umění, jehož moc si panovník velice dobře uvědomoval. Dochovaná umělecká díla z jeho doby jsou toho důkazem.

Reprezentativní funkci měla i panovníkova sídla, vedle Prahy, která se stala dokonce „svatým“ městem, pak především Norimberk. Ale Monnet pojednal i o Karlově vztahu k dalším, především říšským městům, což je dáno zejména tím, že se fenoménu středověkých měst věnuje již řadu let.

Karel IV. je pro autora rovněž vzdělaným panovníkem, jehož obraz moudrého vládce dotvářeli i jeho schopní rádcové, kterými se obklopoval, a také různí vzdělanci a literáti (zejména kronikáři), kteří se svými texty na tomto obrazu významně podíleli. Slavný Lucemburk je navíc spjat i s pražskou univerzitou, ale Monnet správně zdůrazňuje, že během své vlády udělil privilegia i několika dalším univerzitám. Karla, který byl pro svou moudrost srovnáván se starozákonním králem Šalamounem, vyzvedává i jako spisovatele a především jeho „Vlastní životopis“ považuje za jeden z klíčových písemných pramenů, který i často a rád cituje.

Karel je též představen jako zbožný král, který se sám prezentoval jako ochránce církve, donátor kostelů a klášterů, sběratel relikvií i jako bojovník proti nevěřícím. Jak ale víme, s jeho zálibou sbírat ostatky svatých to podle všeho bylo trochu jinak a vše bylo součástí jeho promyšlené vladařské ideologie.

Celá předposlední kapitola je zasvěcena panovníkovým dochovaným i některým nedochovaným „portrétům“ a „kryptoportrétům“, které byly důležitou součástí Karlovy panovnické ideologie. Při jejich interpretaci ale musíme být opatrní.

Závěrečná, desátá kapitola je věnována druhému životu Otce vlasti, který nezapočal až během kázání nad jeho mrtvým tělem, ale jeho zárodky nacházíme ještě za jeho života. Základy Lucemburkova idealizovaného obrazu byly totiž položeny jím samotným v rámci jeho propracované, výše již několikrát zmíněné panovnické ideologie, která byla jedním ze základních stavebních kamenů jeho vlády.

Právě Karlův idealizovaný obraz ovlivnil jeho vnímání i na další staletí. K nejvíce proměnám panovníkova obrazu došlo v 19. a 20. století a ten ovlivňuje vnímání Karlovy osobnosti, jeho významu a odkazu dodnes.

Pierre Monnet bohužel vychází především z německých pramenů, což částečně zkresluje dnešní pohled na jednoho z nejvýznamnějších pozdně středověkých císařů a králů. Uvádí, že nevládne na rozdíl od němčiny češtinou, což je při psaní monografie o Karlu IV. bezpochyby velkým hendikepem. Právě u nás je nejslavnějšímu Lucemburkovi věnována největší pozornost a jen minimum českých prací se dočkalo překladu do němčiny, příp. angličtiny.
Neznalost českých knih a studií se pak projevuje v samotném textu řadou nepřesností a chyb. Protože jsem monografii četl i v německém překladu, myslel jsem si, že některé mohly vzniknout při překladu z francouzštiny do němčiny. Český překlad je ale důkazem, že se objevují již v originále. Dovolím si jich jen několik uvést: můžeme se kupř. dočíst, že Václav I. a Václav II. jsou pohřbeni ve Svatovítské katedrále, že císařské insignie byly před březnem 1350 uloženy v Norimberku místo v Mnichově nebo že jednoho ze svých synů pojmenoval Karel IV. Vít. Ve výčtu by se dalo pokračovat…

K jedné větší chybě ale došlo i při překladu do češtiny. Při pozorném čtení mě zarazila informace, že nový inventář pro katedrálu čítal kromě jiného i „dvacet relikviářových zbraní“. Co si má pod tím čtenář představit? Podíval jsem se do německého překladu i francouzského originálu a pak mi to došlo. Ve skutečnosti se jednalo o tzv. mluvící relikviáře v podobě části těla, ze které relikvie pochází. V tomto případě se jednalo o paži.

I přes některé výše uvedené výtky se v případě nejnovější monografie o Karlu IV. z dílny francouzského historika Pierra Monneta jedná o velice zajímavé a podnětné čtení, které přináší částečně odlišný pohled na našeho nejvýznamnějšího středověkého panovníka. Ukazuje se, že doba Karla IV. a také jeho osobnost mají i dnešním badatelům stále co nabídnout, a je možné, že se během pár let dočkáme i nové velké karlovské biografie.

Marek Zágora

Pierre Monnet, Karel IV. Evropský císař, Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum, Praha 2023, 302 stran, doporučená cena 420 Kč

Obsah:

Předmluva k českému vydání

Úvod

ČÁST PRVNÍ. DOBÝVÁNÍ

Kapitola první. Následník: 1316–1346

Kapitola druhá. Král: 1346–1355

Kapitola třetí. Císař: 1356–1378

Dějství první. 1378, poslední návštěva a sbohem Paříži

ČÁST DRUHÁ. VLÁDNUTÍ

Kapitola čtvrtá. Rozmanitost zemí

Kapitola pátá. Být králem

Kapitola šestá. Panovat

Kapitola sedmá. Karel IV. a města

Dějství druhé. 1378, místo posledního odpočinku aneb zemřít v Praze

ČÁST TŘETÍ. TRVÁNÍ

Kapitola osmá. Písemnosti a relikvie

Kapitola devátá. Karel IV. a jeho portréty

Kapitola desátá. Král těch druhých

Dějství třetí. Poslední zamyšlení aneb kdo byl Karel IV?

Závěr

Doslov k českému vydání (Václav Žůrek)

Mapa

Rodokmen Lucemburků

Důležitá data

Jmenný rejstřík

Poděkování

Internet:

https://karolinum.cz/knihy/monnet-karel-iv-29199

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru